Opři žebřík o nebe

Režisérka popisuje průběh natáčení svého nového dokumentu

Opři žebřík o nebe

V roce 2008 jsem se dočetla v Mladé frontě o charizmatickém faráři z malé vesnice Žakovce pod Tatrami. Zastavila jsem se tam v létě toho roku, když jsem se toulala s rodinou po Slovensku. Zprvu bylo těžké se k němu dostat. Na faře se mě ptali, jestli jsem ohlášená, jestli o mně ví. Nakonec se mi podařilo umluvit pětiminutové setkání, které se protáhlo na hodinu. Zeptala jsem se, jestli se mohu příště vrátit s magnetofonem, že vždy, než se rozhodnu natáčet film, potřebuji poznat lidi a místo. Odpověděl mi, že nikoho nevolají ani nevyhazují, že vše je v rukou Božích.

Poprvé jsem zůstala přes čtrnáct dní a pak jsem se objevovala v Žakovcích po celý rok. Marián byl nejvíce s chlapy, chodila jsem s nimi na ranní a večerní mše, do lesa na dříví, na bouračky, do romských osad, na porady. Když si Marián našel čas, seděli jsme spolu do noci. Vyprávěl mi, jak Žakovce vznikaly, svůj život a příběhy lidí, kteří se v průběhu dvaceti let tady ocitli.

Opři žebřík o nebe

Po čase jsem si uvědomila, že se ve filmu o Mariánovi potřebuji dostat za hranice fary. Ukázat, jak lidé žijí, když opustí faru, jaký mají vztah k farářovi, k Žakovcím. Jak reagují, když se dostanou do maléru, zda jsou schopni se vrátit nebo jestli jsou natolik ješitní, že než by přiznali svou prohru před farářem a celou komunitou, raději v té mizérii zůstanou. Později se mi otevřela možnost sblížení se s ženskou komunitou, která žila 6 km od fary a každý den sem dojížděla na mše a za prací. Musela jsem si s lidmi vytvořit svůj vlastní prostor. Časem se začali svěřovat, některé příběhy byly dost drsné a kruté. Metoda uchopování obou stran mi umožnila pozorovat faráře Mariána z odstupu, z perspektivy lidí, kterým pomáhá či pomáhal. Vnímala jsem to jako cestu k vytváření mnohovrstevnatého portrétu.

Mariánova úloha zůstávala na povrchu téměř konstantní, o to víc vyzývala dostat se hlouběji, do intimnějších poloh. Naprosto nepředvídatelné oproti tomu byly osudy těch, kterým pomáhal. Natáčeli jsme například pětkrát návrat a odchod jednoho z alkoholiků. U každého člověka nastal během pětiletého natáčení nějaký posun. Jejich příběhy představují svým způsobem odpověď, jestli Mariánovo úsilí má či nemá smysl.

Opři žebřík o nebe

Často se stalo, že lidé, kteří na faru přišli, nepoznali z dálky, který z chlapů je farář. V ošuntělém kabátě ráno rozdělil práci a šel s ostatními makat. V poledne přerušil práci a všichni společně šli do kapličky modlit se růženec. Někdy v zablácených pohorkách, jindy v roztrhaném tričku. Někdy se dovedl pořádně naštvat a chlapy okolo sebe řádně seřvat. Choval se přirozeně, a přesto se pro tyto lidi dovedl naprosto obětovat. Říká se, že v dnešní době není jednoduché otevřít lidem prostor k vnímání církve v cosi pozitivního. V přiblížení k lidem a v uchopení normálnosti se pro nás stává papežem František, který by asi Mariánovi rozuměl více než někteří představitelé katolické církve na Slovensku. Stali jsme se pozorovateli situací, které musel Marián nějakým způsobem řešit. Řešil je po svém a myslím, že právě zde se pro nás posouvají hranice mezi člověkem a vírou.

V předešlém dokumentárním filmu z Arménie o dětech z města Gyumri, jimž dali jejich rodiče jména po zemřelých sourozencích a kteří se postupně stávají svými sourozenci, jsem v jednom momentě chtěla natáčení přerušit a film skončit, protože jsem už neměla sílu dál pokračovat. Film o Žakovcích a především o Mariánovi byl pro mě obrodou vnitřní radosti a smyslu bytí. Smyslu pokory. Smyslu oběti.


Jana Ševčíková

Jana Ševčíková

Jana Ševčíková (1953), nezávislá režisérka, scenáristka, producentka. Své dokumenty natáčí obvykle několik let: s prostředím a subjekty natáčení vždy nějaký čas žije. Proslavila se zejména svým dokumentem Starověrci (2001) o ruské náboženské menšině bezpopovců, která žije v rumunské vesnici u dunajské delty. Mezi její další dokumenty patří Jakub (1992), ve kterém se zaměřila na Rusíny žijící v rumunských horách, Gyumri (2008), který natáčela s rodiči dětí, jež zahynuly při zemětřesení v Arménii v roce 1988. Její práce byla mnohokrát oceněna a promítána na řadě významných festivalů po celém světě. Paradoxně je její dílo více známé ve světě než v Čechách.


Film Opři žebřík o nebe  bude uveden v soutěži dokumentárních filmů na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueRekviem za konec fosilní éryDokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.Jindřich Andrš
dok.revueSametová FAMUVizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek

starší články

2.14DOK.REVUE
30. 06. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková

další odkazy:

Trailer filmu Opři žebřík o nebe