Jenica a Perla

Jak a proč natáčela Rozálie Kohoutová svůj nový film Jenica a Perla

Jenica a Perla

Dokument Jenica a Perla je příběhem dvou romských teenagerek nacházejících se v životním okamžiku, kdy se víceméně rozhoduje o jejich budoucnosti. Ať už jde o školu, vztah k rodičům, první milostné zážitky, dívky si hledají své místo na světě. Jenica je původně z Rumunska, ale vyrostla v Paříži na ulici. S rodiči a sourozenci přespávali, kde se dalo, a živili se žebráním. Perla pochází z romské osady na východním Slovensku. V domečku, kde bydlí, není ani tekoucí voda, ani záchod. Jenica a Perla, obě vystupovaly v tanečním souboru Kesaj tchave, jehož základ tvoří děti z východoslovenských osad, ale díky četným turné po Francii se postupně do souboru přidaly i děti rumunské. Jenica a Perla se rychle skamarádily. Vídaly se tak dvakrát do roka, vždy když Kesaj přijeli do Francie na vystoupení, kde jsem dívky poznala i já. Ve čtvrtém ročníku FAMU jsem odjela na stáž do Paříže a zůstala trochu déle, než jsem měla původně v úmyslu.

Před nástupem na FAMU jsem studovala romistiku, a přirozeně jsem se proto romské tematice věnovala i jako studentka dokumentární tvorby. Ve škole jsem o Romech natočila dva filmy (O Topánki a Roma Boys). Nicméně po Roma Boys jsem si myslela, že jsem toto téma pro sebe víceméně vyčerpala (nebo ono vyčerpalo mě, nevím). Chtěla jsem si od nekonečných debat, co s tím a proč to řeší někdo, kdo je bílý, a proč to řeším já, odpočinout. Občas jsem v Paříži pomáhala jedné neziskové organizaci s překládáním, a tak jsem měla možnost seznámit se se situací Romů migrujících z východní Evropy na Západ. Zjišťovala jsem, že situace této menšiny je celkem nezáviděníhodná, ať jsou, kde jsou, a v příběhu Jenici a Perly jsem mohla toto téma rozvinout. Nepoukazovat buď jen na chudobu romských osad a rasismus na východě, nebo jen na prekérní situaci rodin přežívajících na ulicích západoevropských velkoměst. Díky přátelství Jenici a Perly jsem měla možnost nahlédnout obojí v širším, celoevropském kontextu. A tak jsem začala točit.

Myslím, že film je odlišný od mých předchozích snímků tím, že jsem se poprvé rozhodla pro observační metodu. Velkou část tvoří situace, které jsem natáčela sama s foťákem v jejich rodinách, kde jsem seděla celé dny a tu a tam natočila pět minut. Zaznamenávala jsem situace, kterým jsem nerozuměla, a občas jsem netočila vůbec. Podle metody direct cinema jsem se jako vnější subjekt, kamera oko, snažila splynout s nábytkem a myslím, že se mi to do jisté míry povedlo. Snímek je tak snad autentickým vhledem do života Jenici a Perly, i když velmi těžce se mi hodnotí film, na kterém jsem intenzivně pracovala poslední dva roky a který jsem dostříhala teprve před měsícem.

Jenica a Perla

Film bude mít českou premiéru v dubnu 2015.