Pohled odjinud

Festivalové snímky pohledem zahraničních kritiků - Soužení 99 režiséra Craiga Baldwina

Soužení 99

Keith Sanborn – Post.thing.net

Keith Sanborn se ve své recenzi na Baldwinův snímek Soužení 99 nevěnuje pouze samotnému dílu, ale zohledňuje i základy, ze kterých vychází Baldwinův tvůrčí přístup. Zohledňuje undergroundové prostředí, z něhož tvůrce vychází, paralely mezi díly Guye Deborda a Reného Viéneta a dotýká se i teorie spektáklu. Trefně poukazuje na typické znaky Baldwinova stylu a komentuje jejich využití v dobovém kontextu.

Ever since I first saw Craig Baldwin’s RocketKitKongoKit in San Francisco in the late 1980s, I knew I had stumbled across a major form of alien intelligence: a heady mixture of manic inventiveness, political commitment, formal mastery and pop cultural sensibility, not encountered elsewhere on this planet. Though the lines can easily be drawn to collage master and fellow San Franciscan, Bruce Conner, Baldwin’s work is unmistakably Baldwin. Both are San Francisco anti-institutions of long standing. But Conner’s decades of imaginative leaps into the film cultural void seem classicist at this historical juncture by comparison. Baldwin’s work has a DIY down and dirty aesthetic, which never gives in. Baldwin’s love affair with celluloid is always tempered by the knowledge of its status as a disease-carrying organism—the central means by which the spectacle is disseminated. Nor does Baldwin fetishize film over video. It is the spectacle against which and in the midst of which he makes his stand. And while no one would ever confuse Baldwin’s work with that of Debord or Viénet, there are commonalities of interest in the anarchist work of demolition. The difference is that Baldwin has a genuine passion for pop culture. He never positions himself outside it, but always inside, punching his way out through the super-collision of the shots he slams into one another for the entire durational dance of each one of his films. Instead of giving up on montage because of its authoritarian past, he forces it to mutate under Xtreme pressure.

Tribulation 99 stands as one of the great achievements of political cinema of any decade. In the depths of the Reagan years—the time that irony forgot—it manages to invent a cultural strategy capable of destroying the candy-coated poison mania emanating from the White House and irradiating us through the media. Instead of taking apart the ludicrous claims of late Cold War rhetoric one fact at a time, Baldwin takes them literally at their own lying word, adding a very few imaginative constructions of his own until the whole edifice collapses of its own weight. So, instead of blandly denouncing Reagan’s paranoid imperialist adventurism as a crime against humanity and an horrific symptom of late capitalism in academic Marxian terms, the central thesis of this fun house mirror essay film becomes: left-wing political movements in Latin America are caused by interplanetary aliens living inside the earth. The effect is devastating to the reigning spectacle and indescribably delicious; a rich gumbo of the most exotic conspiracy ingredients known to several generations of tv breast-fed, acid-twisted babies.

Baldwin is one of the kings of the pirates and a firm believer in copyright violation as your best entertainment value.

Keith Sanborn – Post.thing.net




f2.13DOK.REVUE
26. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková