Kniha o časosběru je téměř rodinným tajemstvím

Jak vznikala kniha dokumentaristky Heleny Třeštíkové o časosběrné metodě natáčení

Helena Třeštíková při natáčení filmu René (zdroj: Česká televize)

Nikdy jsem neměla ambici psát. Natožpak knihy. Psaní mi nikdy moc nešlo a nad texty, které jsem z různých důvodů musela psát, jsem měla pocit, že potřebuji tolik energie, jako bych je tesala do kamene.

Jednou jsem se ale pustila do přípravy habilitační přednášky na téma časosběrné metody natáčení. Tehdy vzniklo na jedenáct stránek textu a mě napadlo, že bych své zkušenosti s časosběrem mohla obšírněji popsat. Třeba v knize. Tehdejší ředitelka nakladatelství NAMU Andrea Slováková můj návrh přijala, a tak jsem se na začátku loňského roku směle pustila do psaní.

Velmi záhy jsem se však v textu začínala topit a uvědomila jsem si, že sama knihu nenapíši a potřebuji pomoci. Věděla jsem, že jediný, kdo mě může zachránit, je můj muž. Ten totiž umí pracovat s jazykem, s textem a na rozdíl ode mě mu umí dát strukturu a uspořádat obsah. Navíc po čtyřiceti letech společného soužití a dramaturgování mých filmů ví o časosběrném způsobu natáčení prakticky téměř totéž co já. Manžel měl tehdy dost své vlastní práce, ale ukázal se jako džentlmen a pustil se se mnou do akce. Knihu jsme tak psali společně a on dával našim textům tvar a „česal“ je.

Bylo to v létě, na chalupě a v zeleni, pro mě je to velmi hezká vzpomínka.

Co však bylo při práci na knize nejzajímavější, byl fakt, že až teprve při psaní jsem si některé věci související s časosběrným natáčením pořádně formulovala a srovnala. Když jsem popisovala některá svá rozhodnutí, dilemata a zkušenosti z příprav tří konkrétních filmů, ať už šlo o situace ve střižně, či při přípravách, celé to bylo, jako bych dělala pořádek v hodně zpřeházeném pokoji, třídila jsem si myšlenky do jednotlivých krabic pro větší přehlednost. To byl největší osobní přínos onoho psaní, které mě někdy dosti rozčilovalo. Zejména ve chvílích, kdy se ozývala moje limitovaná schopnost orientace v delších textech.

Navzdory dřině ale hodnotím výsledek pozitivně – na leccos jsem totiž přišla. Zároveň doufám, že kniha Časosběr jako příběh by mohla být užitečná pro všechny, kteří přemýšlejí o různých cestách a možnostech dokumentárních filmů.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková

starší články

2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková