Nechtěl jsem točit další tendenční film o Hitlerových vizích

Rozhovor s režisérem Pavlem Štinglem o jeho novém filmu Eugéniové, oboru eugeniky, intelektu zdeformovaném ideologií i o nevšední výtvarné stylizaci tohoto historického dokumentu.

Proč jste svůj snímek nekoncipoval jako – co možná nejširší – vhled do dějinného vývoje eugeniky?

Prvotní tvůrčí impuls totiž vzešel z mého obeznámení se s disertační prací historika Michala Šimůnka z Ústavu pro soudobé dějiny, která se věnovala problematice rasové hygieny a s ní spojených specializovaných ústavů za protektorátního období u nás; Praha se měla stát říšským městem nacistické vědy. Nechtěl jsem ale, aby tento historický podnět představoval základ pro další z řady tendenčních filmů o Hitlerových vizích, a hledal jsem širší přesah. Nakonec mě to navedlo k obecnějšímu tématu zneužití vědy ideologií jakožto zhoubným faktorem pro společnost, jejíž nejdrtivější účinky nacházíme ve spojení s eugenikou hlavně před a za 2. světové války. Tematickým jádrem tak de facto navazuji na svůj první historický dokument Deník pana Pfitznera (1998).

Dědictví eugeniky s poválečnou érou nicméně nevymizelo…

Po 2. světové válce se eugenika přestala ve své vyhrocené formě vyskytovat. Samotný výraz byl dokonce zakázaný. Eugéniové mají být svým způsobem varováním, a proto jsem se rozhodl pracovat s tím nejsilnějším argumentem, který nalézáme ve válečném období. Zneužití vědeckých postupů se dělo a děje samozřejmě nadále. Eugenika se dodnes například otiskuje v selektivních principech. Nicolae Ceaușescu se rozhodl, že vytvoří 40 milionový národ, a zakázal v porodnicích potraty, Čína se v dnešní době naopak rozhodla regulovat populaci potomků. Najednou v těchto zemích našli uplatnění pavědci. Začali sahat do přirozeného vývoje přírody.



Má eugenika ve svém základu i něco dobrého?

Určitě ano. Eugenika vypadala jako úplný převrat lidstva, protože v 19. století lidé umírali na nemoci z bídy, a když se vynořila naděje, že by se populace mohla zkvalitnit, tak vzplanulo všeobecné nadšení. Tenkrát se ještě neřešila genetika, ale řešilo se zabránění vývojovým úchylkám; teprve když do toho vstoupila ideologie, začalo to jít z kopce. Nebezpečí začíná ve chvíli, kdy lidé začnou rozhodovat dle subjektivního pocitu, co je a co není pěkné. Vám se určitě líbí jiné ženské než mně. Aby se zahubily ty, které se líbí mně, protože vám se líbí jiné, je trošku zvrhlé. Ale dříve to tak v podstatě bylo. Kdyby lidstvo degenerovalo, nemělo možnost samo sebe uživit, populace by byla strašlivě nemocná, protože by musela pečovat o slabé, a našla by se za pomoci eugeniky humánní cesta, jak předejít narození dětí od rodičů, kteří jsou špatně geneticky vybaveni, bylo by to užitečné. Nejsem si ale zcela jistý, jestli by to bylo správné, protože sama příroda ví, proč dělá třeba ošklivé nebo zdegenerované lidi, ona je nerozlišuje. O zlepšení kvality života se snažíme stále. Podívejte se, kolik je tady bio obchodů, jak se najednou dneska zabýváme tím, co a kdy jíme, a řídíme se v těchto ohledech různými trendy.

Existoval pro takto trikově náročný film nějaký pevně daný scénář?

Nějaký základní dějový nástin zde byl a z něj se vycházelo. Pro animátory jsem dále vypracoval takové podklady významových aspektů, kterých se film měl dotýkat. Byly to obrazové materiály opatřené komentářem a poznámkami; konkrétní výtvarné pojetí a realizaci jsem nechal čistě na nich. Snad jediným základním požadavkem z mojí strany byl minimalismus, aby se divák necítil přeplněn už tak koncentrovanou estetikou. Samotný scénář neměl pevný tvar, mnohokráte se přepisoval, měnil dle nápadů, které postupně přicházely. Snímek jsme chtěli koncipovat jako esej, jejíž poetický styl by nevycházel pouze z výtvarné roviny, ale také roviny literární, a právě jeden z opěrných bodů vývoje filmu představovaly texty Patrika Ouředníka. Použili jsme různé citace, některé části komentářů jsou původní texty pro film.



Komentář Patrika Ouředníka vychází z jeho díla Europeana, je pro něj typický hutný kompilační styl, který tvoří rozmanitou dějinnou kroniku.

Patrik je mistrem krátkých metafor, jež staví na sebe, co do slovní, ale i významové roviny, a jež jsou nakonec funkčně zasazeny do všeobsáhlého celku. Stává se, že něco, co vám připadalo původně jako nevinná pointa, se vám najednou vyjeví jako strašný obraz. Obdobné vrstvení lze nalézt i v Eugéniích, jak v metaforickém sdělení prostřednictvím animace, tak i ve spojení různorodých stylistických přístupů napříč filmem.

Kde se vzala myšlenka doprovodit různorodý archivní materiál fázovou, kreslenou i digitální animací?

Při shromažďování pramenů jsem ve spojitosti s eugenikou nalézal zajímavě ztvárněný výtvarný materiál, jenž je nedílně spjatý s tímto druhem propagandy – tabulky, grafiky, anatomické kresby a jiné věci. To byl ten podnět, který mě navedl k zapracování výtvarných technik. Původně zde byl úmysl využít autentické zdroje a přenést je do formy ryze animovaného filmu, kterému by se dodal autorský rozměr. Za tímto účelem jsem navázal spolupráci s Jiřím Bártou, a vzniklo tak mnoho podnětných návrhů. Nicméně tento plán padl vzhledem k finanční náročnosti, již by takový dokument vyžadoval.



Ne vždy je ve filmu jednoduché rozpoznat, kde začíná a končí původní archivní materiál a co je dílem výtvarné techniky, jež do něj vstupuje.

V tomto vedu spor s mnoha jinými tvůrci, kteří tvrdí, že se na archivní prameny nemá sahat, že jsou autentické. Já s nimi v zásadě souhlasím, pokud jsou však autentické. Téma původnosti ve válečném období je poměrně problematické, sám pořádám semináře na toto téma. Většina toho, co se nám totiž dochovalo, od filmových dokumentů až po frontové reportáže ze žurnálů, bylo vytvořeno na ideologickou zakázku té či oné strany. Zvláště německá propaganda zpracovává své zprávy z bojišť formou hraného natáčení.

Pokud mi určitá míra manipulace umožní rozetnout tuto propagandistickou roušku a usměrnit výtvarným zásahem prvotní – ideologicky podjatý – význam zdroje za účelem věcného historického výkladu, o kterém mám historické povědomí a který chci předat divákovi srozumitelnou a poutavou formou, nevidím v tom problém. Podobný princip jsem například využil ve filmu Příběh trosečníků Patrie (1997), kde jsem autenticky ztvárněný příběh palestinských vystěhovalců dotočil  pseudoarchivními ilustracemi. Zkrátka jsem natočil na hodnověrných a obrazově původních místech ilustraci ke vzpomínkám a deníkům, kterou za války nikdo zaznamenat nemohl.

Proč jste se rozhodl pro animaci při rekonstrukci deportace židů?

Většinový divák je už unaven velkým množstvím snímků o deportaci židů, pokud mu nepředloží neotřelý úhel pohledu. Podobenství ztvárněné animací umožňuje otevřít polemické sdělení namísto jednoduché deskripce; výtvarná metafora byla vhodným nástrojem, jak dané věci citlivě a nově komunikovat s divákem.  Jsem zvědavý, jaká bude odezva z německé strany, jejíž reakci považuji za důležitou. Například některé klíčové archivní materiály ve filmu pocházejí z Německého hygienického muzea, které hrálo v eugenice podstatnou roli, a ze strany prezentace instituce je dnes cítit určitá snaha historii potlačit. Půjde o to, jestli Němci film přijmou jako obecné zamyšlení či jako nekorektní konfrontaci.

Filmu zároveň nelze upřít, ať prostřednictvím Ouředníkova jazyka anebo ztvárněním některých obrazů, jistou míru provokativní nadsázky.

Snímek obsahuje spoustu bizarně vyznívajících výjevů, které mají sloužit k záměrnému odlehčení. Nechtěl jsem Eugénie převyprávět jako tragédii od počátku do konce, protože by to bylo divácky náročné. Odlehčení jsem považoval za nutné, abych mohl běžnému divákovi problematiku snadněji zprostředkovat. Nadsázku ve filmu nicméně nepovažuji za samoúčelnou, vždy musí být daný obraz v kontextu nějaké myšlenky. Například když Hitler jede z drážďanského hygienického muzea v autě v doprovodu skleněné figuríny, symbolizuje to přenos konkrétní ideologické myšlenky, se kterou chce kolonizovat svět. Samotná Europeana je knihou strašně černohumorná. Patrik Ouředník umí být drsný, ale na mnoha místech se i zasmějete, akorát vás z toho zároveň  může polít studená sprcha. Eugéniové byli tímto druhem humoru ovlivněni a promítá se to i do tónu jejich vyprávění. 

Bezpochyby se najdou kritici, kteří toto odlehčení budou vzhledem k tématu považovat za nevhodné.

 Ti se najdou vždycky, budou kritizovat humor, nevědeckost, popularizaci něčeho, co se popularizovat nedá. Ale já přeci netočím film, aby mě všichni pochválili, ale aby se okolo něj rozpoutala diskuze.

Pro Pavla Štingla (*19. 6. 1960) je v poslední dekádě nejpříznačnější žánr historického dokumentu, zvláště pak válečná tématika, i přestože se věnuje i dalším oblastem, k jakým patří umění (Malování potmě 2003, Jára Cimrman 2005) či sociální problematika (Závislí na závislých, Milionáři bídy 1991, Jen jeden pokus se životem 1999). Rád experimentuje s vyprávěcími konvencemi historického filmu: směšuje hranou a dokumentární rovinu (Příběh trosečníků Patrie 1997, O zlém snu 2000) a není mu cizí ani esejistické a stylizované pojetí (Světová válka v nás 1994, Zaniklý svět Karla Pecky 2000). Štingl také stojí za multimediální exhibicí památníku v Lidicích. Rozmanitost jeho přístupů zachází doposud nejdále v jeho novém počinu Eugeniové; hrané sekvence a archivní materiály obohatil v něm o animovanou tvorbu, za níž odpovídá Xenie Hoffmeisterová, a svým dílem přispěl také Jaroslav Róna.
 
 




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

4.19Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková
4.19Inspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila Boháčková
3.19Raději realitu čtu, než ji kážuRozhovor s dokumentaristkou Gretou Stocklassou o jejím celovečerním debutu Kiruna – překrásný nový světKamila Boháčková
2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři

starší články

f1.13DOK.REVUE
23. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCo tě nezabije, to tě posílí?O filmu Bez postihu, který bude k vidění na letošním ročníku MFDF Ji.hlava, diskutují dokumentaristka Kateřina Turečková, terapeutka Petra Mrkosová a instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek.Kamila BoháčkováNový filmTady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr JančárekTémaPodoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky.Andrea SlovákováTémaVirtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině i v podobě instalací.Andrea SlovákováTémaFelix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Felix SobolevSportSlovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš HudákSport10 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila BoháčkováBáseňTAKE TWELVEBáseň Daniela Hradeckého ze sbírky TakesDaniel HradeckýRozhovorInspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila BoháčkováRozhovorKarel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila BoháčkováNová knihaZa zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš SkupaÚvodníkFestival jako laboratořdok.revue 4.19Kamila Boháčková