Poslední dny křesťanství

Ivo Bystřičan na MFDF Ji.hlava představil první záběry z iráckého Erbílu, kde v improvizovaných uprchlických táborech žijí tisíce křesťanů usilujících o přesídlení do bezpečné Evropy. Co vše se za záběry ještě schovává?

Budím se hrůzou. Před přistáním v Istanbulu mám sen, že jsem doma na stole nechal záznamové karty do kamery. Procitám úplně a ne, není to sen. Zuřivě šátrám v batohu a ubezpečuji se, že jsem skutečně v průšvihu. Kde asi tak koupím tak skvělý malinkatý vynález, který pojme hodiny reflexe takzvané skutečnosti… tak malinký, že zůstává věčně zapomenutý? Ve výbušném Iráku, v okolí uprchlických táborů asi těžko. Natáčení je v tahu.

V Istanbulu na letišti jako zásahem shůry objevuji karty, byť třikrát předražené, jak velí duch orientálních trhovišť prolínající se i nazpět na pražské letiště. Tohle nás spojuje. Nadšený ze zachráněného natáčení kupuji placatku laciné whisky, však než tam doletím, vystřízlivím dvakrát. Budím se ale už za hodinu a něco, ještě trochu na šrot. Nenapadlo mě, jak blízko Irák je. Jsem tady rychleji než z Prahy u rodičů na slezské vesnici.

Ráno se vydáváme do uprchlických táborů v Erbílu. Je to metropole Kurdistánu, autonomní oblasti Iráku, která přijala křesťany uprchlé z okolních biblických území, jako je Ninive a další, jako tornádem napadených tzv. Islámským státem. Hned to ráno natrefím na tři obchody se špičkovým vybavením pro kamery a nejnovějšími technologiemi. I leštič bot na ulici jako bonus za dvě vyčištěné boty dává paměťovku jako dárek.

S kamerou nabitou kartami konečně pronikám do uprchlických táborů, které na sebe berou různé podoby. Jednou je to nedostavěný obchoďák, pak zas cosi jako park unimobuněk kolem kostela. Elektřina, voda, klimatizace, televizory, v rukou dětí tablety. Tohle že je neúnosná situace? Čistota, sucho, hygiena, jídlo. Je to nečekaně bohatý svět lepších čtvrtí a stejně tak lepších uprchlických táborů.

Zabere mi pár dní si uvědomit, že nekonečné čekání na smrt může mít i tuto podobu kulisy civilizačního nadstandardu. Po letech bombardování iráckých enkláv zprostředkovávaných televizí mám pocit, že kdo není na smrt vyhublý a oděný v posledním hadru, nemá ještě dostatečný nárok na pomoc, a já to přicházím s kamerou svým způsobem soudit.

„Přijde ti podstatné, jaké si kdo tváří tvář smrti zvládl ještě postavit kulisy?“ ptá se mě místní kněz. Trochu se stydím a zároveň myslím na to, jak došlo k tomu, že křesťanství opouští svou kolébku tak snadno, a co to vypovídá o naší civilizaci. Pere se ve mně paradoxní kombinace ateisty a zrozence křesťanské kultury, která, pravda, zformalizovala do ztracena. „To vy ale opouštíte biblickou půdu bez boje,“ trochu, vlastně naoko, se zlobím.

A on na to: „Jenže my poneseme svou víru kamkoli. Nezáleží na místě, nezáleží ani na Blízkém východě. Víra půjde s námi. Jenže, bratře, kam a co přinesete dneska vlastně vy?“





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueRekviem za konec fosilní éryDokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.Jindřich Andrš
dok.revueSametová FAMUVizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek

starší články

5.15DOK.REVUE
02. 12. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková