Každý máme svou Galinu

Tomáš Hála o připravovaném souboru textů přední české filmové kritičky a historičky Galiny Kopaněvy

Galina Kopaněva na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Myšlenka na vydání vybraných textů docentky Galiny Kopaněvy (1931–2012) spadá do poloviny 90. let, kdy v edici Národního filmového archivu nazvané Knihovna Iluminace začaly vycházet výbory filmových publicistů (Jan Lukeš, Jiří Cieslar, Marie Mravcová). Kopaněva byla tehdy odpovědným redaktorem požádána o spolupráci na dalším svazku. Pamatuji si, že se na nás – studenty pražské filmové vědy, kteří jsme navštěvovali její přednášky – obrátila s prosbou o pomoc, jež spočívala v xeroxování jejích článků z časopisu Film a doba. Ty chtěla postoupit redaktorovi NFA, aby si z nich sám udělal výběr. K onomu předání však nedošlo (důvod se už nedozvíme), xeroxy jsem našel v její odborné pozůstalosti, která mi byla jejími dědici svěřena ke zpracování.

Když Galina Kopaněva zemřela, věnoval jí bývalý kolega z redakce Filmu a doby nekrolog, který nazval „Legenda Galina“. Nepřímo tím upozornil na jednu podstatnou věc. Kopaněva nebyla jen autorkou mnoha výstižných filmových kritik, důkladných časopiseckých rozhovorů, obsažných lektorských úvodů, pečlivě připravených univerzitních přednášek a festivalových sekcí. Byla především osobností, u níž člověk cítil silný životní příběh, provázený i jistými paradoxy. Díky rodičům pocházela z ruské porevoluční emigrace, narodila se však ve středočeském Kolíně. Po válce vstoupila do komunistické strany, ale nepatřila k jejím prominentům. K půvabu a eleganci vzdělané a výjimečné Kopaněvy byl lhostejný málokterý muž, přesto si nevzpomínám na jakoukoli zmínku o partnerovi, s nímž by prožila ve svém dejvickém bytečku dlouhodobý vztah.

Galina Kopaněva naplnila svůj život především prací, k níž přistupovala s velkou zodpovědností a s vysokými nároky na sebe samu i na ostatní. Po padesáti letech své kariéry za sebou zanechala – odhadem – dva tisíce textů různých žánrů, jejichž výběr bude v připravované publikaci roztříděn do oddílů na základě geografického klíče: kinematografie česká a slovenská, sovětská a ruská, východoevropská a západoevropská (vzhledem k zájmu autorky především italská). Následovat budou rozhovory s českými, slovenskými a zahraničními tvůrci.

Galina Kopaněva a výtvarník Anatolij Ključinskij na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Texty doplní obsáhlá bibliografie, na jejímž sestavování spolupracuji se dvěma zkušenými kolegy z NFA Milošem Fikejzem a Soňou Weigertovou. V éře internetu a online katalogů lze předpokládat, že seznam publikačních výstupů každého autora vznikne během několika sezení u počítače. Tímto způsobem však nepostupujeme. Trpělivě, stránku po stránce listujeme odbornými a populárními periodiky i denním tiskem, k němuž nás navádějí strojopisné „průklepáky“ z pozůstalosti Kopaněvy a také její osobní záznamy, v nichž po určité období shrnovala svou celoroční publikační činnost. Také díky tomu jsme zjistili, že texty podepisovala nejen svým občanským jménem, ale též pseudonymy K. Panová, Božena Vaculíková a pravděpodobně i Ivan Kolín.

Výběr textů, tvořících jádro celé publikace, je především mým úkolem. Volím v něm články, které výrazněji obohatily československou filmovou publicistiku a jsou sdělné i pro dnešního čtenáře, jenž by měl na jejich základě pochopit, v čem byla Kopaněva, formující u nás po několik desetiletí kritické myšlení o filmu a do jisté míry i filmologický obor, výjimečná. Omezený rozsah svazku, u kterého předpokládám maximálně 550 stran, nedovolí pojednat některou z kinematografií podrobněji (k tomu by byla potřeba samostatné edice, na niž snad někdy rovněž dojde), proto vznikne svého druhu první „the best of“ Galina Kopaněva. I přes snahu o co největší odstup ve výběru textů se přirozeně nevyhnu subjektivnímu náhledu na autorčino dílo, o němž se zmíním i v doslovu knihy. Je tedy možné, že čtenáři některý ze svých oblíbených a podle nich zásadních textů Kopaněvy v publikaci nenajdou, ale to už je riziko každého počínání založeného na nemilosrdné selekci.

Kniha s pracovním názvem Výzvy ke spolupřemýšlení. Filmové kritiky, studie, rozhovory vyjde v roce 2017 v nakladatelství Národního filmového archivu.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.0Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles

starší články

4.16DOK.REVUE
12. 09. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKaždý jsme na světě sóloSnímek Sólo francouzského tvůrce žijícího v Česku Artemia Benkiho se stal vítězem České radosti na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila BoháčkováNový filmVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin PávTémaZachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila BoháčkováSportRůzné podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila BoháčkováBáseňVzkříšení pana PuiuKhavn De La CruzRozhovorChceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan BernardÚvodníkZa hranami a hranicemiTématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava