Gangsteři, Helena a já

Režisérka a herečka Petra Nesvačilová o svém novém celovečerním filmu Zákon Helena

Zákon Helena

Před čtyřmi roky jsem hledala téma, jež by reflektovalo ženskou hrdinku. Seděla jsem v kuchyni své kolegyně herečky Hanky Vágnerové, která v té době natáčela seriál Expozitura, řekla mi: „Musíš točit o Heleně, je skvělá a hlavně je odvážná!” A tak jsem si vzala telefonní číslo na Helenu Kahnovou, což je bývalá elitní detektivka ÚOOZ (OBOZ), která se svým kolegou Tomášem Gregorem odhalila „Berdychův gang“ a nechala zavřít celkem 50 nebezpečných zločinců.

Sešly jsme se s Helenou na kávě v Dejvicích. Naproti mně seděla velmi pohledná žena a vyprávěla mi svůj životní příběh. Ve 23 letech se dostala k policii. Byla to doba 90. let, svoboda přinesla své, a to i s ohledem na svobodně se vyvíjející kriminalitu. Postupně začala Helena pracovat i na „Berdychově gangu“. Po sedmi letech vydírání, vyhrožování a totálních nervů, ve třiceti, s malým dítětem, se jim podařilo dostat všechny za mříže. Jenže tím to neskončilo. Zjistili, že v tom jeli i jejich kolegové a šéfové od policie. Bylo to o to horší, že ti, co mají být na straně zákona, se dostali na stranu podsvětí a pomáhali gangsterům, motivováni finančním ziskem. Helena tak musela jít i proti svým kolegům a to bylo na situaci nejtěžší. V kavárně jsem si při pohledu na Helenu uvědomila, že mě zajímá téma odvahy a postava ženy v mužském světě bojující proti zlu. Zní to nadneseně, ale jejich roky ve strachu se nedají slovy lépe vyjádřit.

Začala jsem tedy točit portrét o Heleně. Při rešerších jsem zjišťovala více a více zajímavých informací k rozvětvenosti celého případu. Je to pro mne model fungujícího podsvětí, jež je kolem nás a zasahuje i do těch nejvyšších pater politických struktur. Hned mě napadla myšlenka, že to je nebezpečný film a mohl by se i tak jmenovat. Sešla jsem se s Jankem Kroupou, který na případu „Berdychova gangu“ pracoval jako investigativní novinář. Řekl mi: „Běžte se podívat do toho podsvětí, ať víte, proti čemu Helena bojovala.” To bylo ve chvíli, kdy měl film jasnou strukturu krátkého portrétu Heleny Kahnové, která vypráví své „nebezpečné“ zkušenosti, historky z podsvětí. Skrz ně se začínaly objevovat pro mne zajímavá témata – žena v mužském světě a také to, kde se bere zlo a jestli jde zastavit. Začali jsme s produkční shánět kontakty a obvolávat tedy gangstery z „Berdychova gangu“. A začalo to! Takhle vznikl můj film ZÁKON HELENA.


Zákon Helena

První, koho jsem oslovila, byl Samopalník. Domluvili jsme si sraz ve Slavii. Měly jsme strach a u dveří jsme se kohokoliv, kdo přišel, snažily rozeznat. Věděly jsme, že sraz musí být přes den a v kavárně plné lidí. Ze strachu jsme si namalovaly pusu červenou rtěnkou. Ano, prostě holky se vyrovnávají se strachem po svém. Po několika hodinách přišla sms:

„Nedorazím, zítra, ozvu se.“ Uf, tak to znamená, že to nemám za sebou... Druhý den jsme měli opět sraz. Když jsme s produkční jely na schůzku, zavolal mi Samopalník a začal mě vyslýchat, zda jsem od policie a o co mi jde. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Řekla jsem, že pokud se se mnou nechce vidět, že to respektuji, a on řekl, že dobře, že tedy dorazí. Seděli jsme nakonec v pizzerii. A měla jsem šílený strach. Před produkční jsem se tvářila, že jsem v pohodě. Abych i ji nějak „nevypsychovala“. Uvědomila jsem si, že jestli tohle, co prožívám během hodiny já, musela Helena prožívat sedm let, tak to nechápu. Jasně ono se to časem obrousí. Ale stejně... V podsvětí je Samopalník nazýván také Mučitel, jen abyste byli v obraze. Samopalník vešel! Byl jako postava z filmu z 90. let. Měl na sobě šusťákový komplet. Všude tetování, hluboký hlas a lehce ráčkoval. Celou dobu se na nás díval podezíravě. A zeptal se, o co nám jde.

„No, chtěla bych Vás do filmu.“

„A proč?“

„Protože jste dělal loupežná přepadení a mučil jste lidi a mě zajímá, jestli se takový člověk může změnit.“

„Kecy,“ řekl Samopalník, „já s Vámi nebudu točit, teď mě pustili z vězení a musím se dát do kupy“.

Odešel. Trvalo celkem rok a půl, než kývl na natáčení. Podobným způsobem jsme za čtyři roky poznali docela dost gangsterů, kteří přinášeli další a další motivy a témata. A vznikl film, ve kterém jsem se stala vypravěčem a kde se snažím zmapovat motivy a morálku gangsterů.

Producenti Background Films se chystají film uvést do českých kin na podzim tohoto roku.




3.16DOK.REVUE
27. 06. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková