Během 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů jsme vydali pět festivalových čísel, která v archivu najdete označena písmenem F. Redakce se v té době nejen přesídlila do Ji.hlavy, ale především rozrostla o tři skvělé redaktory: studentky pražské a olomoucké filmové vědy, Adélu Mrázovou, jejíž další texty můžete najít na serveru indiefilm, a Štěpánku Ištvánkovou, jež přispívá do olomouckého 25fps, a také o Přemysla Martinka, který se, kromě toho, že vede distribuční společnost Artcam, nárazově věnuje psaní o filmu, například pro časopis Cinepur. Festivalová čísla byla pochopitelně zaměřena na události, tvůrce a snímky, které do Jihlavy přivedl festival. Kromě rozhovorů se všemi režiséry, jejichž filmy se zúčastnily soutěže Česká radost, se však v každém čísle objevily také tematicky zaměřené články, eseje, ankety a glosy. V F-dok.revue jsme se tak postupně věnovali tématům „továrna“, „český dokument“, „politika (v) dokumentu“, „korespondence“ a „debut“.
Číslo, které rozklikáváte nyní, již patří do běžného ročního cyklu, ale i na něj ještě dopadá festivalové světlo, a to hned v několika ohledech. Texty, které obsahuje, se stále dotýkají osobností, jež měli návštěvníci Ji.hlavy možnost skutečně potkat – ať už je to rozhovor s Kidlatem Tahimikem, významným filipínským filmařem, který do Ji.hlavy přijel představit svou tvorbu, profil legendárního srbského tvůrce Želimira Žilnika, jenž letos zastával prestižní pozici jediného porotce v sekci Opus Bonum, nebo esej člena poroty sekce Mezi moři, francouzského filmového teoretika Raymonda Belloura. Navíc lze ovšem říci, že – stejně jako u festivalových dok.revue – i v případě tohoto čísla většinu textů spojuje jedno určité téma: film-esej.
Sofistikovaným, originálním a zároveň nesmírně poutavým způsobem představuje určitý typ filmu-eseje Timothy Corrigan ve studii „Refraktivní kinematografie: filmové dotazování filmu“. Jedná se o poslední kapitolu jeho knihy The Essay Film (2011), která dosud nevyšla v českém překladu a již lze bez váhání označit za dosud nejvýznamnější monografii věnovanou tématu filmu-eseje, jež byla ve 21. století v oblasti anglo-amerických filmových studií vydána.
Corrigan se ve svých úvahách zabývá jedním vyhraněným typem filmu-eseje, který označuje jako kritické myšlení o filmu skrze film; podobně i Raymond Bellour rozumí filmovému eseji jako určitému způsobu myšlení. V přednášce, kterou v dok.revue publikujeme v českém překladu (jedná se o vůbec první do češtiny převedený text tohoto významného francouzského teoretika), navazuje na svou knihu o Alexandru Astrucovi, jehož krátké eseje pomohly tradici psaní o myšlení filmem (nejen ve Francii) založit, tradici, kterou Bellour ve frankofonní oblasti sleduje a k níž zaujímá (umírněně) kritický postoj.
O esejistickém způsobu filmové tvorby se často hovoří také v souvislosti s dílem dvou již vzpomenutých tvůrců – Kidlata Tahimika a Želimira Žilnika. Tvorbu obou těchto autorů charakterizuje ovšem také silný politický náboj. Právě politické dimenzi dokumentárního filmu se v souvislosti s Ji.hlavou 2014 věnuje ve své glose Filip Lucinkiewicz. A Ji.hlavu připomíná také Filip Remunda, kurátor Inspiračního fóra, který v tomto čísle představuje svůj nový film Čtyři dny v Hotelu Pavouk.
Šesté – letos poslední – číslo dok.revue vyjde již za tři týdny, 15. 12. 2014, tentokrát i v podobě tištěné jako příloha týdeníku Respekt. A nezapomeňte, že každý čtvrtek vychází nový příspěvek na stránkách dok.blogu. Autorem toho příštího bude Milan Uhde.
