Mých posledních 150 000 cigaret

Ivo Bystřičan ve filmu Mých posledních 150 000 cigaret zaznamenává svůj pokus skončit s kouřením. Při tom si všímá souvislostí politiky, průmyslu a společenské tolerance

Rozhodl jsem se natočit film, protože o cigaretách se mi dobře nemluví ani nepíše. Je to totiž léty propírané téma, které nikoho moc nezajímá. Platforma planého moralizování, otřepaná látka o tom, co je cool a co není, o stých narozeninách těžkých kuřáků, o inspiraci nebo dušení kouřem, o přirozenosti vzpoury neřestí nebo sterilitě zákazů. Všechno už se řeklo. Kuřákovi je to jedno, nekuřákovi teprve. Tím pádem se otázka kouření vrátila na svůj prapočátek – je to individuální rozhodnutí každého z nás.

Když jsem se po patnácti letech zodpovědného kouření dvou krabiček denně rozhodl přestat, už jsem po několika marných pokusech věděl, že to musí být navždy. A moje následná vlastní hysterie mě dovedla ke statistikám. A tak jsem zakrátko našel jedno moc zajímavé číslo – 70 procent kuřáků by chtělo přestat a zhruba pěti procentům se to dokonce povede.

Reportáž ČT věnovaná dokumentu původně nazvanému Mých posledních 14 000 cigaret

Cigareta jako metafora svobody, zodpovědného rozhodování a symbolu dospělosti mě tak začala moc zajímat. Jako vášnivý kuřák jsem nikdy svou milovanou závislost, vydávanou před sebou i druhými za přednost, za znak bohémství, za osobní libůstku, za výraz nezávislosti, nechtěl klást za vinu průmyslu, natož politikům. Až myšlenka na přestávání a život neživot, který bude následovat, mě přivedla na otázku, jak je možné, že je toto vůbec legální, takto dostupné, tak normální... a banální...

"Jestli má pravdu doktorka Králíková, je třeba dát cigarety na černou listinu k heroinu. Ale pak se ukáže to pokrytectví, protože by to znamenalo minus 58 miliard, což si nemůžeme dovolit." (Jaroslav Kubera, senátor ODS)

Ve filmu se sám stávám chodící cigaretou, kterou jsem skoro až doposud vlastně byl. V molitanovém převleku se coby cigareta nadživotní velikosti vydávám tam, kde mě zplodili – do Philip Morris v Kutné Hoře; snažím se dobrat svých kořenů v Imperial Tobacco nebo British American Tobacco. Zároveň děsím politiky, kteří předem netuší, že se utkají s přerostlým cigárem. Ve své civilní podobě zároveň podstupuji odvykání a chci ty peripetie ukázat tak, aby byly patrné i nekuřákovi, kterého to jinak nemusí zajímat.

Zvolil jsem formu jakéhosi podvratného infotainmentu. Jako režisér zároveň vystupuji jako chodící cigáro, film se opírá o animace, grafy, osobní videodeník. Udělal jsem to proto, že podle mě omleté téma cigaret – sféra vítězství průmyslové korupce a společenského sebeklamu – potřebuje být ztvárněno s nemoralizujícím nadhledem v kombinaci s tvrdými důkazy. Chci zaujmout diváky překvapivými souvislostmi opřenými o osobní příběh. Ten by byl banální, ale v souvislostech se stává obžalobou.


Mých posledních 150 000 cigaret, ČR 2013, režie a scénář Ivo Bystřičan.