Podoby erotiky

Letošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky. První blok Fascinace - Erotika je k vidění dnes od 19:30 v kině Dukla-Edison.

Carolee Schneemann: Fuses (1967)

Od křehké fotogenie nahoty přes hluboké pochopení a přijetí tělesnosti až po politická provolání – tak filmová avantgarda problematizovala vztah společnosti k zobrazování nahého těla a sexu, zdůrazňovala různost v podobě queer erotiky, kritizovala cenzuru zpodobování fyzična v uměleckých dílech, ale také oslavovala a zkoumala lidskou intimitu. Filmy s těmito tématy byly příznačné především pro experimentální tvorbu v 60. a 70. letech 20. století, kdy byla díky nim překročená mnohá tabu filmového vyjádření. Americká, evropská, ale například i japonská avantgardní filmová tvorba se přiblížila lidskému tělu a prožívání sexuality jako nikdy do té doby a zahájila postupnou demytizaci způsobu jejich zobrazování.

„Odpor vůči německému filmovému zákonu nesmlouvavě vyjádřil Hellmuth Costard, který ve svém filmu Obzvláště cenný zpodobnil ministra jako mluvící penis.“

Když fotograf a významný představitel meziválečné avantgardy Man Ray vložil do svého dadaistického filmu Návrat k rozumu (1923) záběr, v němž se geometrické stíny pohybují po nahém těle herečky Kiki de Montparnasse, prezentoval nahé tělo jako výsostnou fotogenii, tvar v soustavě abstraktních vyobrazení. Náznaky či jemná zobrazení nahého těla se ve 40. a 50. letech 20. století posouvají k explicitnějším symbolickým hrám. Například americký pionýr experimentálního filmu, básník a spisovatel Willard Maas natáčel detaily nahého ženského i mužského těla z nečekaných úhlů přes zvětšovací sklo lupy a jejich montáž propojil s asociativním komentářem britského básníka George Barkera ve filmu Zeměpis těla z roku 1943. O dekádu později zkoumal znakové vyjadřování v sérii symbolických předmětů evokujících sexuální akt.
 

Man Ray: Návrat k rozumu (1923)
 

Politická provolání

V 60. letech 20. století se v plné síle ukazují především dvě tendence: zobrazování nahoty a sexu jako součást radikálního průzkumu intimního života i vnímání a používání nahoty k rázným politickým manifestům. Vyjádření byla většinou namířená vůči oficiálním státním nařízením zavádějícím cenzuru uměleckých děl z hledisek sporně definované „morálky“. Odpor vůči německému filmovému zákonu nesmlouvavě vyjádřil Hellmuth Costard, který zpodobnil ministra jako mluvící penis ve svém filmu z roku 1968 Obzvláště cenný, jehož název ironicky odkazoval k pojmenování kategorie, kterou používal německý úřad pro hodnocení filmů. Některá díla nebyla původně míněna přímo jako manifesty, ale stala se jimi díky reakci úřadů. Dnes již legendární film Jacka Smithe Vášnivé bytosti (1963) autor dle svých vyjádření zamýšlel především jako svobodný rozverný film plný humoru, který sebereflexivně i satiricky reagoval na žánry melodramatu a burlesky, avšak byl zakázán ve dvaceti dvou amerických státech a postupně také ve čtyřech evropských zemích, a tak se díky přístupu státních orgánů stal pro světovou avantgardu klíčovým dílem vyjadřujícím politický odpor vůči cenzuře filmu.

Hellmuth Costard: Obzvláště cenný, 1968
 

Z hlediska tvůrčích postupů v tomto období posílily jak tendence k materiálovému přístupu, tak k inscenovanosti. Zobrazování těla a sexuality patří mezi dominantní motivy tvorby amerického experimentálního filmaře Stana Brackhage, pro nějž se klíčovými nástroji stávají fyzické a chemické zásahy do filmové emulze – přístup, který nápadně připodobňuje zobrazované tělo k pásu, tělu filmu. 

Když pionýr zobrazování queer sexuality Kenneth Anger natočil v roce 1947 Ohňostroj, v němž inscenoval sadomasochistickou fantazii násilného střetu hrdiny s urostlými námořníky, sexuálními motivy doplňoval odkazy na opory konzervativního amerického snu krátce po druhé světové válce. V 60. letech byla i stylizovaná díla čím dál explicitnější v zobrazování a radikálnější ve vyjadřování. George Kuchar inscenoval ve svém nejslavnějším filmu Obejmi mě, když jsem nahá (1966) situace, které jsou ironickou aluzí na postupy hollywoodského i avantgardního filmu a s humorem a pokleslou estetikou tematizují sexuální frustraci.
 

George Kuchar: Obejmi mě, když jsem nahá (1966)
 

Vlastní tělo jako objekt

V dnešním diskurzu zdravého přístupu k tělu, kdy akceptujeme různé tělesné proporce a podoby, se to může zdát triviální, ale mnohé avantgardní filmy byly průkopnické i tím, že pracovaly s těly, která nepatřila modelům a modelkám, ale běžným lidem, či dokonce autorce či autorovi. 

V 60. letech byla mezi filmaři a filmařkami čím dál výraznější tendence zobrazovat ve filmech sebe sama. Například feministická autorka Carolee Schneemann zkoumala ve svém kultovním filmu Fuses (1967), jaké pocity spouští fyzický prožitek sexuálního styku s jejím partnerem, když se na jeho zachycení dívá ona sama i další lidé. Gesto filmů Schneemann a dalších režisérek a režisérů podnítilo objevnou tvorbu pracující s vlastním tělem i vlnu deníkových reflexí.
 

Carolee Schneemann: Fuses (1967)
 

V posledních třech dekádách se rovněž objevují analytické i poetické reflexe zobrazování nahoty a sexu, většinou v podobě found footage filmů, které odkazují k pornografickým filmům anebo k jinému mediovanému zobrazení těla a sexuality. Odstraněná (1999) od Naomi Uman je koláží z pornografických filmů ze 70. let, v nichž autorka bělidlem a odlakovačem na nehty vymazala hrdinku, aby blednoucí místa ve tvaru ženského těla kriticky zdůrazňovala její pozici v situaci natáčeného svádění a sexuálního aktu, zatímco muži jsou s jistou ironií zredukováni na lačné pohledy a majetnické doteky. Básnivá koláž Erotika (1982) mistra found footage filmů Petera Tscherkasskyho zase soustavou pulzujících aluzí na fyzickou i fantazijní slast zkoumá, jak málo je třeba k rozeznání touhy.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

F5.0Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil
F4.0Doba lithiová aneb Čas vyhynoutJedním z témat prolínajících se letošním festivalem je ekologie, klimatická krize i otázka, jak může jedinec i celá společnost zabránit hrozícímu kolapsu, případně jak čelit pocitu strachu a environmentální úzkosti. V programu ji.hlavského festivalu najdeme i několik filmů s ekologickou tematikou. Přinášíme zamyšlení o několika snímcích ze sekce Svědectví o přírodě.Pavel Bednařík
F2.0Reality TV – seznamte seKurátor každoroční ji.hlavské programové sekce Reality TV Milan Kruml pojmenovává tři převažující kategorie těchto televizních formátů: seznamky, pořady zaměřené na komunální problémy a aktuální publicistiku na téma přesahující běžné politické dění. Do poslední jmenované kategorie můžeme řadit rakouský dokument Heinz-Christian Strache – Ibizza video, který zachycuje jednu z největších politických afér posledních let u našich sousedů a navozuje téma, jak se bránit proti populistům. Rakouský dokument uvádí MFDF Ji.hlava dnes od 17:30 v DKO II.Milan Kruml
F2.0Felix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Dnes bude k vidění v kině Dukla - Reform od 22:30. Felix Sobolev
F2.0Virtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině (v DKO) i v podobě instalací.Andrea Slováková
3.19Filmág Man RayNázory slavného experimentátora na filmové uměníMan Ray
2.19Kdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr Minařík
1.19Tradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta Černá
6.18Hrát si na utrpeníO tom, jak se ponořit do překrásných nových světůTereza Krobová
4.18Koho potkáte na 22. MFDF Ji.hlava?

starší články

F2.0DOK.REVUE
14. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl