Nemocné Filipíny

Rozhovor s filipínským režisérem Lyricem Dela Cruzem o jeho filmu Zprávy z neznámých nemocí, jenž má svoji evropskou premiéru na 22. MFDF Ji.hlava v soutěži Opus Bonum.

Filipínský režisér Lyric Dela Cruz ve svém snímku Zprávy z neznámých nemocí zachycuje svou nemocnou babičku, jejíž osud prožívá celá rodina. Přináší tak velmi intimní zpověď nejen o své babičce, ale i filipínské společnosti, kdy poukazuje na fakt, že pro věřící Filipíňany je žena spíše posedlá duchem než Alzheimerem. 

Jak se měnilo vaše vnímání babiččiny nemoci v průběhu vašeho dospívání? 
Je to velmi zvláštní, protože považuji film za nedokončený. Chtěl bych ji pořád natáčet, abych našel správné odpovědi, protože kvůli Alzheimeru postupně začíná zase věci zapomínat. Vyrostl jsem na velmi mystickém místě Mindanao v Jižních Filipínách, kde lidé věří v duchy a nadpřirozené jevy. Moje babička byla silně věřící, takže jsem si jako dospívající myslel, že je posedlá zlým duchem a má schopnost vidět ho v zrcadlech, která byla po celém jejím bytě.
Když jsem ale začal rozumět nemoci a světu kolem sebe, uvědomil jsem si, že její choroba není produktem nadpřirozených sil, ale je to důležitá událost nejenom pro naši rodinu, ale i pro celý národ. Ve filmu jsou úseky, kdy vzpomíná na různé věci, které sice nejsou ve správném chronologickém pořádku, ale odrážejí útržky osobního i celospolečenského utrpení naší temné historie.

Zmínili se vaši rodiče o tom, jaká byla babička před nemocí? 
Můj otec o tom nikdy nemluvil. Ne že by se styděl, ale prostě se o tom nechce bavit. Všechny příběhy o ní jsem slyšel od svých tet a dalších, kteří ji znali. Moje babička byla velmi přísná a inteligentní žena. Je to železná lady, precizní perfekcionistka, která chrání svoji rodinu a její reputaci. To, že v období, kdy to s naší rodinou šlo z kopce, odmítala pravdu a předstírala, že je všechno v pořádku, vyústilo až v její nervové zhroucení. 

Můžete říct, jak filipínská společnost pohlíží na psychicky nemocné lidi? Pohrdá jimi?
Je to hrozné, vůbec se těmto potížím nevěnujeme. Teprve nedávno naše vláda schválila zákon umožňující poskytnout nějakou péči a asistenci psychicky nemocným lidem. Podle mého názoru je to ale také kulturní věc. Lidé, kteří žijí v okrajových částech země, nejsou informováni o duševním zdraví, takže pokud se někdo začne chovat „jinak“, myslí si, že je posedlý nadpřirozenými jevy.
Samozřejmě nemůžeme vinit mysticismus. Lidé nevyhledávají odbornou pomoc, protože někdy bohužel nemají ani možnost najít dostupnou péči.
V naší zemi také odmítáme fakt, že většina takto nemocných lidí je výsledkem extrémního zneužívání, chudoby i korupce, protože pocházejí z velmi chudých oblastí, které jsou zranitelnější.

Zmiňujete chudobu, korupci, silnou spirituální víru. Co dalšího trápí vaši zemi?
Ze všeho nejvíc je to odmítnutí a přijetí naší historie. Pachatelé branného zákona na Filipínách ze 70. let v době diktatury Ferdinanda Marcose velmi tlačí na dnešní miléniály, aby tento fakt odmítli a vymazali z dějin naší historie, jako kdyby se to nikdy nestalo. Toto odmítnutí pravdy a naší historie je velmi nebezpečné tím, že když na ni lidé zapomenou,  mohou se Marcosové znovu dostat k moci a naše vláda pro to nic nedělá. Ve skutečnosti náš prezident Rodrigo Duterte podporuje Marcosyho agendu, aby se opět dostal k moci. To je psychická nemoc naší země, která musí být akcentována, protože jsme v nebezpečí.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři
5.18Umění musí být reakcí na nedostatek svobodyRozhovor s režisérem nejlepšího debutu na MFDF Ji.hlava Joaquínem MaitemTomáš Poštulka
5.18Pravda je největší lež, kterou si lidé vymysleliRozhovor s rumunským držitelem Stříbrného medvěda z Berlinale Radu JudemTomáš Poštulka
F5.18Skutečnost je vlastně takové velké nicRozhovor s Alešem Sukem o jeho novém filmu Konec světla, který je uveden ve světové premiéře v soutěži Česká radost na 22. MFDF Ji.hlavaMatěj Pořízek

starší články

F4.18DOK.REVUE
28. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková