Dokupoezie

Výběr ze sbírky dokupoezie publikované ve sborníku DO,
vydáno v roce 2006

Ilustrace: Míša Kukovičová

HAIKU

I.

Vražda Mrázka
byla provedena
osobou Kočka

II.

Srsť
čokoládových
medveďov

IV.
Umlčané svedkyne
kričia do světa


DIGITÁLNE ŠTÚROVSTVO PRE SENIOROV

vtrhol muž s čiernou pančuchou na hlave
do predajne ponožiek a pančúch
zaistili zvieratá
— korytnačky, plazy a papagáje
ale aj počítače
železnice na ne
chystajú plašiče


SPADLA VO VANI K SUSEDOM

do ich bytu
vletela cez strop vaňa
s nahou susedkou
rozalja valjachmetová
relaxovala vo vani
„ležím uprostred ich izby tak,
ako ma pánboh stvoril“


CHLPATÝ HEREC NA PLASTIKE

zaručené tipy
na scvrknutie tela
kopajúca hobľovačka
šmyk na minerálke
foťák celý,
členok zlomený
vlečiem za sebou
nejakú guľu
riaditeľa televízie



Dokupoezii si můžeme představit jako záchranný kruh pro mediální útržky s „přidanou hodnotou“, které by se jinak většinou utopily v informačním přílivu. Tak jako existuje „sklížený film“ z nalezeného materiálu, zvuková topografie pracující s nahrávkami různých prostředí nebo vizuální díla využívající předměty běžného života, dá se oblíbený princip „copy & paste“ využít i v poezii. Samozřejmě, práce s nalezenými texty samozvanou metodou brikoláže či postprodukce není žádnou novinkou, takže i tento úvod je myšlen spíš jako výzva.

Vystřihovat, přepisovat, kombinovat, zkrátka dále manipulovat fragmenty z tisku, tohoto pomalu už „oldskúl“ média. Výsledkem recyklace bude pak cosi jako massmedia art, asambláž textových ready-mades, odhalující „čistou krásu slov ze života“. Nezáměrné kouzlo novinových novotvarů nabízí vzácnou příležitost nahlédnout „jazyku do kuchyně“: ne k urputným akademikům, ale přímo tam, kde ho svépomocí utváří v podstatě anonymní obec žurnalistů a přispěvatelů. Ve zrychleném proudu slovních obrazů navíc často plave i čistě situační humor, takže když máme štěstí, může vtrhnout „muž s punčochou na hlavě do prodejny ponožek a punčocháčů“. Žitá realita je dokupoezii nejen inspirací, jak tomu bývá u tradičního básnění, ale přímo surovinou. Při jejím sběru a propojování do větších celků bývá nejzábavnější proplétání autentické výpovědi s poetickou, někdy až lehce surreálnou fabulací. Dokupoezie je jakýms takýms, ale přeci výstižným odrazem toho, čím a jak společnost právě žije: měnící se městská krajina, starosti se stávajícím ročním obdobím, „neuvěřitelné“ historky i zoufalé apely z dopisů čtenářů.

Dokupoezie nehodnotí, nekritizuje, hraje si (i když někdy zlomyslně); umožňuje nám procítit radost nad nezamýšleným transcendentnem nalezených úryvků. Jejich pramenem můžou být noviny, časopisy, titulky, plakáty, zkrátka jakékoliv tištěné civilizační projevy — všude totiž čekají pasáže, věty nebo slovní spojení, která by byla škoda zapomenout. Formy si můžeme půjčit i od klasiků — haiku, sonet, volný verš, lyrizovaná próza... Ostatní už závisí jen od citu a pozornosti mediálního ekologa, podávajícího důkaz, že verbální tvořivost nemusí zůstat jen vedlejším produktem každodenní komunikace.

Prameny k následujícímu výběru byly Bratislavské noviny, bratislavský Večerník, příloha deníku SME „Víkend“ a deník Právo z roku 2006.




1.17DOK.REVUE
10. 04. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl