Festivalová minuta

den páty, Claire Atherton


Dopředu nevím, co hledám. Zjistím to až v průběhu práce.

Reportáž ze střihové masterclass Clair Athertonové

Její střihačská pracovní metoda se plně projevila i při samotném vedení masterclass. Dopředu nemá naplánovaný výsledek a teprve v průběhu práce nalezne směr, kterým se má vydat. Řeč je samozřejmě o Claire Athertonové, dvorní střihačce režisérky Chantal Akermanové, jejíž práci bylo možné na festivalu obdivovat na projekci filmu No Home Movie. Nejen o tomto filmu a o tvůrčí spolupráci s Akermanovou se vedla řeč během více než dvouhodinové lekce, respektive diskuze mezi Claire a publikem.

V sále Edison v kině Dukla se sešlo velké množství filmových profesionálů, kteří mířili svými dotazy čím dál více na konkrétní střihačské problémy a jejich řešení. Claire se snažila především předat zkušenost, že hledat rychlá řešení není u střihu filmu dobrý nápad. Pracuje ráda pomalu a proto když vytvoří základní kostru filmu, už ji příliš nemění. Zároveň se ovšem nedrží nutně scénáře, takže jí nečiní problémy přecházení mezi hranou a dokumentární tvorbou, neboť u té většinou scénáře tak propracované nebývají.

Pár rad pro střihače na závěr?

  1. Nesnažte se příliš ospravedlňovat každý svůj krok a klást si moc otázek. Zabíjí to kreativitu.
  2. Stejně tak při prvotním procházení materiálu se nevypatí dělat si příliš mnoho škatulek, do kterých materiál třídíte. Zavíráte si tím potencionální možnosti a svobodu následné práce se střihem.
  3. Nezapomínejte na důležitost zvuku, sama Claire se jím často nechá i vést.
  4. Pokud použijete pro scénu hudbu, pak dbejte na to, aby doplňovala chybějící substance filmu, aby raději podporovala dramatičnost scény, než aby tlačila na city.
  5. Střih není vyhazování nadbytečných záběrů (cutting), ale naopak postupné budování scén a celého filmu (editing).
  6. Intuice a pocit je při práci důležitější, než dodržování jakýchkoliv pravidel.


Vítězslav Chovanec




F5.16DOK.REVUE
30. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková