Příběh tantry

Režisér Viliam Poltikovič o svém připravovaném filmu Příběh tantry

Příběh tantry

Zájem o Indii mě provází od dětství, o tantře jsem věděl dlouho, ale nikdy jsem se jí podrobněji nezabýval. Až setkání s mladou tantrickou a charismatickou umělkyní Papiou Ghoshal mě přimělo k filmovému uchopení tantry. Papia pochází z Kalkaty, z bráhmanské rodiny, zpívá, tančí, píše básně, hraje ve filmech, ale hlavně maluje obrazy s tantrickou tematikou a mimo malířských barev používá i svoji menstruační krev a sperma blízkých mužů. Menstruační krev a sperma jsou v indické tantře považovány za posvátné tekutiny, které se obětují během náročných rituálů. Papia se zabývá tantrou přes protesty rodičů odmalička (v Indii a často i na Západě nahlížejí na tantru jako na nebezpečnou černou magii), zná řadu tantriků i posvátných tantrických míst, tak jsme s ní do Indie vyrazili natáčet. 

Přestože jsem byl v Indii dvacetkrát a projel jsem ji křížem krážem, čekala mě řada překvapení. Nejbizarnějším místem byla Kamakya – chrám božské vaginy, která stvořila celý projevený svět. Božská vagina v Assámu má jednou za rok tři dny menstruaci. Tehdy tu probíhají jedinečné slavnosti a přichází sem dva a půl miliónu poutníků. Máme štěstí, že se nás ujímá starý učitel Papii, který je vážený a má respekt. Protože je zde spousta lidí, až na výjimky je zakázáno jezdit automobily. Kvůli natáčení se však potřebujeme dostat na místo, které bychom pěšky těžko zvládli. Papiin učitel svou autoritou zastavuje auto (menší než Fabia), ve kterém sedí již tři lidé, a volá na nás, ať rychle nastoupíme. Je nás celkem šest – Papia, její učitel a filmový štáb, jehož členové (mimo mě) jsou svými rozměry nepřehlédnutelní a s úsměvem výzvu k nástupu přehlížejí jako dobrý úlet. Sám nevěřím tomu, že se tam vejdeme, přesto všechny vybízím, ať honem nastoupíme. Po chvilce váhání začíná nastupování, já s Papiou usedám do otevřeného kufru, nohy nám visí dolů z auta a páté dveře máme jako stříšku. Je to neuvěřitelné, ale auto jede a je nás tam devět i s filmovou technikou… Indové jsou na podobné záležitosti zvyklí, přesto nás pobaveně pozorují, fotí, natáčejí, i policisté nás s úsměvem nechávají projet. Až těsně před cílem nás sice jeden zastavuje, že takto to prostě nejde, ale pokuta se nekoná.

Papiin učitel nám pak vypráví, že v rámci rituálních technik pije menstruační krev – díky tomu se těší velmi dobrému zdraví a vypadá výrazně  mladší. V jeho společenství pak nalézáme asketu, který má nepřetržitě sedm let stále zdviženou nataženou pravou ruku – tak i spí a řídí auto. Další tantrik pak má uštípnutý penis – jako projev oběti a znak nezávislosti na sexuálním pudu. Meditace na pohřebišti mezi lebkami pak po tom všem působí jako příjemné zklidnění…

Vznik filmu o tantře provázejí neustále nějaké těžkosti a komplikace, ale to co tantra může člověku dát, to mnohonásobně převýší.




.DOK.REVUE
16. 07. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková