Man on Wire: chvění na napjatém laně


Man on Wire

James Marsh je jedním z britských režisérů, kteří rozvíjejí žánr docudramatu – místo „rekonstruování“ významných událostí se však Marsh zaměřuje na portréty svérázných umělců, a tak není divu, že v jeho filmografii nalezneme dokument o velšském hudebníkovi Johnu Caleovi či krátký film o Janu Švankmajerovi. Philippe Petit, kouzelník a provazochodec, jehož touhu po překonání věží newyorských „dvojčat“ se rozhodl James Marsh převést do filmu, je pro některé bláznem, pro jiné umanutým umělcem.

Když bylo Philippu Petitovi sedmnáct let, prohlížel si jednoho dne v čekárně u zubaře časopis, v němž ho upoutala grafická koláž dosud nejvyšších světových budov s plánovanou výstavbou Světového obchodního centra jako nové dominanty New Yorku. Na dalších šest let se „dvojčata“ stala dominantou i Philippova života. Během kladení základů, zapouštění prvních pilířů, montování konstrukce až po zavěšování reflexních skel po celém povrchu budov, se Petit učil na menších cílech, jakými byly pouliční lampy veřejného osvětlení, gotické věže Notre Dame či brána visutého mostu v Sydney. Všechno však bylo podřízeno jedinému plánu, a tak ani James Marsh neodbočuje nadlouho k jiným Petitovým provazochodeckým performancím.

Vedle živého vzpomínání všech, kteří se na Petitově plánu podíleli, měl Marsh k dispozici ještě bohatý fotografický i filmový dokumentační materiál, který si Petit a jeho tým pořizovali. Ačkoli se nemluví o žádném profesionálním fotografovi či filmaři, vnášejí tyto záznamy do filmu nejen autenticitu, ale z hlediska kompozice, barvy nebo rytmu také obrazovou kvalitu. Tam, kde Petit předvádí svůj nepopiratelný vypravěčský a divadelní talent a kde mu chybí původní materiál, vkládá Marsh hrané „docudrama“ scény. Zvolená černobílá stylizace, zrnitost nebo zaměření kamery mimo ohnisko akce, jako by šlo o skrytý záznam, zaručují nenásilné přechody mezi starým a nově dotočeným záběrem. Téměř chronologicky se tak ve filmu zpřítomňuje přes třicet let stará historie. Jak se přibližujeme k finálnímu dni, kdy se čtyři spolupracovníci vkradou do věží, upevní lano a Petit na něj vkročí, stupňuje se napětí a nedočkavost. Ještě dnes, když na tuto událost vzpomínají, zatajují Petitovi přátelé dech a hlas přechází v šepot.

Z patosu Marsh vyklouzává pomocí inspirace starými hollywoodskými lupičskými filmy a němou groteskou, tedy filmy, jejichž sledováním si Petit krátil v New Yorku čas. Marsh ve svém snímku používá pro tyto filmy typickou rytmizaci nebo hru siluet, které odlehčují vyprávění, avšak zároveň dobře odpovídají povaze provazochodecké performance. Celá akce byla ilegální. Petit a jeho přátelé si počínali úplně stejně jako vykradači bankovních sejfů nebo zloději cenných uměleckých sbírek. Jakmile je však kořist v rukou zlodějů, jako by převzala vládu i nad nimi samotnými. Annie, Philippova láska, a Jean- Louis, nejlepší přítel a ten, který každý detail plánu vždy ještě několikrát ověřoval, provázeli Philippa celých šest let. Jakmile však Petit dosáhl svého cíle, jejich cesty se rozešly.

Marshův dokument nepátrá po tom, kam se ubíraly životy všech zúčastněných, jaké byly další Petitovy performance, a nezmiňuje se ani o pádu „dvojčat“ před sedmi lety. Finále dokumentu Man on Wire patří činu, který pokořil gigantické newyorské věže, jež svou architektonickou stylizací měly simulovat monumentálnost odosobnělé tržní moci, pouze svou krásou a dech beroucí umanutostí.





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

4.8DOK.REVUE
11. 08. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková