Hranice smutku, šedi, zmaru.

Dají se tyto limity překročit, ptají se Rychlíková s Uhlovou

Hranice práce (Apolena Rychlíková, 2017)

Při světové premiéře filmu Apoleny Rychlíkové Hranice práce bylo v sále skoro nedýchatelno, vsadil bych se ale, že to většině diváků velmi osobní výpovědi novinářky Saši Uhlové příliš nevadilo. Tématem jsou totiž její zážitky z „podřadných“ zaměstnání, která společnost velmi potřebuje, nicméně lidem, kteří je vykonávají platí tak, že sotva mohou přežít. A to si skoro nikdo z přítomných v sále nedokáže ani v nejmenším představit. Dokument z cyklu Český žurnál není obrazově strhující – většinou jde o záběry ze skryté kamery, co je na něm ovšem výjimečné, je jeho výpověď. Apolena Rychlíková sice ví, že filmy nemůžou změnit naši realitu, jak podotkla v jednom z nedávných rozhovorů, ale můžou ji ukázat na dřeň, nadoraz, i zákoutí, kam se běžný filmový divák nedostane. A to je pro něj vzrušující, zvláště pak, když je vše zobrazeno srozumitelně, jednoduše a pravdivě. A i v téhle rovině šly Rychlíková s Uhlovou na samotné hranice svých možností.

„Občas jsem přišla domů, něco jsem vyprávěla manželovi a brečela jsem. On mi vysvětloval, že jsem tam jenom jako. Když jsem mu zároveň povídala o některých situacích, kdy se ke mně třeba někdo choval hrubě, řekl mi, že se mám ozvat. Byla jsem tam ale spíš na pozorování,” vysvětluje rozkol novinářka, která přiznává, že nebylo možné si zachovat odstup. „Když jsem nastoupila do obchodního řetězce, kvůli nedostatku lidí zvýšili nástupní mzdu pro nově příchozí. Já jsem tak měla víc, než někteří moji kolegové, kteří tam pracují už dlouho," řekla Uhlová v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. „Když už jedenáctou hodinu pořád děláte ten stejný pohyb a jste unavený, tak ten odstup není úplně možný,” dodala. Materiál pro sérii reportáží nazvaných Hrdinové kapitalistické práce pro magazín A2larm Uhlová shromažďovala od ledna do konce července, v září seriál zveřejnila. Nechala se postupně zaměstnat v prádelně nemocnice Motol, ve firmě z holdingu Agrofert Vodňanské kuře, třídírně odpadu, na lince v žiletkárně a na pokladně supermarketu Albert. Brala od 65 do 120 korun na hodinu, pracovala až sedmnáct hodin denně, své děti viděla jen občas. Rodina ale nebyla odkázaná na její příjem, na psaní reportáží získala grant. „Měla jsem sto korun na hodinu, hrubého. To se blíží tomu, co vydělám normálně. Problém byl, že jsem musela zajišťovat hlídání dětí, protože jsem tam byla až do večera. Takže už by to zase nestačilo,” odpovídá novinářka.

Dokument Hranice práce stojí na podmanivém hlasu ráčkující Saši Uhlové, která předčítá své deníkové záznamy, které jsou doprovázeny převážně záběry ze skryté kamery, s níž vstupovala na všechna pracoviště. V tomto případě je ovšem škoda, že film neumí zprostředkovat zápach, který by dotvořil nekonečnou beznaděj míst, na nichž pracují lidé, kteří nevěří, že by v životě měli šanci uspět. Přežívají někdy s humorem, jindy na hranici vyčerpání a smutku. Na rozdíl od novinářky Uhlové zůstávají v nejhůř placených zaměstnáních a je pro ně jedinečným zážitkem, když si třeba můžou dovolit občas koupit lístek na metro a jet třeba na výlet do centra Prahy...

Hranice práce jsou film, který má smysl, je dojemný k pláči i burcující. A to nemám na mysli občasné výrony levičáckého smýšlení jinak velmi uměřené a přesné Uhlové.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

2.19Kdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr Minařík
1.19Tradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta Černá
6.18Hrát si na utrpeníO tom, jak se ponořit do překrásných nových světůTereza Krobová
4.18Koho potkáte na 22. MFDF Ji.hlava?
4.18Náš orientO letošní Ji.hlavské sekci Československý orient píše Jaroslav Kratochvíl.Jaroslav Kratochvíl
4.18Peripetie virtuálních světůDramaturgyně Ji.hlavské VR Zone Andrea Slováková o nejnovějších trendech ve virtuální realitěAndrea Slováková
1.18Podoby filmové fascinaceKurátorka filmu a fotografie Národního muzea vypráví o třech ročnících Konference Fascinace, jež se koná při Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.Pavlína Vogelová
6.17Krátké filmy – dlouhé zážitky (aneb dokumenty Drahomíry Vihanové)Na začátku prosince 2017 nás opustila významná režisérka dokumentárních i hraných filmů Drahomíra Vihanová, připomeňte si její tvorbu nejen z 80. let v znovuvydném textu Moniky Kocandové.Monika Kocandová
F4.17Film jako výtvarný objekt Dílna o filmech Stanislava Hory z let 1980–2016Martin Blažíček
F2.17Průhledná bytost: Marcel Ophuls Dramaturg retrospektivy významného německého dokumentaristy Marcela Ophulse komentuje jeho tvorbu zařazenou do této festivalové sekce. Petr Šafařík

starší články

F4.17DOK.REVUE
28. 10. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková