Iniciátorské videoblogy

Všudypřítomné obrazy stírají hranici mezi privátním a veřejným

Ilustrace: Vladimir 518

Povaha všudypřítomných obrazů, umožňující snadnost a variabilitu jejich používání vlastně kýmkoliv, pozměnily napětí mezi privátním a veřejným. Rozšířeným žánrem na internetu jsou videodopisy. Nevládní organizace vyzývají občany, aby je posílali svým senátorům, publicisté jimi umožňují lidem pátrat po známých, kterým se vzdálili za války, čtenáři v této formě posílají šéfredaktorům náměty na články. V podstatě jsou to videoblogy, ale adresně mířené a tematicky zarámované. Iniciátoři pak často definují žánrová pravidla, třeba stanoví podmínku, aby dopis obsahující kritiku anebo poukázání na problém končil návrhem řešení. Mnohé dopisy jsou formálně nevynalézavé a stejně by mohly fungovat jako psaný text – například před logem firmy nainstalovaná mluvící hlava manažera, který formuluje námět na mediální kauzu. Nicméně i tento žánr nabízí otevřený prostor pro zaujetí osobního postoje k proměnlivé skutečnosti.

Auto*Mat (Martin Mareček, 2009), mimořádný film, jenž je součástí iniciativy za regulaci dopravy v Praze, je angažovaným gestem režiséra, zároveň úvahou o možnostech a limitech média a průzkumem vytrácení se Martina Marečka z role iniciátora a postoupení do role rozrušovače a inspirátora. Šestiletá proměna cílů a zároveň rétoriky, s níž jsou dosahovány pomalé změny v dialogu s dalšími institucemi. Ale zároveň šest let osobního příběhu v místě nad rušnou křižovatkou. Mareček si to vzal osobně. Esej Mika Hoolbooma je také o subjektivním používání obrazů a proměnách jejich role, o jemných vztazích k různé realitě, o jejich rámu a výpovědních variacích. Jak brát svět a jeho obrazy osobně, to je možná nejdůležitější zpráva tohoto čísla Dok.revue.




3.9DOK.REVUE
08. 06. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková