Peníze jako dluh – pronikavé entrée k soumraku demokracie


Peníze jako dluh

Dílo, o kterém je dále řeč, svědčí o tom, že umělecký čin světového významu může přicházet ze sfér ležících zcela mimo zavedené oblasti umění a mimo okruh lidí, od nichž něco takového očekáváme. A může se odehrát v tak poměrně okrajovém žánru, jakým je edukační dokument. Navíc, natočený formou jednoduché animace. Padesátiminutový bezmála debut šedesátiletého Kanaďana Paula Grignona Peníze jako dluh (Money as Debt, 2007) je dostupný zdarma na internetu, též ve verzi s českými titulky.

Geneze tohoto filmu, který zásadním způsobem obrací pozornost k věcem tak samozřejmým, že se stávají neviditelnými, má svou zajímavou paralelu v životním příběhu autora. Grignona (narozen v roce 1948) už během středoškolských studií logaritmických funkcí natolik vyděsily principy, na kterých funguje bankovnictví, že se rozhodl nikdy v životě se nezadlužit. Se svou družkou odjel do lesnaté části Britské Kolumbie, kde žili nejprve ve stanu, později ve vlastnoručně zhotoveném srubu, živili se lovem a přímými plody vlastní zemědělské práce, vychovali čtyři děti. Minimální potřebné peníze si Grignon vydělával jako lesní dělník, ale poté, co onemocněl a nemohl vykonávat těžkou fyzickou práci, rozhodl se pro dlouho vytouženou dráhu výtvarníka. Před deseti lety zdědil nějaké peníze a zařídil si malé videostudio, v němž se věnuje natáčení filmů s tématy, která jej osobně pálí. Peníze jako dluh, na kterých pracoval řadu let, též v dialogu s významnými finančními experty a relevantními zdroji, jsou jeho dosud největším projektem.

Základní tezí filmu je toto: kritika devastujících rysů kapitalismu a globální ekonomiky pomíjí to nejzákladnější – tedy analýzu mechanismů, které motivují jejich pohyb a především směr. Na školách se neučí teorie peněz, říká Grignon. A dvě třetiny jeho filmu jsou pregnantním vysvětlením jak historické, tak strukturální dimenze toho, jak se tvoří peníze. Historická dimenze pak přímo ukazuje pozadí, motivy a konsekvence pohybu, kterým se peníze, nejprve podložené hodnotou předmětů či drahých kovů, postupně trhají od této své materiální substance a stávají se čím dál více virtuální sférou, závislou v posledku, ale téměř bezezbytku na úvěrech, které si půjčí soukromí věřitelé v bankách. Hodnotu peněz pak podpírají na jedné straně jejich státem vymáhané uzákonění jako univerzálního směnného platidla, na druhé straně trvající poptávka po půjčkách, garance jejichž splácení vlastně postupně nahradily někdejší zlato, kterým byly kryty emitované bankovky. Světová hospodářská krize v roce 1929, během níž už tento systém peněz generovaných „cirkulací důvěry“ tvořil hlavní komponent ekonomického systému, byla zapříčiněna mimo jiné právě tím, že masově klesla poptávka po úvěrech. Světové organizace jako MMF a Světová banka tehdy vznikly jako regulační orgány, které měly limitovat či přinejhorším sanovat důsledky lokální nerovnováhy globálního finančního systému a zabránit tak opakování této situace. Jak ukazuje řada autorů – v Literárních novinách například nedávno, v dubnovém č. 16, Ulrich Beck ve svém textu S prosíkem ke státu – principy těchto finančních institucí byly dávno rozpuštěny neprincipialitou jejich akcionářů. Těmi jsou sice státy, ale jak přehledně vysvětluje Grignonův film, všechny už jsou závislé na půjčkách v privátním sektoru, který tak má možnost zásadním způsobem ovlivňovat politická rozhodnutí. Jeden příklad za všechny, ač ne z pojednávaného filmu: v daňovém systému patrně neexistuje výhodnější úleva, než je nákup nového auta. To se zhodnocuje hned dvakrát – jak při nákupu, tak při uplatnění nákladů na provoz. Které dva sektory průmyslu na tomto zvýhodnění profitují? A jaké mechanismy má stát naproti tomu k dispozici, když občas přichází z agendou omezení automobilismu ve městě, omezení kamionové dopravy na úkor dopravy železniční, s omezením betonáže krajiny novými dálnicemi?

Grignon ve svém filmu nezůstává jen u konstatování stavu věcí, ale shrnuje nejpronikavější návrhy opatření na makroskopické i individuální úrovni, které by trend železného propojení finančního trhu, ekonomiky růstu a devastace přírody dokázalo přesměrovat směrem znamenajícím možnost přežití. Ještě nikdy jsem recenzi nekončil s naléhavější výzvou čtenářům: To musíte vidět!


Peníze jako dluh. Režie: Paul Grignon. Kanada 2007, 47 minut.

Autorovy webové stránky k tomuto filmu najdete na adrese: http://www.moneyasdebt.net/





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

2.8DOK.REVUE
10. 03. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl