S mámou venku

Veronika Jonášová o svém dokončovaném časosběrném dokumentu S mámou venku

Píše se rok 2012 a my s Jarmilou Štukovou stojíme před branami věznice Světlá nad Sázavou. Ona má v ruce foťák, já notýsek a dárky pro děti z vězení. Přesně takhle vypadal náš štáb v začátcích natáčení. Žádný technik, zvukař, produkční, ani finance. Jenom nápad a velká porce odhodlání natočit časosběrný dokument. Je skoro neuvěřitelné, že se to povedlo a navíc s týmem profíků, kterých si nesmírně vážím.

Místo cel žijí v barevných pokojících a jejich hlavní náplní je pečovat o děti. V Česku už 15 let funguje oddělení, kde si mohou matky odpykávat tresty společně s potomky mladších 3 let. Tohle vězení ve Světlé nad Sázavou má nejmenší recidivu v Česku (pod 10 procent). Smysl projektu stojí na principu motivace vězněných mateřskou láskou. A právě tahle myšlenka mě zaujala natolik, že jsem se tu rozhodla sledovat příběhy několika odsouzených žen. Než jsem začala s dokumentem, prostředí jsem dobře znala. Ve vězení jsem točila několikrát pro Českou televizi, kde jsem pracovala jako reportérka. Natočila jsem tu i zpravodajský dokument Dítě a trest do cyklu Fokus ČT24.

Natáčení časosběru jsem odstartovala v červnu 2012, kdy oddělení slavilo desetileté výročí. Přizvala jsem ke spolupráci právě Jarmilu Štukovou, se kterou jsme vybraly původně čtyři ženy z oddělení. Nakonec jsme ale sledovaly osudy třech z nich: Andy, Petry a Báry.

Andy je bývalá narkomanka, která se ze spárů drog dostala právě díky dětem. Po jejich narození přestala s drogami a na oddělení si pak s dcerkou Riankou odpykávala trest skoro tři roky za krádeže (které spáchala před jejím narozením). Podobně to měla i naše další postava Bára, která si ve Světlé ocitla s dcerou Kristýnkou kvůli krádežím, kterými si sháněla peníze na drogy. Třetí je Petra, která byla odsouzena na dva roky za neplacení výživného na starší dceru. Ve vězení byla se synem Jiříkem.

Na oddělení jsme natáčely ve dvou jako velmi úsporný tým a myslím, že i díky tomu si k nám postavy našly brzy cestu a nebyly nervózní z kamery či velkého štábu. Kvůli zachování intimní atmosféry jsme pracovaly skoro celou dobu bez zvukaře. První rok jsme film točily na foťák, později si Jarmila pořídila kameru. Obě jsme zpočátku pracovaly zadarmo. Po pár měsících jsem projekt navrhla jako dokument v České televizi, a tak se zrodil 26minutový snímek S mámou v base, který zahrnoval rok natáčení. Už po jeho dotočení jsem ale věděla, že chci ve sledování osudů pokračovat. Dva roky jsme pak natáčely opět na vlastní pěst, vyjednávala jsem s producentem a pokoušela se o grant.


Filmu se ujala nutprodukce a Pavla Janoušková Kubečková, která udělala skvělou věc: propojila mě s Jakubem Hejnou. Tenhle skvělý střihač, se kterým jsem se spřátelila, byl pro náš film zásadní oporou. Celou dobu natáčení mi držel palce a fungoval společně s Janem Gogolou mladším jako další dramaturg filmu. Práci na filmu a hlavně ve střižně jsem si i díky němu moc užila.

Film jsem se rozhodla točit do roku 2016, milníkem měl být nástup dětí do školy. Poslední rok natáčení se mi film podařilo propojit s akcí Yellow Ribbon Run. Tento běh, který má upozornit na problém se zaměstnáváním bývalých vězňů, se stal partnerem filmu a jedna z postav Andy jeho ambasadorkou.

Při práci na filmu jsem zažila mnoho jobovek. Jedna z největších byla situace, když nám Bára odřekla natáčení. Byla jsem z toho zoufalá a snažila jsem se ji marně dohnat přes dva roky. Podařilo se mi to až těsně před dokončením filmu ve střižně, kdy mě Jakub Hejna přemluvil, ať ji přece jen zkusím ještě jednou zkontaktovat. Souhlasila!  Bylo to neuvěřitelné! Vše se odehrálo hodně narychlo. Jakub si ze střižny odskočil za kameru a jeli jsme společně Báru natočit. Její osud se ukázal jako nejvíce dramatický  z našich postav. Její příběh je velkým překvapením pro všechny. Nyní – po dokončení filmu – jsem s Bárou stále v pravidelném kontaktu. Je to paradox, protože právě to se mi v průběhu natáčení nedařilo a celou dobu jsem po tom toužila.

Postprodukce filmu trvala od ledna do května. V lednu jsem si chystala podklady do střižny a probírala se přepisy za celých pět let. Moc jsem se do střižny těšila, protože to pro mě byla úplně jiná práce, než jsem byla dosud zvyklá. Nikdy jsem nic nestříhala tak dlouho. S Jakubem Hejnou jsme začali stříhat v únoru a pracovali jsme denně víc než dva měsíce. To je pro zajeté dokumentaristy samozřejmě běžná věc, ale pro mě to byl nový, intenzivní zážitek a hlavně skvělá škola. Hodně jsem se toho naučila.

Bylo zajímavé sledovat běh času na dětech, které známe coby miminka a v závěru filmu jsou to už školáci. Ráda bych naše postavy natáčela i v budoucnu. Zajímá mě, jaký bude mít pobyt ve vězení vliv na děti v pozdějším věku. Jakou cestou se vydají? Žádný výzkum na tohle téma se v Česku neprováděl. První generace takových dětí, které žily ve vězení, už přitom dorůstá do dospělosti.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek
3.18Máme na vícDokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka. Robin Kvapil
dok.revuePoslední slovo Charlotty Garrigue MasarykovéJosef Císařovský o svém novém filmu CharlottaJosef Císařovský
dok.revueVIVA VIDEO, VIDEO VIVAAdéla Komrzý o svém novém filmu Československý obraz elektronickýAdéla Komrzý

starší články

.DOK.REVUE
17. 07. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková