Dostat Trumpa z Bílého domu je pro záchranu klimatu klíčové

Rozhovor s Billem McKibbenem

Foto z filmu Antropocén: Epocha člověka

Americký novinář, spisovatel a ekologický aktivista Bill McKibben je jednou z nejvýraznějších postav světového hnutí za záchranu klimatu. Jeho texty vyšly prakticky ve všech významnějších amerických médiích od The New Yorker, kde na sebe poprvé výrazněji upozornil, přes Rolling Stone po New York Times. Od roku 1989, kdy vyšla jeho první kniha Konec přírody (The End of Nature), je také jednou z předních postav amerického ekologického hnutí. V roce 2010 v reakci na krach klimatického summitu v Kodani založil hnutí za záchranu klimatu 350.org. Vydal na patnáct knih vesměs s ekologickou tematikou. Jeho poslední kniha Falter vyšla letos v dubnu a recenzenti ji označují za strhující směs varování před klimatickou katastrofou a mobilizace k akci na záchranu planety. Bill McKibben je jedním z hostů letošního Inspiračního fóra na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Vystoupí dnes ve 12 hodin v debatě Jak skutečně jednat v rámci tématu Klimageddon.

V roce 1989 jste vydal svou první a zřejmě nejproslulejší knihu Konec přírody. Nyní přijíždíte do země, jež patří k části světa, pro niž je rok 1989 spíše koncem komunismu. Byl to dějinný zlom, při němž mnozí lidé měli za to, že mají jedinečnou příležitost změnit směřování světa k ekologické a sociální udržitelnosti. Ohromné naděje se upínaly zejména k summitu OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992. Proč byly podle vás zklamány?
Myslím, že závislost na fosilních palivech může mít ještě tužší kořínek než ideologie 20. století. Předně proto, že fosilní paliva byla nezpochybnitelně užitečná. Navíc moc fosilního průmyslu byla obrovská, i když už jsme disponovali alternativami. Zmobilizoval se, aby jednak šířil největší lež naší doby – totiž že nevíme, zda je globální oteplování reálné, – a jednak aby zablokoval politická řešení. Konečně ale vzniklo hnutí, které se snaží jeho moc zlomit. Sílilo postupně během poslední dekády a nyní roste explozivně. Teprve se ale ukáže, zda přišlo ještě včas.  

Spojoval jste vy osobně nějaké naděje s koncem sovětského bloku? Pokládal jste ho tenkrát za inspiraci pro hnutí za ekologickou a sociální spravedlnost? 
Ano, byla to veliká inspirace. Uvažte, co pro mě jako spisovatele znamenalo sledovat počínání postavy, jako byl Václav Havel. Nenásilné mobilizace jsou jednou z největších vymožeností 20. století a toto byl mocný příklad. 

V nedávném rozhovoru pro The New Yorker se zmiňujete o tom, že po slavném vystoupení klimatologa Jamese Hansena v Kongresu v roce 1988 jsme měli jako lidstvo šanci vydat se podstatně odlišnou cestou. Citujete tehdejší výrok prezidenta George Bushe staršího, že bude „se skleníkovým efektem bojovat efektem Bílého domu“. Dnes víme, že se to nestalo. Korporace a politici namísto změny civilizačního směřování započali mimořádně destruktivní éru ekonomické globalizace. Ale existoval vůbec tehdy reálný politický prostor, aby se světová politika na počátku 90. let takto zásadně změnila? 
Existoval. Kdyby generální ředitel Exxonu vystoupil v televizi den po Hansenově svědectví v Kongresu a prohlásil: „Naši vědci zjistili totéž,“ což, jak dnes už víme, takto opravdu bylo, svět mohl dnes vypadat zásadně jinak. Nikdo by tehdy nemohl říct: „Počkat, počkat, alarmisté z Exxonu tady jen planě šíří poplašné zprávy.“ Dali bychom se do práce už tehdy a nemuseli jsme ztratit třicet let. A jen malé změny tehdy mohly přinést ohromné dopady – například jen skrovná uhlíková daň by směřování onoho obřího tankeru, k němuž lze přirovnat světovou ekonomiku, vychýlila o několik stupňů a dnes bychom pluli v nesouměřitelně klidnějších vodách. Namísto toho jsme pokračovali plnou parou vpřed, čím dál rychleji. Věděl jste, že jsme od roku 1990 vypustili do atmosféry víc uhlíku než v celé předchozí historii lidstva?

Věděl, jakkoli si uvědomuji, že obecně známo to bohužel není. Byly dle vašeho mínění po roce 1990 ještě nějaké další momenty, v nichž mohlo světové společenství změnit směr, ale nevyužilo je? Pokud ano, proč?
Určitě to byly klimatické summity v Kjótu v roce 1997 a v Kodani v roce 2009 – mohli jsme tam dosáhnout toho, co se pak podařilo až v Paříži v roce 2015, ba mnohem víc. Ale fosilní průmysl byl příliš silný a ještě jsme neměli dostatečně silné hnutí, které by jeho moc dokázalo zlomit. Krach Kodaně byl ostatně motivem, proč jsme založili hnutí 350.org.

Z přibližně patnácti knih, které jste vydal, byla pouze jedna přeložena do češtiny. Zeemě (The Eaarth), kterou jste vydal v roce 2010, česky vyšla v roce 2013. Je to fascinující četba, protože skýtá prakticky přesně totožnou analýzu, jaká dnes proniká do mainstreamu díky poslední vlně klimatického aktivismu. V knize také líčíte tři oblasti, na něž bychom se měli zaměřit, aby byl život v nových klimatických podmínkách snesitelný: energetika, zemědělství a internet. Je něco, co byste revidoval na svém celkově kladném vztahu k internetu po deseti letech nepříznivých zkušeností s korporacemi jako Facebook, Google, Amazon a s úpadkem tradičních médií?
Ano. Myslím, že internet lze šikovně využít k propojování a organizování lidí, ale po dekádě zkušeností se sociálními sítěmi je myslím jasné, že celkově je to katastrofa. V úhrnu nás internet přinejmenším v Americe učinil hloupějšími, nikoli chytřejšími, a krutějšími, nikoli laskavějšími.

Na jedné straně se dnes vzmáhá fascinující hnutí, o němž jste při zakládání organizace 350.org mohli jenom snít. Na druhé straně vidíme bezpříkladný triumf politického barbarství, jež zosobňuje prezident Donald Trump. Uvážíme-li nemilosrdný časový rámec pro jakékoli smysluplné řešení, jež by mohlo odvrátit klimatickou katastrofu, zdá se, že jedinou šancí je, aby prohrál v příštím roce volby. Myslíte, že v tom mohou klimatická hnutí sehrát nějakou roli? A vidíte pro ně nějaké inovativní politické strategie, které by mohly potřebné politické změny přinést?
Myslím, že zbavit se Trumpa je opravdu stěžejní součást zápasu o klima. Průzkumy ukazují, že nikde není v tak příkrém rozporu s většinovým smýšlením Američanů jako v ekologických tématech. A myslím, že kdokoli se stane jeho protikandidátem, bude mu dělat peklo z jeho rozhodnutí odstoupit od Pařížské úmluvy.

Přijíždíte na festival dokumentárních filmů. Budete mluvit na Inspiračním fóru, jež má lidi motivovat k přemýšlení a vlastní aktivitě. Pokud byste měl tu moc a mohl lidi přimět, aby se podívali na nějaké filmy, nikoli nutně jen dokumenty, které dokážou inspirovat k akci, co by bylo na vašem seznamu?
Na žebříčky nejsem dobrý, bohužel příliš snadno zapomínám. Ale mohu říct, že sledování filmu Gándhí přispělo ke změně mého vlastního života. Takže bych jej jistě měl v pořadí hodně nahoře.

A knihy?
Říkám, že tohle neumím! Ale doporučil bych každému, aby si přečetl knihu This is An Uprising, kterou napsali bratři Englerové, cokoli od Naomi Kleinové či Rebeccy Solnitové a dozajista nějakého Wendella Berryho.   


Bill McKibben je odborník na životní prostředí. Jeho kniha Konec přírody z roku 1989 je považována za první populárně-naučnou publikaci o klimatické změně a byla přeložena do dvaceti čtyř jazyků. Založil 350.org - globální grassrootové hnutí zabývající se environmentálními problémy a kampaněmi. Toto hnutí uspořádalo přes dvacet tisíc protestních akcí a setkání a je aktivní ve všech zemích světa. McKibben žije se svou ženou, spisovatelkou Sue Halpern v horách v okolí jezera Champlain. Letos je jedním z hostů ji.hlavského Inspiračního fóra a jeho klíčového tématu Klimageddon.

Foto: Wolfgang Schmidt




Jakub Patočka

Autor je šéfredaktorem Deníku Referendum, v roce 1989 byl jedním ze zakladatelů Hnutí Duha, celoživotně se jako novinář i aktivista věnuje ekologickým tématům. Na Inspiračním fóru v Jihlavě bude 27. října ve 12 hodin moderovat panel, jehož účastníkem bude i Bill McKibben, společně s řediteli Přátel Země ČR a na Slovensku Annou Kárníkovou a Jurajem Zamkovským. 





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

F5.0Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.0Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.0VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.0Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.0Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.0V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.0Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.0Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda
F3.0Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus má dnes v 17:30 v Horáckém divadle premiéru a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková
4.19Inspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila Boháčková

starší články

F3.0DOK.REVUE
25. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl