Island v rytmu Dunami Ensemble

Reportáž z projekce filmu Island v pohyblivých obrazech s živou hudbou Dunami Ensemble

Island v pohyblivých obrazech (Loftur Gudmundson, 1925)

Magický zážitek nabídlo setkání němého kinematografického díla s živým hudebním doprovodem v brněnském kině Art. Ozvěny 20. ročníku MFDF Ji.hlava totiž završil unikátní islandský film Island v pohyblivých obrazech z roku 1925 s neméně pozoruhodným hudebním doprovodem z repertoáru brněnského uskupení Dunami Ensemble pod vedením Františka Chaloupky.

Island v pohyblivých obrazech, dokumentární snímek významného průkopníka islandské kinematografie Loftura Guðmundssona, velmi poutavým způsobem v panoramatických záběrech a prostřednictvím řady pozoruhodných detailů skládá mozaiku reálií Islandu 20. let: V rybářské loďce se s kamerou kolébáme v ohromných vlnách bouřícího severského moře, následně tajíme dech při sebevražedném počínání lovců ptáků, učíme se čistit a sušit sledě, poznáváme aspekty tradičního života i znaky modernity nebo vzápětí obdivujeme krásy islandské přírody. Vidíme také nejstarší islandský sport – zápas zvaný glíma, kdy se dva protivníci spoře oděni pouze do kožených pásků kolem nohou a pasu snaží toho druhého srazit k zemi. Kdysi dokonce jeden ze zápasů mezi mužem a ženou trval několik dní a skončil s nerozhodným výsledkem.

Podobně jako dokument propojoval nejrůznější motivy, Dunami Ensemble (v redukovaném obsazení Františka Chaloupky, Lucie Páchové a Michala Indráka) zapojil do hudební složky různorodé nástroje od elektrické kytary, přes klávesy a vokály až po cyklistický zvonek. Díky velké empatii dokázali hudebníci vybudovat skličující severskou atmosféru, která však nechávala prostor pro radostné okamžiky – hojnosti ryb, malá jehňata i krásné islandské ženy a dívky. Hudebníci dokázali využít zvukové podněty, které obraz nabízel, avšak nešlo jim o žádnou zvukovou nápodobu, jako spíše o inspiraci pro vlastní improvizaci. Objevovali a vybírali si různé motivy, které rozvíjeli do originálních experimentálních hudebně-zvukových kompozic. Zároveň sledovali a využívali rytmus v obraze i střihu a dosáhli fascinujícího souznění s filmovým dílem.

Dunami Ensamble vytvořili elektrizující zážitek s respektem vůči doprovázenému filmovému dílu. „Každý jsme film viděli jednou, a tak celá naše tvorba je čistou improvizací. Dílo tak bude vznikat teď a tady,“ vysvětlit Chaloupka.




6.16DOK.REVUE
19. 12. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková