Okamžitý efekt Annie Leibovitz


Annie Leibovitz: Život objektivem

Dokument Annie Leibovitz: Život objektivem o známé fotografce slavných natočila její sestra Barbara Leibovitz. Z filmu to kupodivu není příliš znát, možná aby nebyla nařčena ze zaujatosti, zvolila autorka ten nejobecnější možný přístup v dokumentu. Bohužel i ten nejnudnější.

V dokumentu sestaveném jako mozaika rychlých prostřihů defilují známé osobnosti a vzpomínají na Annie, případně mluví o svém životě Annie sama, občas pak fotografku zastihneme přímo na place při práci. Jednotlivé výpovědi jsou ale sestavené principem krátkých více méně povrchních anekdot, které Annie chválí za její mistrovství a občas se dotknou něčeho kritického, od všeho se ale hned uteče dál. Navíc je tento anekdotický princip ještě posílený ilustrativním řazením výpovědí, které nikdy nevstupují do vzájemné konfrontace. Tak například Annie v jedné chvíli mluví o tom, že být dobrou fotografkou znamená stát se součástí toho, co fotografuje. Pak následuje výpověď Arnol da Schwarzeneggera, který se pochvalně vyjádří právě o tom – Annie dokázala, abyste se cítil uvolněně, Annie se stala přirozenou součástí bodybuildingu světa. Toto neustálé zdvojování informací, jež samy o sobě navíc nejsou nijak zvlášť zajímavé, působí únavně a autorsky impotentně. Ve filmu není k Annie žádný klíč, nevyplývá žádné jasné téma, které by se týkalo její práce nebo soukromého života. Práce Annie Leibovitz se sice prolíná s dějinami americké populární kultury, občas se dotýká i politiky, k žádnému z těchto témat však dokument nic rozsáhlejšího nebo hlubšího neřekne. Populární kulturou o populární kultuře, dívat se na film je podobné jako listovat v Elle: Annie je v dokumentu ženou, která miluje svou práci, dělá ji víc než dobře a dokáže skloubit kariéru s rodinou.

Když se film stočí na fotografie Nixona po abdikaci a začne se otevírat zajímavé pole, hned ho režisérka opouští, film se spokojí s konstatováním, že Annie fotila tehdy něco jiného, než by fotili ostatní – chvíle mezi politickými momenty. Tak je to v tomto filmu vždycky, jakmile to začne být trochu zajímavé, hned se terén vyklidí. Například když Annie vypráví o svém přátelství se Susan Sontag, která ji chtěla přimět i k “serióznější” práci a vzala ji s sebou do válečného Sarajeva, Annie mluví o pochybnostech o své práci, že tam, v Sarajevu, měla pocit té správné perspektivy, následující focení Barbry Streisand se najednou nezdálo tolik důležité. Režisérka se jí ale dál neptá, jak vnímá svou roli spolutvůrce popkultury, že vytváří právě onu jinou, mediální perspektivu. Film zkrátka práci Annie Leibovitzové nijak neproblematizuje, jako například dokument o Jamesi Nachtweyovi, který formuloval postavení válečného fotografa vůbec. Možná tak nakonec nejvíc v dokumentu vyjadřují samy fotky Leibovitzové, jež se stejně rychle odvíjejí, ať je na nich Julie Robertsová nebo trpící člověk v Sarajevu, divák má stejně času na zachycení sdělení. Možná tak film formuluje svou jedinou zprávu o Annie: je fotografkou okamžitého efektu.





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

4.8DOK.REVUE
11. 08. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková