Neviditeľná

Mária Martiniaková o svém dokumentárním filmu Neviditeľná, který sa věnuje traumatům po porodu a nyní je ve fázi obrazové a zvukové postprodukce. Premiéra je naplánována na březen 2019.

Ono to vlastne začalo veľmi nenápadne, mojim bakalárskym filmom Zuna (2013). Nejako podvedome som sa začala vŕtať v téme pôrodníctva a intuitívne ma to zaviedlo až k domácim pôrodom. Štúdiom témy som zistila, že za tým všetkým nie je nič iné, iba moje vlastné narodenie. Zuna ako film bol pre mňa dôležitým krokom odkryť svoje pocity z nemocnice ako chladného miesta, kde pôrod ostáva miestom bez lásky so sterilnými rukavicami a kovovými nástrojmi. Počúvaním pôrodných príbehov iných žien sa však odkryl hlbší problém. Téma nerešpektu, manipulácie a násilia pri pôrode. Moja prvá reakcia bola presne taká akú zažívam celé tie roky od svojho okolia. "To nie je možné! Neexistuje, aby sa to dialo! Žijeme v demokratickej spoločnosti a v iných krajinách je zdravotníctvo na tom oveľa horšie!" Rutinné nástrihy bez súhlasu, pôrod s obmedzovaním pohybu, stravy a tekutín, šitie bez dostatočnej analgézie, arogantné správanie personálu, zastrašovanie, separácia matky a jej dieťaťa sú len slabým príkladom toho, čo si žena v našich nemocniciach môže zažiť. Áno, sú tam aj dobrí a kvalitní lekári a pôrodné asistentky. Ale je to ako ruská ruleta. Nikdy neviete aký personál si vyžrebujete.


Prvé dva roky som šla cez prípravu filmu sama. Našla som úžasné protagonistky z piatich krajín (USA, ČR, SR, Dánsko a Španielsko), ale nedokázala som nájsť nikoho, kto by mojej téme veril. Až kým nevyšiel von televízny seriál Tajné životy, ktorý pripravovala dramaturgička Biba Bohinská. Presne som si povedala, že ak niekto na Slovensku bude rozumieť násiliu, tak je to ona. Zavolala som jej a ona povedala áno. Vtedy film nabral nový smer a nádej. S Bibou prišla producentka Silvia Panáková a začali sme pracovať na zlepšení scenára a získavaní financií. Bola to dlhá cesta, na ktorej som musela dokazovať, že na film tohto rozmeru skutočne mám. Ten čas bol však dôležitý. Mala som možnosť prehĺbiť svoje vedomosti o pôrodnom procese, scitlivieť v téme ľudských práv a stretla som šikovných ľudí, ktorí mi verili a stali sa súčasťou filmového štábu.

Film sa dial akoby so zásahom zhora. Moje protagonisti a protagonistky mi absolútne dôverovali a do cesty sme dostávali presne to, čo malo byť vo filme. Pre môj štáb bolo asi najsilnejším zážitkom nakrúcanie s Penny Simkin v Seattle (USA). Penny je terapeutka a dula celou svojou dušou a traumatizovaným ženám sa venuje celý život. Pomohla nám sa naladiť na ich bolesť a pochopiť ako zážitok z pôrodu ovplyvňuje ženu. Najťažším na filme bolo stráviť desať filmovacích dní v slovenskej pôrodnici. Čakať na pôrody a vnímať ako to tam funguje. Ženy rodia v pôrodných boxoch s odhrnutým závesom, bez možnosti intimity a slobodného pohybu. Zároveň vidieť silnú hierarchiu medzi lekármi a pôrodnými asistentkami, ktoré sú zo svojej práce vyhorené a nik nepočúva ich potreby. Ako vlastne môžeme čakať, že budú prejavovať úctu a rešpekt k rodičkám, keď ich samé si nik nevšíma?


Asi našťastie pre mňa, pred dvomi dňami som sa vrátila z nakrúcania v Dánsku. Nemocnica podobného typu, len s iným prístupom. To bolo moje liečenie. Keď vám pomáhajú naplniť vašu ideu filmu a zažijete ten najkrajší pôrod aký ste v nemocnici kedy videli. Všetko, čo som počas nakrúcania filmu zažila iba potvrdzuje to, čo som cítila na začiatku. Môže to byť inak. Môžu sa naše deti rodiť v intímnom a bezpečnom prostredí, za prítomnosti ľudí, ktorí procesu rozumejú a rutinne ho neurýchľujú. Ja len dúfam, že film Neviditeľná prekoná priepasť a začne ľudí spájať za spoločným účelom. Nech už nie sú dve strany, ale iba jedna, ktorá sa snaží do nášho pôrodníctva vrátiť úctu a trpezlivosť.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek
3.18Máme na vícDokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka. Robin Kvapil
dok.revuePoslední slovo Charlotty Garrigue MasarykovéJosef Císařovský o svém novém filmu CharlottaJosef Císařovský
dok.revueVIVA VIDEO, VIDEO VIVAAdéla Komrzý o svém novém filmu Československý obraz elektronickýAdéla Komrzý

starší články

.DOK.REVUE
06. 08. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková