Kde jsou odpovědi?

Již podesáté se na konci srpna v Praze uskutečnilo pět projekcí Živého kina, projektu, jehož cílem je ukázat vůbec prvním divákům nové české dokumentární filmy takzvaně „ještě za tepla“

Každý, kdo hned ráno obdržel odpověď na svoji „soutěžní“ SMSku, získal jedno či dvě místa mezi zcela prvními diváky českotelevizního filmu Miluj mě, jestli to dokážeš, který režírovala Dagmar Smržová. Lační po odkrytí tabuizovaného tématu sexuálních tužeb různě hendikepovaných lidí (jak anotace dokumentárního filmu slibovala) vyrazili diváci jednoho srpnového večera do útrob České televize.

Menší konferenční sál zaplnilo asi 30 lidí, z nichž většina, jak se později ukázalo, přišla kvůli slibovanému odkrytí tabu. Podle předběžných informací byli opravdu první, kdo tento film viděl, stejně jako jeho tři protagonisté: Tomáš, jenž je vlivem vážného nervového onemocnění upoután na invalidní vozík, Adam, trpící určitou formou Downova syndromu, a Vladana, mediálně známá ezoterická „prostitutka“ žijící už čtyři roky v celibátu. Čtvrtý protagonista, také Tomáš a také na vozíku, se projekce nezúčastnil.

Po celou hodinu sledovali diváci na plátně (většinou) podivně z podhledu snímané trio hlavních hrdinů, kteří jako dvacátníci, i když fyzicky či psychicky „postižení“, zcela přirozeně touží po sexu. V přítomných se rojí spousta otázek. Jak je možné praktikovat sex s člověkem ochrnutým od pasu dolů? Proč jej ta společnice odmítla kvůli vozíku? Je to otázka morálky? Co to je ta sexuální energie? Tantra? Proč by vlastně tohle mělo být tabuizované, když na téma začlenění rozdílných jedinců do společnosti narážíme na každém kroku? Jak to cítí ženy? Opravdu se tým dramaturgů vykašlal na oblíbenou genderovou vyváženost? V momentě, kdy do hry vstoupí Vladana, každý se cítí být na dosah odpovědi alespoň na některou ze svých otázek. Ale nestane se nic.

Na konci filmu dostane divák jasné sdělení. Sledoval jsi tři naprosto identické příběhy, tři muže, kteří chtějí sex, vydají se za ním, zaplatí za něj a ve výsledku ho dostanou. Divákova mysl se bouří. Kde jsou odpovědi? Proč jsem se o tom tabu, tématu, které mi slibovali, nic nedozvěděl?

Naštěstí Živé kino nabízí jedinečnou možnost diskuze s tvůrci, kde všechny výše zmíněné otázky zazněly, a na většinu z nich opravdu odpovědi existují, alespoň z pohledu extravagantní, teď už sexuální asistentky Vladany. Ta na každou z položených otázek odpověděla sáhodlouhým monologem, v němž bylo těžké najít začátek a konec. Její odpovědi však byly přínosnější než samotný film, co se odhalování a objasňování tabu týče. Napadlo vás někdy, že pro jakkoliv psychicky nemocné či traumatizované osoby může dotek peříčka přes oblečení přinášet stejný pocit rozkoše jako sexuální radovánky s milovanou osobou? Že znásilnění, sexistické urážky a obtěžování není jen otázka obětí ženského pohlaví, ale čelí mu i chlapci vyrůstající v ústavech?  Že existuje instituce sexuální asistence hendikepovaným, která nabízí rozkoš i bez doteků?

Při diskuzi také režisérka vysvětlila, proč v jejím filmu nejsou žádné hendikepované ženy toužící po sexu. „Bylo těžké je najít, ženy touží po lásce, po mužském objetí a pocitu bezpečí. Stejně jsem chtěla natočit film o třech mužích,“ odpověděla Dagmar Smržová. Zcela přirozeně na ni navázala sexuální asistentka tématem, proč pro takové ženy neexistují sexuální asistenti. „Mužské libido je častokrát mnohem silnější než to ženské a jednoduše při našich seminářích a školeních můžeme mezi přihlášenými muži pozorovat jejich vlastní uspokojení z toho, že mají před sebou bezmocné ženské tělo. Je tu velké nebezpečí, že by došlo k nepříjemnému incidentu a ženě by bylo ublíženo. Proto jsme školení mužů zastavili a v současné době nemáme žádného sexuálního asistenta,“ komentovala Vladana.

Je škoda, že každý, kdo film Miluj mě, jestli to dokážeš uvidí na obrazovkách České televize, nebude mít takové štěstí jako diváci Živého kina a na své otázky žádné odpovědi nedostane. Zůstane mu jen hořké zklamání z promarněného času a dalšího podlehnutí síle mediální reklamy nabízející poznání.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková
1.18Aktualizace Jednoho světaCo připravuje jubilejní 20. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden světJitka Lanšperková
6.17Když radost, tak z letošní Ji.hlavyDokumentární projekt nabídl dokufikci, vizuální esej i skrytou kameruZuzana Drtilová
5.17Mezi dokumentem a fikcí Dokument vs. fikce na 21. MFDF Ji.hlavaJitka Lanšperková
4.17Když se příslib nepromění v realitu, nastává nekončící šichtaPoznámky z poslední projekce Živého kina Praha 2017Veronika Hanáková
3.17Inspirativní čteníTipy na inspirativní čtení o dokumentární a mediální krajině:Andrea Slováková
2.17Jednou nohou v absolutnu: Hon na ParkinsonaJak vznikal letošní český vítěz mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Hon na ParkinsonaJitka Lanšperková

starší články

4.16DOK.REVUE
12. 09. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková