Myšlení o myšlení filmem

Film-esej v reflexi současných teoretiků a další ozvěny 18. ročníku MFDF Ji.hlava

Ilustrace: Míša Kukovičová

Během 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů jsme vydali pět festivalových čísel, která v archivu najdete označena písmenem F. Redakce se v té době nejen přesídlila do Ji.hlavy, ale především rozrostla o tři skvělé redaktory: studentky pražské a olomoucké filmové vědy, Adélu Mrázovou, jejíž další texty můžete najít na serveru indiefilm, a Štěpánku Ištvánkovou, jež přispívá do olomouckého 25fps, a také o Přemysla Martinka, který se, kromě toho, že vede distribuční společnost Artcam, nárazově věnuje psaní o filmu, například pro časopis Cinepur. Festivalová čísla byla pochopitelně zaměřena na události, tvůrce a snímky, které do Jihlavy přivedl festival. Kromě rozhovorů se všemi režiséry, jejichž filmy se zúčastnily soutěže Česká radost, se však v každém čísle objevily také tematicky zaměřené články, eseje, ankety a glosy. V F-dok.revue jsme se tak postupně věnovali tématům „továrna“, „český dokument“, „politika (v) dokumentu“, „korespondence“ a „debut“.

Číslo, které rozklikáváte nyní, již patří do běžného ročního cyklu, ale i na něj ještě dopadá festivalové světlo, a to hned v několika ohledech. Texty, které obsahuje, se stále dotýkají osobností, jež měli návštěvníci Ji.hlavy možnost skutečně potkat – ať už je to rozhovor s Kidlatem Tahimikem, významným filipínským filmařem, který do Ji.hlavy přijel představit svou tvorbu, profil legendárního srbského tvůrce Želimira Žilnika, jenž letos zastával prestižní pozici jediného porotce v sekci Opus Bonum, nebo esej člena poroty sekce Mezi moři, francouzského filmového teoretika Raymonda Belloura. Navíc lze ovšem říci, že – stejně jako u festivalových dok.revue – i v případě tohoto čísla většinu textů spojuje jedno určité téma: film-esej.

Sofistikovaným, originálním a zároveň nesmírně poutavým způsobem představuje určitý typ filmu-eseje Timothy Corrigan ve studii „Refraktivní kinematografie: filmové dotazování filmu“. Jedná se o poslední kapitolu jeho knihy The Essay Film (2011), která dosud nevyšla v českém překladu a již lze bez váhání označit za dosud nejvýznamnější monografii věnovanou tématu filmu-eseje, jež byla ve 21. století v oblasti anglo-amerických filmových studií vydána.

Corrigan se ve svých úvahách zabývá jedním vyhraněným typem filmu-eseje, který označuje jako kritické myšlení o filmu skrze film; podobně i Raymond Bellour rozumí filmovému eseji jako určitému způsobu myšlení. V přednášce, kterou v dok.revue publikujeme v českém překladu (jedná se o vůbec první do češtiny převedený text tohoto významného francouzského teoretika), navazuje na svou knihu o Alexandru Astrucovi, jehož krátké eseje pomohly tradici psaní o myšlení filmem (nejen ve Francii) založit, tradici, kterou Bellour ve frankofonní oblasti sleduje a k níž zaujímá (umírněně) kritický postoj.

O esejistickém způsobu filmové tvorby se často hovoří také v souvislosti s dílem dvou již vzpomenutých tvůrců – Kidlata Tahimika a Želimira Žilnika. Tvorbu obou těchto autorů charakterizuje ovšem také silný politický náboj. Právě politické dimenzi dokumentárního filmu se v souvislosti s Ji.hlavou 2014 věnuje ve své glose Filip Lucinkiewicz. A Ji.hlavu připomíná také Filip Remunda, kurátor Inspiračního fóra, který v tomto čísle představuje svůj nový film Čtyři dny v Hotelu Pavouk.

Šesté – letos poslední – číslo dok.revue vyjde již za tři týdny, 15. 12. 2014, tentokrát i v podobě tištěné jako příloha týdeníku Respekt. A nezapomeňte, že každý čtvrtek vychází nový příspěvek na stránkách dok.blogu. Autorem toho příštího bude Milan Uhde.




5.14DOK.REVUE
24. 11. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková