Peníze jako dluh – pronikavé entrée k soumraku demokracie


Peníze jako dluh

Dílo, o kterém je dále řeč, svědčí o tom, že umělecký čin světového významu může přicházet ze sfér ležících zcela mimo zavedené oblasti umění a mimo okruh lidí, od nichž něco takového očekáváme. A může se odehrát v tak poměrně okrajovém žánru, jakým je edukační dokument. Navíc, natočený formou jednoduché animace. Padesátiminutový bezmála debut šedesátiletého Kanaďana Paula Grignona Peníze jako dluh (Money as Debt, 2007) je dostupný zdarma na internetu, též ve verzi s českými titulky.

Geneze tohoto filmu, který zásadním způsobem obrací pozornost k věcem tak samozřejmým, že se stávají neviditelnými, má svou zajímavou paralelu v životním příběhu autora. Grignona (narozen v roce 1948) už během středoškolských studií logaritmických funkcí natolik vyděsily principy, na kterých funguje bankovnictví, že se rozhodl nikdy v životě se nezadlužit. Se svou družkou odjel do lesnaté části Britské Kolumbie, kde žili nejprve ve stanu, později ve vlastnoručně zhotoveném srubu, živili se lovem a přímými plody vlastní zemědělské práce, vychovali čtyři děti. Minimální potřebné peníze si Grignon vydělával jako lesní dělník, ale poté, co onemocněl a nemohl vykonávat těžkou fyzickou práci, rozhodl se pro dlouho vytouženou dráhu výtvarníka. Před deseti lety zdědil nějaké peníze a zařídil si malé videostudio, v němž se věnuje natáčení filmů s tématy, která jej osobně pálí. Peníze jako dluh, na kterých pracoval řadu let, též v dialogu s významnými finančními experty a relevantními zdroji, jsou jeho dosud největším projektem.

Základní tezí filmu je toto: kritika devastujících rysů kapitalismu a globální ekonomiky pomíjí to nejzákladnější – tedy analýzu mechanismů, které motivují jejich pohyb a především směr. Na školách se neučí teorie peněz, říká Grignon. A dvě třetiny jeho filmu jsou pregnantním vysvětlením jak historické, tak strukturální dimenze toho, jak se tvoří peníze. Historická dimenze pak přímo ukazuje pozadí, motivy a konsekvence pohybu, kterým se peníze, nejprve podložené hodnotou předmětů či drahých kovů, postupně trhají od této své materiální substance a stávají se čím dál více virtuální sférou, závislou v posledku, ale téměř bezezbytku na úvěrech, které si půjčí soukromí věřitelé v bankách. Hodnotu peněz pak podpírají na jedné straně jejich státem vymáhané uzákonění jako univerzálního směnného platidla, na druhé straně trvající poptávka po půjčkách, garance jejichž splácení vlastně postupně nahradily někdejší zlato, kterým byly kryty emitované bankovky. Světová hospodářská krize v roce 1929, během níž už tento systém peněz generovaných „cirkulací důvěry“ tvořil hlavní komponent ekonomického systému, byla zapříčiněna mimo jiné právě tím, že masově klesla poptávka po úvěrech. Světové organizace jako MMF a Světová banka tehdy vznikly jako regulační orgány, které měly limitovat či přinejhorším sanovat důsledky lokální nerovnováhy globálního finančního systému a zabránit tak opakování této situace. Jak ukazuje řada autorů – v Literárních novinách například nedávno, v dubnovém č. 16, Ulrich Beck ve svém textu S prosíkem ke státu – principy těchto finančních institucí byly dávno rozpuštěny neprincipialitou jejich akcionářů. Těmi jsou sice státy, ale jak přehledně vysvětluje Grignonův film, všechny už jsou závislé na půjčkách v privátním sektoru, který tak má možnost zásadním způsobem ovlivňovat politická rozhodnutí. Jeden příklad za všechny, ač ne z pojednávaného filmu: v daňovém systému patrně neexistuje výhodnější úleva, než je nákup nového auta. To se zhodnocuje hned dvakrát – jak při nákupu, tak při uplatnění nákladů na provoz. Které dva sektory průmyslu na tomto zvýhodnění profitují? A jaké mechanismy má stát naproti tomu k dispozici, když občas přichází z agendou omezení automobilismu ve městě, omezení kamionové dopravy na úkor dopravy železniční, s omezením betonáže krajiny novými dálnicemi?

Grignon ve svém filmu nezůstává jen u konstatování stavu věcí, ale shrnuje nejpronikavější návrhy opatření na makroskopické i individuální úrovni, které by trend železného propojení finančního trhu, ekonomiky růstu a devastace přírody dokázalo přesměrovat směrem znamenajícím možnost přežití. Ještě nikdy jsem recenzi nekončil s naléhavější výzvou čtenářům: To musíte vidět!


Peníze jako dluh. Režie: Paul Grignon. Kanada 2007, 47 minut.

Autorovy webové stránky k tomuto filmu najdete na adrese: http://www.moneyasdebt.net/





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

2.8DOK.REVUE
10. 03. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková