Půjdu, kam chci…

Pohled Přemysla Martinka na film Olgy Špátové věnovaný písničkářce Radůze

Půjdu, kam chci

Na letošním karlovarském festivalu zastupoval v soutěži dokumentárních filmů Českou republiku i film Olgy Špátové Půjdu, kam chci věnovaný písničkářce Radůze. Jedná se o první obsáhlejší filmový portrét zpěvačky a hudebnice, která se před několika málo lety prosadila i do mainstreamových médií a její oblíbenost u českého publika od té doby rapidně stoupá. Ve filmu tedy máme možnost poznat mladou, odvážnou ženu, jejíž cesta k úspěchu nebyla vůbec jednoduchá. Radůza za sebou nemá marketingový tým, ale jen svoji hudbu.

Špátová ovšem představuje Radůzu jako obyčejnou holku. Řekne hodně o jejím životě, nechá jí zavzpomínat na Zuzanu Navarovou, připomenout časy, kdy se na Karlově mostě scházeli trampové apod. Radůza v těchto okamžicích pronáší prazvláštní moudrosti typu: „Smrt je obrovský lán slunečnic a já mám slunečnice v tomto množství strašně ráda.“ Tady se nabízí jen dvě možnosti výkladu. Buď film dokazuje, že je Radůza opravdu naivní, místy komická a úplně mimo, anebo že Špátová naprosto podlehla jakési neuchopené touze po intimním dokumentu a ztratila soudnost. Osobně se přikláním spíše ke druhé variantě. Když třeba hrdinka vzpomíná na Zuzanu Navarovou, Špátová poprvé vstoupí do živého rozhovoru se svým objektem, aby se zeptala: „Chybí ti?“ A pak už jen detail zpěvaččiny tváře a podlitých očí a samozřejmě dojemná hudba.

Z filmu se nedozvíme, jestli vznikl za dva dny, nebo za deset. Jestli Radůza běžně jezdí na kole, povídá si se psem a objíždí svá oblíbená místa. Spíše vyvolává zdání klasického několikadenního natáčení s přesným scénářem lokací a improvizovaným dějem v jejich kulisách. Poněkud fádně působí i situace, kdy Radůza odpovídá na nějakou otázku, ale přitom sama řídí auto a kamera ji zabírá přes přední sklo. To jsou momenty čistě samoúčelné, které jen prozrazují, že Špátová na vyzrálý a zajímavý dokument zatím prostě nemá schopnosti ani dost fantazie.

Film vznikl jako součást DVD s koncertem zpěvačky, která po jeho dokončení odešla na mateřskou dovolenou. Je tedy ve skutečnosti bonusem k hudebnímu projektu. Je proto poněkud zarážející, že se takový film dostal do jinak velmi zajímavé karlovarské soutěže. Možná, že film Půjdu, kam chci přesně ukazuje, jak na tom dokumentární film v českých zemích je. Ohlasy v největších médiích byly kladné. Divácké reakce vesměs pozitivní a k tomu navrch přízeň festivalových dramaturgů. Jestli je styl Olgy Špátové v něčem jedinečný, pak je to schopnost bezzubě rozmělnit námět a připravit tak pohodlnou svačinu pro všechny. Životnost tohoto filmu je minimální, ale to ještě neznamená, že je vše v pořádku. Alespoň na tom festivalu neměl co dělat, aby si producent Richard Němec uvědomil, že v některých případech produkuje bonusy pro hudební DVD, a ne skutečné dokumentární filmy. To by si měla uvědomit i Olga Špátová.





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

1.7DOK.REVUE
03. 09. 2007


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková