Kamerou otvíráme nejedny dveře

Poznámky z masterclass dělníka dokumentárního filmu Želimira Žilnika

Želimir Žilnik na 18. MFDF Ji.hlava

Jedním z mnoha významných hostů MFDF 2014 je srbský filmař, aktivista a pedagog Želimir Žilnik, který se ujal role porotce soutěžní sekce Opus Bonum. Na své masterclass představil pomocí ukázek ze svých filmů několik přístupů k dokumentární tvorbě a upozornil na rizika, která jsou s nimi spojená. Hned v úvodu vyzdvihl důležitost chyb, nedorozumění a špatných úsudků v procesu vzniku díla.

Během výzkumu, přípravy natáčení a samotné realizace díla nemůžeme mít pod kontrolou všechny prvky, z nichž se náš výsledný produkt skládá. Z chyb je potřeba se učit, jelikož jsou alfou a omegou celého procesu učení. Brzdí nás, ale zároveň mohou být ukazatelem. Díky nim si můžeme všimnout odbočky na cestě, po které kráčíme.

Žilnik také promluvil o atmosféře tzv. jugoslávské černé vlny, která se vyznačovala hledáním alternativní filmové řeči a silnou angažovaností ve společenských otázkách.

My autoři černých filmů jsme se prý na společnost dívali nepříznivou optikou přes černé brýle. Obvinění však bylo postaveno na naprosto falešných premisách. Udělali z nás nepřátele lidu a náš hlas nebyl vyslyšen. Tehdy jsem se rozhodl, že vytvořím filmovou koláž, a nazval jsem ji černý film. Chtěl jsem se tak vysmát ideologickým tlakům a našel jsem se v tom.

Systém ale není to jediné, co se může autorovi postavit do cesty. O tehdejší atmosféře Žilnik pohovořil sice okrajově, ale s důrazem na situace, kdy ho okolnosti podnítily udělat z nevýhody výhodu. Svoji tvůrčí energii postupně vyvažoval energií lidí, o kterých natáčel, a v příbězích sociálních konfliktů začal pomalu propojovat dokumentární postupy s prvky hraného filmu.

Sledoval jsem lidi, jak si jdou koupit chleba, rodiče, kteří vedou děti do školy, protože se bojí, že jejich ratolestem někdo cestou ukradne boty. Začal jsem s nimi na ulici vést dialog. Většina z nich byla zmatená a já nevěděl, co mám s natočeným materiálem dělat. Pak jsem si ale řekl: zapomeň na dokumentární film jako na médium. Najal jsem herce, který uměl doslovně citovat načeho zesnulého prezidenta Tita a přesvědčivě vystupovat jako on, a nabídl jsem zmatenému lidu, aby dialog vedl s nimi. Nešlo mi o to idealizovat situaci, chtěl jsem zastávat pozici filmaře, který pracuje s protagonisty, využívá je, ale také ukazuje, že existují a přirozeně se vyjadřují.

Natáčení dokumentů je pro Žilnika příjemná práce, prostřednictvím které sice nezmění systém, neodstraní škodnou, ale otevře mysl lidí. V závěru přednášky režisér dokumentaristy vyzval:

Nebuďte dogmatičtí! Nedržte se toho, co si naplánujete, cíl se často musí přizpůsobit okolnostem. Hlavně je důležité nemít nerealistická očekávání a naslouchat svým protagonistům. Nemusíte jít jen po jedné linii dokumentárního filmu. Já ve své tvorbě nesleduji jen jeden příběh nebo jen jednu sociální skupinu, ale propojuji a proplétám protichůdné názory na různých stranách.

 


Želimir Žilnik

Srbský režisér a pedagog patří ke generaci tzv. jugoslávské černé vlny. Do povědomí filmové veřejnosti se dostal na konci 60. let pro své vizuálně expresivní a kritické filmy. V jeho společensky angažovaných snímcích se odráží tradice cinema verité i vliv newyorské avantgardy. Výrazně politicky angažovaná tvorba se často pohybuje na hranici hraného a dokumentárního filmu.

Dosud natočil desítky hraných filmů, dokumentů i dokudramat.




f3.14DOK.REVUE
26. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková