Jenica a Perla

Jak a proč natáčela Rozálie Kohoutová svůj nový film Jenica a Perla

Jenica a Perla

Dokument Jenica a Perla je příběhem dvou romských teenagerek nacházejících se v životním okamžiku, kdy se víceméně rozhoduje o jejich budoucnosti. Ať už jde o školu, vztah k rodičům, první milostné zážitky, dívky si hledají své místo na světě. Jenica je původně z Rumunska, ale vyrostla v Paříži na ulici. S rodiči a sourozenci přespávali, kde se dalo, a živili se žebráním. Perla pochází z romské osady na východním Slovensku. V domečku, kde bydlí, není ani tekoucí voda, ani záchod. Jenica a Perla, obě vystupovaly v tanečním souboru Kesaj tchave, jehož základ tvoří děti z východoslovenských osad, ale díky četným turné po Francii se postupně do souboru přidaly i děti rumunské. Jenica a Perla se rychle skamarádily. Vídaly se tak dvakrát do roka, vždy když Kesaj přijeli do Francie na vystoupení, kde jsem dívky poznala i já. Ve čtvrtém ročníku FAMU jsem odjela na stáž do Paříže a zůstala trochu déle, než jsem měla původně v úmyslu.

Před nástupem na FAMU jsem studovala romistiku, a přirozeně jsem se proto romské tematice věnovala i jako studentka dokumentární tvorby. Ve škole jsem o Romech natočila dva filmy (O Topánki a Roma Boys). Nicméně po Roma Boys jsem si myslela, že jsem toto téma pro sebe víceméně vyčerpala (nebo ono vyčerpalo mě, nevím). Chtěla jsem si od nekonečných debat, co s tím a proč to řeší někdo, kdo je bílý, a proč to řeším já, odpočinout. Občas jsem v Paříži pomáhala jedné neziskové organizaci s překládáním, a tak jsem měla možnost seznámit se se situací Romů migrujících z východní Evropy na Západ. Zjišťovala jsem, že situace této menšiny je celkem nezáviděníhodná, ať jsou, kde jsou, a v příběhu Jenici a Perly jsem mohla toto téma rozvinout. Nepoukazovat buď jen na chudobu romských osad a rasismus na východě, nebo jen na prekérní situaci rodin přežívajících na ulicích západoevropských velkoměst. Díky přátelství Jenici a Perly jsem měla možnost nahlédnout obojí v širším, celoevropském kontextu. A tak jsem začala točit.

Myslím, že film je odlišný od mých předchozích snímků tím, že jsem se poprvé rozhodla pro observační metodu. Velkou část tvoří situace, které jsem natáčela sama s foťákem v jejich rodinách, kde jsem seděla celé dny a tu a tam natočila pět minut. Zaznamenávala jsem situace, kterým jsem nerozuměla, a občas jsem netočila vůbec. Podle metody direct cinema jsem se jako vnější subjekt, kamera oko, snažila splynout s nábytkem a myslím, že se mi to do jisté míry povedlo. Snímek je tak snad autentickým vhledem do života Jenici a Perly, i když velmi těžce se mi hodnotí film, na kterém jsem intenzivně pracovala poslední dva roky a který jsem dostříhala teprve před měsícem.

Jenica a Perla

Film bude mít českou premiéru v dubnu 2015.




6.14DOK.REVUE
15. 12. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková