Jean Painlevé

První osudný amalgám: literatura a film

Andaluský pes

Říci to, co je nejpodstatnější s ohledem na míru popularizace pomocí pohyblivých obrazů a slovní zásoby, jež se přizpůsobí předpokládanému obecenstvu.

Je to běžný trik, kdy se špatná fotografie vykompenzuje pomocí komentáře.

Když nemáš co říct, zkus to říct pozpátku.

Nové konstrukce, které alespoň maří stávající pravidla a které se člověk ve spěchu a zmateně pokouší uplatnit. Právě tak jako diletantismus nebo zájem znemožňuje užívat to, co již existuje, tak člověk vytváří „konfekční“ opatření, která již události předběhly; vládní rozhodnutí jsou od skutečnosti odděleny roky byrokracie, a rčení, jež tvrdí, že všechny akce vyvolávají reakci, slouží jako zástěrka.

Věda a technologie se odlišují dobou trvání. Dlouhodobé přeje vědě. Technologie je naopak spojena s krátkodobým: patenty, byznys, hospodářská soutěž… Být tím prvním, jak dlouho to jen bude možné… Člověk musí s klidem přijímat nepředvídatelné události, aby uvítal nové jinak než s vidinou zisku.

Kopulace: Holubi 2 vteřiny, Mouchy 1,20 vteřiny

Existují dva principy vědeckého myšlení: příčinnost a pochybnost, jež mohou skrze neznalost zapříčinit iracionální výsledky, tudíž ztrátu kontroly, autosugesci.

Volnost, Rovnost, a Bratrství jsou protikladné výrazy. Tento slogan je zdiskreditován a klame po staletí miliony jedinců. Každý politik si v sobě nese vnitřní rozpory. Tyto pojmy, jakkoli vágní, se vzájemně vylučují. Volnost čeho? Rovnost koho? Bratrství do jaké míry? Odpovědi mohou spočívat ve zvyklostech; pokud každý vyjádří své osobní mínění, na okamžik zavládne, na povrchu, jednota. Čím bude platforma názorů větší, tím méně bude homogenní. Někteří si pletou Volnost s liberalismem, atd.

Zničit vlastnický instinkt už v zárodku.

Užitečný, aktivní život. Právo na znalost… úroveň něčích znalostí. Vyváženost nejistot. Rovnost před zákonem. Daně. Životní nezbytnost: potrava, bezpečí (střecha nad hlavou a dobré zdraví). Společnost. Dvě sebevražedná období: dospívání a stáří.

Přeložila Kateřina Kleinová.


Syn matematika a francouzského ministerského předsedy Jean Painlevé (1902–1989) se během studií biologie seznámil s Geneviève Hamonovou, která se stala jeho partnerkou a celoživotní spolupracovnicí. Životní styl její rodiny, vycházející z idejí anarchismu konce devatenáctého století, ovlivnil Painlevého politické postoje, radikálně socialistické, ale v žádném případě komunistické. Podílel se na aktivitách surrealistické skupiny, do revue Surrealisme, redigované Ivanem Gollem, přispíval články, vyjadřujícími přesvědčení, že kinematograf je spolutvůrcem surrealistického života. Jako hlavní manipulant s mravenci se účastnil natáčení Buñuelova Andaluského psa (Un chien andalou, 1929) a od druhé poloviny dvacátých let natočil na dvě stovky filmů, které zásadním způsobem ovlivnily populárně-vědecký film. Usiloval o spojení poznání vědy s možnostmi filmu: mořští koníci, netopýři, krevety i mikrobi byli nejen objekty pozorování a exaktního komentáře, ale ve vizuálně a střihově překvapivých filmech se stali hrdiny příběhů, vyjadřujících mimo jiné režisérův surrealistický zájem o psycho-sexuální pohnutky dění. Painlevé ukazoval vědecká témata tak, že jako skutečný auteur patří do dějin avantgardního filmu, neboť rozvíjel jeho jedinečnou podobu: poeticko-vědecký film. Příslušník odboje, schopný organizátor, který se podílel na restrukturalizaci francouzského poválečného filmového průmyslu, ale také automobilový závodník a duchaplný individualista Jean Painlevé napsal v článku publikovaném k padesátému výročí vzniku kinematografie: „Film brzy zemře. Naše vnoučata budou místo něj používat elektromagnetický pás. Doufejme jen, že budou rozvíjet to nejlepší z filmu: syntézu umění, vědy a poezie.“ Rozsáhlou retrospektivu filmů Jeana Painlevého uvedl letošní Academia film.




2.8DOK.REVUE
10. 03. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl