Poznámka režiséra

Ze života Aléna Diviše

Alén Diviš: Cirkus

S Alénem Divišem sdílím od konce osmdesátých let minulého století jeden prostor, což nepochybně byl podstatný moment, proč jsem jeho život a dílo začal, poprvé někdy v polovině devadesátých let, mapovat objektivem filmové kamery. V jeho ateliéru jsem řadu let bydlel a máme tam stále střižnu-ateliér. Vždy, když tam na mě z ničeho nic padla tíha, říkal jsem si, že Alén přišel na návštěvu.

Smějící se kostlivci ve Svatebních košilích nebo vězeňské zdi La Santé, kde Diviš strávil rok života. Již někdy od konce osmdesátých let, kdy jsem se s jeho dílem poprvé setkal, mě Diviš fascinuje. Existencialismus, humor, něha, syrovost. Film jsme stříhali s Milošem Málkem právě v Divišově ateliéru, došlo tak k tomu, že jsme do tohoto prostoru na filmovém pásu vlastně vrátili dílo, které zde bylo naposledy ještě někdy před malířovou smrtí v roce 1956. Diviš, odmítající tančit dobové tance, ke konci života v ateliéru maloval a vlastně již ani moc nevycházel, „zalezlý jak škvor pod kamenem“, často měl prý i hlad. Ateliér také ve filmu hraje, jeho světelná atmosféra, ale především jeho okno, okno do nebe, průhled do věčnosti.

Momentem, zásadním pro vznik filmu a pozoruhodným pro diváka, je ale samotný složitý malířův osud, v němž je zároveň obsažena celá jedna epocha – předválečná Paříž, Maroko, New York, poválečná Praha – vše uzavřeno jeho předčasnou smrtí v roce 1956, uprostřed temnoty radostného budování komunismu.

V této celovečerní verzi filmu Alén vyprávějí o Divišově podivuhodných a málo známých životních cestách a kolizích všichni žijící pamětníci, které jsme v běhu posledního desetiletí byli schopni nalézt. Další postavou filmu je Divišovo dílo, ve kterém nás Alén, schopný reflektovat svoji dobu, provází ve svých uhlech, kvaších a olejích svým vlastním osudem.




1.9DOK.REVUE
16. 03. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl