Nový nefikční film

Dara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film

Kniha Nový nefikční film (New Nonfiction Film) měla svůj počátek v řadě rozhovorů s umělci a filmovými tvůrci, které spojoval zájem o teorii dokumentární tvorby, jež zajímá i mne. Dokumentárnímu filmu se dříve nedostávalo takové teoretické pozornosti jako ostatním oblastem filmové tvorby a samotná dokumentaristika tím v důsledku trpěla. Přesto se v nedávných letech umělci a filmoví tvůrci pustili do experimentování s různými dokumentárními tvary, přičemž čerpali z teorie a poetiky dokumentárního filmu s cílem dosáhnout zejména účinku, řekněme, estetické povahy. Tyto filmy je nejvhodnější vnímat jako umělecká díla, jako poetické výkony v rámci filmového umění. 

Můj zájem o takový typ filmové tvorby začal dozrávat v roce 2011, když jsem hovořila s britským filmařem Gideonem Koppelem o jeho cenami ověnčeném snímku Zuřivý spánek (Sleep Furiously). Film vyprávějící o malé velšské zemědělské vesničce na západním pobřeží byl řazen mezi dokumenty (a v knize Nový nefikční film je dokumentu věnována značná pozornost). Během série otázek, na něž Gideon odpovídal, se jej mimo jiné jedna studentka zeptala také na scénu odehrávající se ve vesnické škole, o níž autor prohlásil, že ji zinscenoval podle paměti. Studentku, která otázku položila, Gideonova odpověď zjevně vyvedla z míry, neboť zareagovala tvrzením, že pak scéna nebyla skutečná v tom smyslu, v jakém ji za skutečnou pokládala, a že se tudíž stala obětí klamu. Její reakce mne přiměla uvažovat o vztahu mezi filmem, skutečností a pravdou a spolu s tím také o povaze postupů využívaných při natáčení lidí coby podmínce dosažení pravdivé výpovědi. V ten okamžik jsem si uvědomila, že mne zajímají filmová díla tvůrců, kteří ohýbají dokumentární formy za účelem dosažení estetického účinku.

Později, to bylo v roce 2013, když jsem si povídala na jednom filmovém festivalu s americkým filmařem Benem Russellem, popsal mi svůj film jako nefikční (nikoli dokumentární). To mne přimělo uvažovat o vzájemných překryvech těchto dvou pojmů. Čím déle jsem o jejich vztahu rozjímala, o vztahu dvou kategoriíí, které se mi jevily plynule přecházet jedna v druhou, jako kdyby se jednalo o jednu a tutéž věc, tím více jsem přemýšlela o původním Russellovu vyjádření. Tyto úvahy zasely zrnko, z nějž vyrostla moje kniha. Odrazila jsem se od těchto prvotních podnětů a dospěla až k soustavným úvahám o nefikčnosti coby kategorii filmové tvorby, které by se mohly stát základem teoretické reflexe experimentální tvorby v rámci filmového umění. A tak je moje kniha o nefikčnosti, anebo spíše o nové nefikčnosti, která sice vypadá jako dokument, ale dokumentem není. Ve své knize vlastně navrhuji novou nefikční tvorbu považovat za nový druh filmového umění.  

Kniha vyšla na začátku srpna 2018 v nakladatelství Bloomsbury. 





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková
1.17Kniha o ztracené generaci českého filmuVzájemný rozhovor Terezy Czesany Dvořákové a Marie Barešové o jejich nové knize Generace normalizace. Ztracená naděje českého filmu?Marie Barešová, Tereza Cz Dvořáková
6.16Jak vznikala kniha o filmaři Janu NěmcoviJan Bernard vypráví o vzniku druhého dílu monografie o životě a díle Jana Němce.Jan Bernard

starší články

3.18DOK.REVUE
19. 09. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková