Kamerou otvíráme nejedny dveře

Poznámky z masterclass dělníka dokumentárního filmu Želimira Žilnika

Želimir Žilnik na 18. MFDF Ji.hlava

Jedním z mnoha významných hostů MFDF 2014 je srbský filmař, aktivista a pedagog Želimir Žilnik, který se ujal role porotce soutěžní sekce Opus Bonum. Na své masterclass představil pomocí ukázek ze svých filmů několik přístupů k dokumentární tvorbě a upozornil na rizika, která jsou s nimi spojená. Hned v úvodu vyzdvihl důležitost chyb, nedorozumění a špatných úsudků v procesu vzniku díla.

Během výzkumu, přípravy natáčení a samotné realizace díla nemůžeme mít pod kontrolou všechny prvky, z nichž se náš výsledný produkt skládá. Z chyb je potřeba se učit, jelikož jsou alfou a omegou celého procesu učení. Brzdí nás, ale zároveň mohou být ukazatelem. Díky nim si můžeme všimnout odbočky na cestě, po které kráčíme.

Žilnik také promluvil o atmosféře tzv. jugoslávské černé vlny, která se vyznačovala hledáním alternativní filmové řeči a silnou angažovaností ve společenských otázkách.

My autoři černých filmů jsme se prý na společnost dívali nepříznivou optikou přes černé brýle. Obvinění však bylo postaveno na naprosto falešných premisách. Udělali z nás nepřátele lidu a náš hlas nebyl vyslyšen. Tehdy jsem se rozhodl, že vytvořím filmovou koláž, a nazval jsem ji černý film. Chtěl jsem se tak vysmát ideologickým tlakům a našel jsem se v tom.

Systém ale není to jediné, co se může autorovi postavit do cesty. O tehdejší atmosféře Žilnik pohovořil sice okrajově, ale s důrazem na situace, kdy ho okolnosti podnítily udělat z nevýhody výhodu. Svoji tvůrčí energii postupně vyvažoval energií lidí, o kterých natáčel, a v příbězích sociálních konfliktů začal pomalu propojovat dokumentární postupy s prvky hraného filmu.

Sledoval jsem lidi, jak si jdou koupit chleba, rodiče, kteří vedou děti do školy, protože se bojí, že jejich ratolestem někdo cestou ukradne boty. Začal jsem s nimi na ulici vést dialog. Většina z nich byla zmatená a já nevěděl, co mám s natočeným materiálem dělat. Pak jsem si ale řekl: zapomeň na dokumentární film jako na médium. Najal jsem herce, který uměl doslovně citovat načeho zesnulého prezidenta Tita a přesvědčivě vystupovat jako on, a nabídl jsem zmatenému lidu, aby dialog vedl s nimi. Nešlo mi o to idealizovat situaci, chtěl jsem zastávat pozici filmaře, který pracuje s protagonisty, využívá je, ale také ukazuje, že existují a přirozeně se vyjadřují.

Natáčení dokumentů je pro Žilnika příjemná práce, prostřednictvím které sice nezmění systém, neodstraní škodnou, ale otevře mysl lidí. V závěru přednášky režisér dokumentaristy vyzval:

Nebuďte dogmatičtí! Nedržte se toho, co si naplánujete, cíl se často musí přizpůsobit okolnostem. Hlavně je důležité nemít nerealistická očekávání a naslouchat svým protagonistům. Nemusíte jít jen po jedné linii dokumentárního filmu. Já ve své tvorbě nesleduji jen jeden příběh nebo jen jednu sociální skupinu, ale propojuji a proplétám protichůdné názory na různých stranách.

 


Želimir Žilnik

Srbský režisér a pedagog patří ke generaci tzv. jugoslávské černé vlny. Do povědomí filmové veřejnosti se dostal na konci 60. let pro své vizuálně expresivní a kritické filmy. V jeho společensky angažovaných snímcích se odráží tradice cinema verité i vliv newyorské avantgardy. Výrazně politicky angažovaná tvorba se často pohybuje na hranici hraného a dokumentárního filmu.

Dosud natočil desítky hraných filmů, dokumentů i dokudramat.




f3.14DOK.REVUE
26. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková