Meteory

Neil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla.

Meteory (Meteorlar, Gürcan Keltek, 2017)

„Říkalo se jim Leonidy. Bože můj, hvězdy padaly jak splašené.“

Cormac McCarthy, Krvavý poledník, str. 6


Eponymní meteory v poetické turecké dokufikci s názvem Meteory nejsou jen staré kameny padající z nebe. Jsou to Leonidy, jedny z nejslavnějších, nejčastěji pozorovaných a nejpůsobivějších rojů meteorů, které představují nebeský fenomén, jenž můžeme spatřit každý rok uprostřed listopadu („17. listopadu“, poznamenává si vypravěčka, spisovatelka Ebru Ojenová, „… To světlo nepochází z bomb. Je to něco úplně jiného.“)

Americký kritik Daniel Kasman ve své recenzi pro MUBI Notebook, kterou napsal po světové premiéře filmu v Locarnu, zmiňuje, že režisér a scenárista Gürcan Keltek „nalézá hluboce bolestnou, ale zároveň úžasnou spojitost mezi vesmírným fenoménem a krveprolitím jednoho národa. K obojímu došlo v roce 2015. Nad Tureckem bylo možno pozorovat roj meteorů přesně v době, kdy bylo v této zemi vyhlášeno stanné právo a uplatněna násilná represe vůči kurdským obyvatelům. Na krásně zrnitém videozáznamu spolu souzní a zároveň silně kontrastují zářivé pruhy světla na noční obloze se střelbou a kouřem vládních sil.“

Leonidy dostaly svůj název podle souhvězdí Lva, ve kterém leží jejich radiant. Jsou to částice z ohonu komety 55P / Tempel-Tuttle, jejíž oběžná dráha ve sluneční soustavě trvá 33 let. Když se nachází kometa v blízkosti Země, jsou Leonidy obzvláště působivé. Naposledy (a nejbouřlivěji) byl tento déšť meteorů spatřen v roce 1966, za nejslavnější úkaz je však považován ten z roku 1833, kdy podle slavné knihy amerického spisovatele Carla Carmera z roku 1934 nastala noc, kdy „padaly na Alabamu hvězdy“ (The Stars Fell on Alabama). A protože bylo možno tuto výjimečnou událost pozorovat téměř po celé Severní Americe, víme o ní naprosto všechno…).

Úspěchu Carmerovi knihy využili i skladatelé Frank Perkins a Mitchell Parish, kteří dali stejný název své jazzové písni, jež se téměř okamžitě stala hitem a nazpívali ji například Sinatra, Doris Day, Ella Fitzgerald a bezpočet dalších: „Mé srdce bilo jako o závod / Mé raněné paže tě pevně objímaly / Když padaly na Alabamu hvězdy / Celou minulou noc…“

O 51 let později věnoval medailonek Leonidům ve svém životním díle Krvavý poledník i Cormac McCarthy. Jazz, literatura... Keltekův „dokument“, rozvláčné a těžko uchopitelné dílo, které sestává ze šesti kapitol a prologu a v němž se Leonidy ocitají na skutečném filmovém výsluní. Tajuplně vévodí zásadní patnáctiminutové kapitole V – příznačně pojmenované Meteorlar, což je zároveň původní název celého filmu. Tato kapitola dokonce začíná záběrem na měsíc, úplněk v rozechvělém detailu na černobílém, lehce nekvalitním videu, kde působí jako zjizvený šedobílý kotouč, zahalený do sotva patrného oparu a následně černých mračen. Na Keltekově nebi není nic stálé a neměnné, jeho kamery naopak zachycují království, které je pomíjivé a nepředvídatelné stejně jako válečné zóny na zemi.

Panorama města v noci, vzdálený křik, proměnlivý pohled ze vzduchu na pištící zábavní park, to vše z výšky, jako by z pohledu samotného měsíce; bizarní kolotoče s nápisy typu ŠÍLENÝ TANEC, které navrch korunuje vystajlovaná ženská postava, a celé to připomíná nějaký pohanský rituál. A potom, jako by náhodnou shodou okolností, uvidíme první meteor řítící se černou nocí. A pak další, tentokrát dokonce dvojitý, rozerve oblohu jako zahřmění hromu, hlasitější než výstřely.

Keltek sebevědomě flirtuje se strohou estetikou experimentální filmařiny. Paprsky světla se stávají abstraktními, nezařaditelnými a věčnými. Celou tuto ohromnou světelnou show pak doprovází nadpozemsky krásné vyzvánění zvonů. Celý obraz je velmi křehký, odsouzený k zániku stejně jako samy meteory.

„Na krátkou chvíli válka přestala…“ A stejně tak se zastavil film a vyzývá k úctyhodnému rozjímání za zvuků šepotu i epického hřmotu naznačujícího atmosféru apokalypsy v hollywoodském stylu. Tohle je Drtivý dopad ve skutečnosti, viditelný na chladné listopadové obloze Turecka. A pak… pád Země! Následek následků. Uvědomění válkou vyčerpaných farmářů, že tyto kameny nejsou vlastně jen tak nějaké staré kameny, ale představují kořist expertů kdesi z daleka a mají nepředstavitelnou hodnotu: pomíjivé se stává hmatatelným, je to rozžhavená mana shůry. Penízky z nebe.

Pršet už přestalo a ve vzduchu byl cítit chlad. Zůstal stát na dvorku. Přes oblohu padaly nazdařbůh nesčíslně přehršle hvězd, vyrážely ze svých nočních rodišť a po krátkých drahách se řítily vstříc osudu v prachu a nicotě.

Cormac McCarthy, Krvavý poledník, str. 299


Přeložila Petra Ocelková

(V překladu byly použity úryvky z knihy Krvavý poledník Cormaca McCarthyho, vydané nakladatelstvím Argo v roce 2009 v překladu Martina Svobody.)


Neil Young

Neil Young divides his time between Sunderland (UK), Vienna and the film-festival circuit, attending around 25 such events each year across Europe and further afield. He has been reviewing films for The Hollywood Reporter since 2008 and regularly contributing to Sight & Sound since 2008, in addition to writing for numerous other outlets. Director of the Bradford International Film Festival from 2011-5, he now works for several film festivals across Europe including the Viennale. He has served on more than 20 film festival juries, including Cannes (Semaine de la Critique) in 2013. 




F5.17DOK.REVUE
29. 10. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková