Kde se vzaly filmové festivaly

Ozvěny historie

Mezihra (Entr'acte, René Clair, 1924)

Patnáct dnů promítání avantgardních filmů z celé Evropy – nejvíc jsou zastoupeny Francie, Německo, Rusko, Belgie. Známí teoretici a filmaři jsou kurátory národních sekcí, v několika místnostech se představují i starší díla v koncipovaných retrospektivách. Diskuse, přednášky. Výběr z předváděného pak putuje po sedmi dalších městech. Porota vybírá nejlepší film, jehož režisér dostane finanční odměnu. Vypadá to na jeden z tisíce festivalů, které napříč světem každoročně prezentují kinematografii a jejichž historie podle dějepisu začala v roce 1932 založením nejstarší filmové přehlídky na světě – festivalu v Benátkách, jehož 66. ročník v těcho dnech právě probíhá. A přesto je tento popis ještě starší. Vztahuje se k velké výstavě fotografií a filmu FIFO, která proběhla v roce 1929 ve Stuttgartu.

Film se ve dvacátých letech minulého století začal přidružovat k výstavám fotografií, které umístěním do galerijního prostoru potvrzovaly svůj status uměleckého díla, kterým byl i film, zpočátku vnímaný pouze jako pouťová atrakce. Přidáváním atributů dnes charakteristických pro filmové festivaly se tak výstavy staly jejich tvořivým předchůdcem. Ve Stuttgartu byly promítány díla velkých hvězd tehdejší kinematografie, jako byli Walter Ruttmann, René Clair, Henri Chomette nebo Man Ray. Udělovaná finanční odměna byla součástí dobové debaty na rovněž nadčasové téma produkční nezávislosti. Mnohé avantgardní filmy vznikaly jako reklamy anebo byly vytvořeny na zakázku od institucí, v sovětském Rusku na zakázku státní. Hans Richter, režisér a kurátor přehlídky, chtěl tímto gestem prakticky pomoct některému z režisérů, aby další film mohl udělat nezávisle, a zavedením této ceny demonstroval svoje jednoznačné stanovisko, že avantgardní film by měl zůstat mimo vliv jakýchkoli vnějších zájmů.

Jedny ozvěny tohoto pravěkého festivalu proběhnou po osmdesáti letech v říjnu v Jihlavě.





výpis dalších článků rubriky:  Teorie

4.17Pohyb kamery a intenzita prostoru. Doplněk ke studiu pohyblivého obrazuVýznamný profesor filmových studií Ústavu dějin umění na Chicagské univerzitě Tom Gunning, známý především pro svůj pojem „kinematografie atrakcí“, přednesl v roce 2015 na každoroční konferenci SCMS v Montrealu příspěvek na téma pohyb kamery.Tom Gunning
2.17Zpomalující filmy Jamese Benninga a Sharon LockhartovéScott MacDonald ve své eseji představuje tvorbu Jamese Benninga a Sharon Lockhartové, především pak jejich jednozáběrové několik desítek minut trvající snímky.Scott MacDonald
3.15O možnosti kinematografické filozofieEsej amerického profesora filozofie Thomase Wartenberga o hledání možností způsobu, jakým (ne)mohou filmy pěstovat filozofiiThomas E. Wartenberg
2.15Online dokumenty vytvářené formou crowdsourcingu a politika důvěryhodnosti a autority*Esej australského mediálního teoretika Ramaswamiho Harindranatha hledá limity dokumentárních filmů vytvořených přímo lidmi účastnícími se daných událostí a řeší míru objektivity a autenticity těchto typů dokumentů. Ramaswami Harindranath
5.14Refraktivní kinematografie: filmové dotazování filmuTeorie filmů, které pomocí zlomu a odrazu kriticky zkoumají vlastní recepciTimothy Corrigan
4.14Nefikční snímkyTeorie rozumění nefikčnímu filmu skrze konvence a jejich porušováníEdward Branigan
3.14K poetice dokumentu*Příspěvek k vymezení prostoru dokumentárního diskursuMichael Renov
2.14Zotročující touha po smysluManifest radikálně otevřeného dokumentuTrinh T. Minh-ha
1.14Dokumentární inscenování: Paradoxy časovosti a identityStudie Billa Nicholse o přítomnosti fantazie a zakoušení časovosti v dokumentárních filmechBill Nichols
1.14Dramatika mluvící hlavyArcheologie a manifest mluvící hlavy jako uměleckého prostředku vyjádření od Víta JanečkaVít Janeček

starší články

3.9DOK.REVUE
08. 06. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková