Jak se točil Film jako Brno

Režisér Vít Klusák představuje snímek, který natočil společně se svými studenty dokumentaristiky

Fotografie z Filmu jako Brno

Když jsem zkraje letního semestru zadával svým studentům – prvákům z Katedry dokumentární tvorby na FAMU – starobylé filmové cvičení Postup práce, nad rámec pravidel toho úkolu jsem navrhl, aby by zkusili spojit síly, jednotlivá cvičení pojali jako sekvence jediného příběhu, a vytvořili tak jeden delší společný film. Namísto šesti solitérních kraťasů by za prvním ročníkem zůstalo kolektivní dílo. Zdálo se, že je tenhle nápad nadchl, ale v praxi sobecké tvorby se to neujalo – každý začal nosit vlastní náměty. V březnu se ta idea ale vrátila do hry: Robin na úterní dílnu přiběhl s nápadem zaznamenat prvomájové události v jeho rodném městě – v Brně. Už tehdy se totiž vědělo, že tzv. Dělnická mládež nahlásila pochod přes čtvrti, kde žijí především Romové. A nelhostejní Brňané dali záhy najevo, že se jim tyhle neonáckovské rejdy nelíbí, a začali organizovat blokádu ohlášeného průvodu.

Na dílně jsme se dohodli, že to je námět pro společný film, a během pár setkání jsme formulovali koncept: film bude mít sedm kapitol po deseti minutách, každá bude reportážně portrétovat jednu stranu sporu, resp. události: pravicové radikály alias neonacisty, účastníky blokády, Romy, policisty, návštěvníky politických mítinků, novináře a jako nezúčastněné jsme vybrali zvířata a návštěvníky brněnské zoo. Dále bylo určeno, že točit se smí pouze od půlnoci do půlnoci 1. května 2011 a jeden ze segmentů vyrobím i já sám, aby v tom studenti nebyli sami.


Kapitola "Novináři" z Filmu jako Brno

Posledního dubna naše početná skupina dorazila do Brna, ubytování nám laskavě zadarmo poskytlo Divadlo Husa na provázku. Každý štáb vyjma mého čítal tři studenty FAMU: dokumentaristu, kameramana a zvukaře. Jako pomocníky a rádce jsme inzerátem přizvali studenty filmové vědy z Masarykovy univerzity a k našemu překvapení jich na místo srazu dorazilo slovy dvacet sedm! Každý štáb se tedy rozrostl o nejméně tři asistenty, což na první pohled působilo absurdně, ale brzo se ukázalo, že jsou nám nesmírně nápomocní jako navigátoři, nosiči stativů i dramaturgové zároveň. Kamery a zvukařské náčiní jsme si zčásti vypůjčili z FAMU a zbytek dodala filmová produkce Hypermarket Film, kterou vlastníme a vedeme s Filipem Remundou. Nad lidmi i technikou bděla produkční z prvního ročníku Kamila Dohnalová a klobouk dolů, že ten chaos 52 začínajících filmařů, kteří v jediném dni vyráběli dokumentární celovečerák, bez větších problémů uhlídala.

Jako jednomu z autorů mi nepřísluší rozepisovat se o tom, zda se nám film povedl, nebo ne. Jisté je, že je to komplexnější a vrstevnatější reflexe, než o takové události běžně vídáme v televizi. A taky že výsledek není divákům lhostejný: na brněnskou předpremiéru 23. června dorazilo přes 400 diváků a diskuse byla delší než film. Studenti i já jsme si vyslechli nejpestřejší možnou škálu poznámek, zahrnující sžíravou kritiku i nadšenou chválu. Poprvé jsem slyšel termín „typická klusákovština“, ale naštěstí to obratem jiný divák svým komentářem popřel. Pakliže si chcete udělat jasno, jak to tedy je, dorazte letos na festival do Jihlavy, kde se odehraje oficiální premiéra filmu.