Každý máme svou Galinu

Tomáš Hála o připravovaném souboru textů přední české filmové kritičky a historičky Galiny Kopaněvy

Galina Kopaněva na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Myšlenka na vydání vybraných textů docentky Galiny Kopaněvy (1931–2012) spadá do poloviny 90. let, kdy v edici Národního filmového archivu nazvané Knihovna Iluminace začaly vycházet výbory filmových publicistů (Jan Lukeš, Jiří Cieslar, Marie Mravcová). Kopaněva byla tehdy odpovědným redaktorem požádána o spolupráci na dalším svazku. Pamatuji si, že se na nás – studenty pražské filmové vědy, kteří jsme navštěvovali její přednášky – obrátila s prosbou o pomoc, jež spočívala v xeroxování jejích článků z časopisu Film a doba. Ty chtěla postoupit redaktorovi NFA, aby si z nich sám udělal výběr. K onomu předání však nedošlo (důvod se už nedozvíme), xeroxy jsem našel v její odborné pozůstalosti, která mi byla jejími dědici svěřena ke zpracování.

Když Galina Kopaněva zemřela, věnoval jí bývalý kolega z redakce Filmu a doby nekrolog, který nazval „Legenda Galina“. Nepřímo tím upozornil na jednu podstatnou věc. Kopaněva nebyla jen autorkou mnoha výstižných filmových kritik, důkladných časopiseckých rozhovorů, obsažných lektorských úvodů, pečlivě připravených univerzitních přednášek a festivalových sekcí. Byla především osobností, u níž člověk cítil silný životní příběh, provázený i jistými paradoxy. Díky rodičům pocházela z ruské porevoluční emigrace, narodila se však ve středočeském Kolíně. Po válce vstoupila do komunistické strany, ale nepatřila k jejím prominentům. K půvabu a eleganci vzdělané a výjimečné Kopaněvy byl lhostejný málokterý muž, přesto si nevzpomínám na jakoukoli zmínku o partnerovi, s nímž by prožila ve svém dejvickém bytečku dlouhodobý vztah.

Galina Kopaněva naplnila svůj život především prací, k níž přistupovala s velkou zodpovědností a s vysokými nároky na sebe samu i na ostatní. Po padesáti letech své kariéry za sebou zanechala – odhadem – dva tisíce textů různých žánrů, jejichž výběr bude v připravované publikaci roztříděn do oddílů na základě geografického klíče: kinematografie česká a slovenská, sovětská a ruská, východoevropská a západoevropská (vzhledem k zájmu autorky především italská). Následovat budou rozhovory s českými, slovenskými a zahraničními tvůrci.

Galina Kopaněva a výtvarník Anatolij Ključinskij na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Texty doplní obsáhlá bibliografie, na jejímž sestavování spolupracuji se dvěma zkušenými kolegy z NFA Milošem Fikejzem a Soňou Weigertovou. V éře internetu a online katalogů lze předpokládat, že seznam publikačních výstupů každého autora vznikne během několika sezení u počítače. Tímto způsobem však nepostupujeme. Trpělivě, stránku po stránce listujeme odbornými a populárními periodiky i denním tiskem, k němuž nás navádějí strojopisné „průklepáky“ z pozůstalosti Kopaněvy a také její osobní záznamy, v nichž po určité období shrnovala svou celoroční publikační činnost. Také díky tomu jsme zjistili, že texty podepisovala nejen svým občanským jménem, ale též pseudonymy K. Panová, Božena Vaculíková a pravděpodobně i Ivan Kolín.

Výběr textů, tvořících jádro celé publikace, je především mým úkolem. Volím v něm články, které výrazněji obohatily československou filmovou publicistiku a jsou sdělné i pro dnešního čtenáře, jenž by měl na jejich základě pochopit, v čem byla Kopaněva, formující u nás po několik desetiletí kritické myšlení o filmu a do jisté míry i filmologický obor, výjimečná. Omezený rozsah svazku, u kterého předpokládám maximálně 550 stran, nedovolí pojednat některou z kinematografií podrobněji (k tomu by byla potřeba samostatné edice, na niž snad někdy rovněž dojde), proto vznikne svého druhu první „the best of“ Galina Kopaněva. I přes snahu o co největší odstup ve výběru textů se přirozeně nevyhnu subjektivnímu náhledu na autorčino dílo, o němž se zmíním i v doslovu knihy. Je tedy možné, že čtenáři některý ze svých oblíbených a podle nich zásadních textů Kopaněvy v publikaci nenajdou, ale to už je riziko každého počínání založeného na nemilosrdné selekci.

Kniha s pracovním názvem Výzvy ke spolupřemýšlení. Filmové kritiky, studie, rozhovory vyjde v roce 2017 v nakladatelství Národního filmového archivu.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková

starší články

4.16DOK.REVUE
12. 09. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková