Netočit jako Babica

Říká v rozhovoru dokumentarista Ivo Bystřičan, který ve filmu Mých posledních 150 000 cigaret odvykl závislosti a dokončil na FAMU svůj dlouholetý absolventský projekt Dál nic.

V české soutěžní sekci jihlavského festivalu máte zastoupeny rovnou dva filmy. Prvním z nich je snímek Mých posledních 150 000 cigaret. Filmů o tématu kouření je spousta, proč točit další?

Důvod byl zhruba dvojí. Jednak to, že už všechno o kouření známe, je pouze zdánlivá pravda. Poslední roky se nemluví prakticky vůbec o kouření, o  jeho vlivu a rizicích, o tom, jak těžké je odvykání. Zvykli jsme si setrvačně říkat „kouření je nezdravý“, ale to je tak zhruba všechno. Stát totiž na prevenci nevynakládá téměř nic, a když už, tak formou letáčků, kde je varování uvedeno malým písmem, a tím pádem nikoho nedokáže oslovit. Druhým motivem bylo rozhodnutí, že nemá cenu tyto informace ve filmu drmolit skrze „mluvící hlavy“ odborníků, jak bývá často zvykem. Snímek je tedy sociálním experimentem, který páchám na sobě, když využívám sám sebe – jako sociálního herce – a  ukazuji svou osobní slabost, trapnost i závisláckou sebedramatizaci. Klíčové je ale zprostředkování nezvyklých souvislostí.

Do jaké míry mohlo natáčení plnit terapeutickou úlohu?

Tady filmové médium sehrálo velkou roli, tak jako asi vždycky sehrává, když vstupuje do něčího života. Dělal jsem některé věci, které bych za jiných okolností neuskutečnil, kdybych film netočil. Díky tomu, že jsem odvykal při a pro natáčení, bylo asi jednodušší celý proces vydržet. Na druhou stranu, když se člověk svíjí v absťáku, je to stejně nakonec jen a jen na něm. Pro mě byl velký objev, že přestat kouřit je vlastně strašně jednoduché. To nejhorší trvá zhruba čtyři dny; stačí být rozhodnutý, že chci přestat a že nechci být nemocný. Samozřejmě občas přijdou nepříjemné stavy, ale už to není nic hrozného.

Ve filmu jste převlečen za cigaretu. Na jednu stranu to může být funkční prostředek nadsázky a vykolejení respondentů, ale na druhou stranu to právě působí jen jako provokace, která vám nemohla sloužit k hlubší analýze.

Přijít do tuzemských tabákových firem převlečen za velké cigáro kontraproduktivní nebylo, protože jejich ochota jakýmkoliv způsobem komunikovat se už od počátku rovnala nule. Přitom tabákový průmysl má za desítky let fungování a nesčetných konfliktů a narážek ze strany médií a  aktivistů propracované metody PR komunikace. Oblek cigarety posloužil dobře k rozbití zažité představy politiků o dokumentárním filmu a vystupování v něm. Museli čelit nečekanému, protože jsou zvyklí schematicky odříkávat naučené fráze na neustále se opakující otázky a výtky. Najednou máme možnost vidět politiky nepřipravené a znejistěné.

Dálnice prostředkem nekomunikace

Proč jste naopak ve svém druhém právě uváděném filmu Dál nic o stavbě dálnice D8 v Českém středohoří zaujal ryze pozorovatelskou pozici?

Zde by metoda osobní konfrontace kontraproduktivní byla, protože problematika projektu D8 je na film příliš složitá. Spletitou válku spolu vedou stavební úřady, ministerstvo dopravy, ministerstvo životního prostředí a další subjekty. Možná by byla vhodná pro publicistický nebo investigativní žánr. Mým cílem však nebylo hnát viníky k zodpovědnosti, nebo dokonce někoho za viníka označovat. Konfrontace se ve filmu spíš přesunuje mezi samotné starousedlíky, aktivisty a stavaře.

Proč?

Dál nic není o stavbě dálnice a jejím negativním vlivu na životní prostředí, ale o společenské neschopnosti navzájem se domluvit, o nepřekonatelné roztržce, v rámci níž nejsme ochotni chápat své vzájemné potřeby. Téma dálnice ve filmu slouží, s mírnou ironií, jako symbol zpřetrhané komunikace.

Na rozdíl od vaší předchozí tvorby se film Dál nic vyvíjel mimo Českou televizi a  zároveň se jedná o absolventský snímek. Je to tedy váš nejsvobodnější projekt?

Ano, protože tento snímek pro mě nebyl obživou, vznikal během školy a honorář za něj byl minimální. Až díky tomuto dílu jsem si nejintenzivněji uvědomil svůj vztah k filmu vzhledem k absolutní svobodě, kterou jsem měl k dispozici. Nebyl jsem omezován institucionálními normami. Film byl koprodukován mým spolužákem z FAMU, který měl pro potřeby filmu pochopení. Což byl pro mne malý zázrak, mohl jsem tvořit, jak jsem potřeboval a cítil. Dál nic má podobný příběh jako ta samotná dálnice. Rytmus natáčení byl odvislý od dlouhého a problematického vývoje událostí kolem ní. A stejně jako ta dálnice vznikala mnoho let a stále není dokončená, tak i já ve svých už 33 letech stále nemám dokončenou FAMU (smích).

Ve filmu Mých posledních 150 000 cigaret jste využíval melodramatickou hudbu, v Dál nic se často objevují letecké záběry nad krajinou narušenou dálnicí. Jako kdybyste neustále kombinoval sebedojetí a nadhled…

Já osobně pocházím z malé vesnice vPodbeskydí a  k přírodě a krajině mám emotivní vztah. I když mohu působit na první pohled jako pankáč, patřím k  lidem, kteří se umí pořádně dojmout. Vnitřně tedy k určitému patosu asi tíhnu. Jen si na něj dávám bacha.

Zašpinit si ruce realitou

Šel byste do mainstreamového filmu?

Ale jo.

Existuje nějaké téma, jež by se vám vyloženě příčilo?

Omezení nevidím v tématu, i když některá se těžko realizují, což si dokážu představit například u mapování sexuálních praktik kamioňáků, kteří zahýbají svým manželkám s prostitutkami. Spíš je to otázka pojetí tématu a v tomto ohledu mě rozčilují vedle televizních rychlokvašek i televizní dokumenty, jež zaujímají jednostranný pohled ke světu a  k procesům, ve kterých žijeme.

V čem je u produkce televizních dokumentů problém?

Pokud pominu úzký autoritářský management tlumící autonomnost tvůrčích skupin, pak standardy pro natáčecí a střihové dny jsou takové, že tvůrce se pomalu ani nemůže zamyslet nad tím, co vlastně dělá. Vznikají jednoznačné, rychlé filmy, nad kterými se nepřemýšlí. Je to podobné, jako když vaří Babica: vypadá to jako jídlo, mluví se o tom jako o jídle, a k jídlu to vlastně moc není, a  když to člověk bude jíst moc často, bude z toho mít špatný žaludek.

Pro vaše dokumenty jsou příznačné sociální otázky zasazené do širokého politického či institucionálního kontextu. Kde se vzal tento tvůrčí zájem?

Nejsem kliďas, ale naopak konfrontačně laděná osobnost a impulsem ke většině témat mých filmů bylo rozčilení. Dalo by se říci, že od malička jsem vzdoroval institucím, vůči jejich nalajnovaným pravidlům a jejich dodržování. Byl jsem citlivý na veškeré mocenské projevy a asi to ve mně později probudilo vášeň ke studiu sociologie. Nabídla mi kritickou reflexi světa institucí a jeho symboliky, uplatňování moci prostřednictvím spletitých vazeb. Zmíněná témata jsou pro mě zásadní a zřejmě se promítají i do mých děl.

Nezajímalo vás někdy zpracovat téma z pohledu insidera, člověka uvnitř instituce?

Na staré americké nebo britské sociologické škole 19. století bylo zajímavé, že aby ti lidé něco zjistili, vstoupili tajně do nějakého společenského prostoru, přijali zdejší identitu a z odstupu byli schopni analyzovat mechanismus daného prostředí. Jejich velké teorie vznikly tak, že si zašpinili ruce realitou. Rád bych pronikl do korporátního prostředí, například do textilního průmyslu ve třetím světě, což je mimochodem téma, které mě hodně zajímá. S ohledem na problematičnost realizace takového snímku bych se nebál využít filmovou inscenaci.

Ivo Bystřičan je český dokumentarista, vystudoval sociologii na Masarykově univerzitě a je studentem Katedry dokumentární tvorby FAMU. Působil jako šéfredaktor Nového prostoru a videoreportér Respektu. Ivo Bystřičan uvede na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava dva snímky ve světové premiéře: Mých posledních 150 000 cigaret a Dál nic.




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

4.19Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková
4.19Inspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila Boháčková
3.19Raději realitu čtu, než ji kážuRozhovor s dokumentaristkou Gretou Stocklassou o jejím celovečerním debutu Kiruna – překrásný nový světKamila Boháčková
2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři

starší články

3.13DOK.REVUE
14. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCo tě nezabije, to tě posílí?O filmu Bez postihu, který bude k vidění na letošním ročníku MFDF Ji.hlava, diskutují dokumentaristka Kateřina Turečková, terapeutka Petra Mrkosová a instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek.Kamila BoháčkováNový filmTady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr JančárekTémaPodoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky.Andrea SlovákováTémaVirtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině i v podobě instalací.Andrea SlovákováTémaFelix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Felix SobolevSportSlovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš HudákSport10 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila BoháčkováBáseňTAKE TWELVEBáseň Daniela Hradeckého ze sbírky TakesDaniel HradeckýRozhovorInspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila BoháčkováRozhovorKarel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila BoháčkováNová knihaZa zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš SkupaÚvodníkFestival jako laboratořdok.revue 4.19Kamila Boháčková