Dokupoezie

Výběr ze sbírky dokupoezie publikované ve sborníku DO,
vydáno v roce 2006

Ilustrace: Míša Kukovičová

HAIKU

I.

Vražda Mrázka
byla provedena
osobou Kočka

II.

Srsť
čokoládových
medveďov

IV.
Umlčané svedkyne
kričia do světa


DIGITÁLNE ŠTÚROVSTVO PRE SENIOROV

vtrhol muž s čiernou pančuchou na hlave
do predajne ponožiek a pančúch
zaistili zvieratá
— korytnačky, plazy a papagáje
ale aj počítače
železnice na ne
chystajú plašiče


SPADLA VO VANI K SUSEDOM

do ich bytu
vletela cez strop vaňa
s nahou susedkou
rozalja valjachmetová
relaxovala vo vani
„ležím uprostred ich izby tak,
ako ma pánboh stvoril“


CHLPATÝ HEREC NA PLASTIKE

zaručené tipy
na scvrknutie tela
kopajúca hobľovačka
šmyk na minerálke
foťák celý,
členok zlomený
vlečiem za sebou
nejakú guľu
riaditeľa televízie



Dokupoezii si můžeme představit jako záchranný kruh pro mediální útržky s „přidanou hodnotou“, které by se jinak většinou utopily v informačním přílivu. Tak jako existuje „sklížený film“ z nalezeného materiálu, zvuková topografie pracující s nahrávkami různých prostředí nebo vizuální díla využívající předměty běžného života, dá se oblíbený princip „copy & paste“ využít i v poezii. Samozřejmě, práce s nalezenými texty samozvanou metodou brikoláže či postprodukce není žádnou novinkou, takže i tento úvod je myšlen spíš jako výzva.

Vystřihovat, přepisovat, kombinovat, zkrátka dále manipulovat fragmenty z tisku, tohoto pomalu už „oldskúl“ média. Výsledkem recyklace bude pak cosi jako massmedia art, asambláž textových ready-mades, odhalující „čistou krásu slov ze života“. Nezáměrné kouzlo novinových novotvarů nabízí vzácnou příležitost nahlédnout „jazyku do kuchyně“: ne k urputným akademikům, ale přímo tam, kde ho svépomocí utváří v podstatě anonymní obec žurnalistů a přispěvatelů. Ve zrychleném proudu slovních obrazů navíc často plave i čistě situační humor, takže když máme štěstí, může vtrhnout „muž s punčochou na hlavě do prodejny ponožek a punčocháčů“. Žitá realita je dokupoezii nejen inspirací, jak tomu bývá u tradičního básnění, ale přímo surovinou. Při jejím sběru a propojování do větších celků bývá nejzábavnější proplétání autentické výpovědi s poetickou, někdy až lehce surreálnou fabulací. Dokupoezie je jakýms takýms, ale přeci výstižným odrazem toho, čím a jak společnost právě žije: měnící se městská krajina, starosti se stávajícím ročním obdobím, „neuvěřitelné“ historky i zoufalé apely z dopisů čtenářů.

Dokupoezie nehodnotí, nekritizuje, hraje si (i když někdy zlomyslně); umožňuje nám procítit radost nad nezamýšleným transcendentnem nalezených úryvků. Jejich pramenem můžou být noviny, časopisy, titulky, plakáty, zkrátka jakékoliv tištěné civilizační projevy — všude totiž čekají pasáže, věty nebo slovní spojení, která by byla škoda zapomenout. Formy si můžeme půjčit i od klasiků — haiku, sonet, volný verš, lyrizovaná próza... Ostatní už závisí jen od citu a pozornosti mediálního ekologa, podávajícího důkaz, že verbální tvořivost nemusí zůstat jen vedlejším produktem každodenní komunikace.

Prameny k následujícímu výběru byly Bratislavské noviny, bratislavský Večerník, příloha deníku SME „Víkend“ a deník Právo z roku 2006.




1.17DOK.REVUE
10. 04. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková