Jsem špion

Úryvek z komentáře experimentálního filmu Sarah Wood.

Jsem špion (I Am a Spy, Sarah Wood, 2014)

Když se probudím, nejsi tady.
Ztratil ses.
Ztratil na moři. Ztratil ve vesmíru. Netuším, co tato ztráta znamená.

A teď jsem tady, v době, kdy se můžeme pohybovat více a spatřit více, než kdokoli v jakémkoli jiném okamžiku v dějinách. Tak proč stojíme na místě? Proč jsme se stali tak ostražitými a máme tolik skrupulí?

Podívej se, co dělám. Dokážu se lehko zabavit. Je pro mě těžké prodlévat v přítomnosti skutečné ztráty.

Tohle se opravdu stalo. V Africe chytili agentku při činu, když překročila novou státní hranici do sousední země. Stala se špiónkou ze vznešených důvodů. To byly představy. Na realitu došlo, když byla zajata nepřítelem, který ji mučil a zabil. Její tělo hodili zpět na druhou stranu hranice. Mrtvá byla vyvržena oběma stranami.

Matka její tělo pohřbívala každý den a každou noc bylo zase vykopáno.

Není-li nám dopřáno území, kde potom můžeme žít? A kde ležet mrtví?

Jeptišky z nedalekého kláštera svolily, aby agentka byla pochována ve zdech jejich kláštera. Nebyl to sice domov, ale alespoň něco.

Přináší smrt vždy takovýto druh vyhnanství?

Země a vzduch.


Experimentální snímek Jsem špion pojednává o smrti a věčném nahlížení na svět z různých úhlů. Obrysy viditelného prozkoumávané v nalezených obrazech sceluje možnost úhlů nadhledu. Ptačí perspektiva je úběžníkem efektivního pozorování, sledování se jeví nevyhnutelné. Skutečnost, která se stává historií v okamžiku pojmenování či zobrazení, nad svými odrazy ztrácí kontrolu.

Britská umělkyně Sarah Wood (1967) se zabývá tvorbou found footage filmů. Pracuje zejména s dokumentárními materiály, zkoumá vztah mezi historií a individuální pamětí či význam archivních institucí. MFDF Ji.hlava uvedl už v roce 2010 její film Pouze pro kulturní účely (2009).




4.15DOK.REVUE
19. 10. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl