Man on Wire: chvění na napjatém laně


Man on Wire

James Marsh je jedním z britských režisérů, kteří rozvíjejí žánr docudramatu – místo „rekonstruování“ významných událostí se však Marsh zaměřuje na portréty svérázných umělců, a tak není divu, že v jeho filmografii nalezneme dokument o velšském hudebníkovi Johnu Caleovi či krátký film o Janu Švankmajerovi. Philippe Petit, kouzelník a provazochodec, jehož touhu po překonání věží newyorských „dvojčat“ se rozhodl James Marsh převést do filmu, je pro některé bláznem, pro jiné umanutým umělcem.

Když bylo Philippu Petitovi sedmnáct let, prohlížel si jednoho dne v čekárně u zubaře časopis, v němž ho upoutala grafická koláž dosud nejvyšších světových budov s plánovanou výstavbou Světového obchodního centra jako nové dominanty New Yorku. Na dalších šest let se „dvojčata“ stala dominantou i Philippova života. Během kladení základů, zapouštění prvních pilířů, montování konstrukce až po zavěšování reflexních skel po celém povrchu budov, se Petit učil na menších cílech, jakými byly pouliční lampy veřejného osvětlení, gotické věže Notre Dame či brána visutého mostu v Sydney. Všechno však bylo podřízeno jedinému plánu, a tak ani James Marsh neodbočuje nadlouho k jiným Petitovým provazochodeckým performancím.

Vedle živého vzpomínání všech, kteří se na Petitově plánu podíleli, měl Marsh k dispozici ještě bohatý fotografický i filmový dokumentační materiál, který si Petit a jeho tým pořizovali. Ačkoli se nemluví o žádném profesionálním fotografovi či filmaři, vnášejí tyto záznamy do filmu nejen autenticitu, ale z hlediska kompozice, barvy nebo rytmu také obrazovou kvalitu. Tam, kde Petit předvádí svůj nepopiratelný vypravěčský a divadelní talent a kde mu chybí původní materiál, vkládá Marsh hrané „docudrama“ scény. Zvolená černobílá stylizace, zrnitost nebo zaměření kamery mimo ohnisko akce, jako by šlo o skrytý záznam, zaručují nenásilné přechody mezi starým a nově dotočeným záběrem. Téměř chronologicky se tak ve filmu zpřítomňuje přes třicet let stará historie. Jak se přibližujeme k finálnímu dni, kdy se čtyři spolupracovníci vkradou do věží, upevní lano a Petit na něj vkročí, stupňuje se napětí a nedočkavost. Ještě dnes, když na tuto událost vzpomínají, zatajují Petitovi přátelé dech a hlas přechází v šepot.

Z patosu Marsh vyklouzává pomocí inspirace starými hollywoodskými lupičskými filmy a němou groteskou, tedy filmy, jejichž sledováním si Petit krátil v New Yorku čas. Marsh ve svém snímku používá pro tyto filmy typickou rytmizaci nebo hru siluet, které odlehčují vyprávění, avšak zároveň dobře odpovídají povaze provazochodecké performance. Celá akce byla ilegální. Petit a jeho přátelé si počínali úplně stejně jako vykradači bankovních sejfů nebo zloději cenných uměleckých sbírek. Jakmile je však kořist v rukou zlodějů, jako by převzala vládu i nad nimi samotnými. Annie, Philippova láska, a Jean- Louis, nejlepší přítel a ten, který každý detail plánu vždy ještě několikrát ověřoval, provázeli Philippa celých šest let. Jakmile však Petit dosáhl svého cíle, jejich cesty se rozešly.

Marshův dokument nepátrá po tom, kam se ubíraly životy všech zúčastněných, jaké byly další Petitovy performance, a nezmiňuje se ani o pádu „dvojčat“ před sedmi lety. Finále dokumentu Man on Wire patří činu, který pokořil gigantické newyorské věže, jež svou architektonickou stylizací měly simulovat monumentálnost odosobnělé tržní moci, pouze svou krásou a dech beroucí umanutostí.





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

4.8DOK.REVUE
11. 08. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl