Realistická metoda a tzv. „filmovost“


Gelegenheitsarbeit einer Sklavin (Alexander Kluge, 1973)

Elementární postupy filmu můžeme nalézt v rané fázi kinematografie u Lumièra nebo Melièse. Lumière pozoroval jednoduché události: dělníci jdou z továrny, vlak přijíždí na nádraží. Meliès vypráví vymyšlené příběhy. Snímá připravenou ateliérovou skutečnost: cestu k Měsíci, verneovky atd.

Z obou zárodečných buněk, dokumentárního a fikčního záběru, se vyvinul dokumentární a fikční film. Dnešní film, určený pro televizi i pro kina, mísí dokument s fikcí, čímž dochází k převrácení jejich funkcí: dokument se stává fikční a fikce má dokumentární výraz (zvláště patrné je to třeba v nacistickém filmu, který ovšem nebylo nutné nijak „vynalézat“). Jednotlivé parametry: barva, zvuk, formát jsou zdůrazňovány, film převzal metody literatury, divadla, show, rozhlasu i žurnalistiky. Základní prvky filmu jsou úzce specializované, jejich základní princip však zůstal stejný: snímají se výřezy z reality, momentky, které se pak vzájemně montují do různých souvislostí. (...)

Tzv. filmovost, ať už v dokumentárním nebo hraném filmu, začíná „reálným a konkrétním, opravdovým předpokladem“. Přímým vstupem v řemeslném slova smyslu je záběr dokumentárního filmu, v hraném filmu pak takzvaná typická, dramaturgicky a psychologicky motivovaná scéna nebo její převrácení: překvapení, atypičnost, zvláštnost, která však nalézá své uplatnění ve stejné realistické iluzi. (...) „Přesto se nám uvedené představy při bližším ohledu ukazují jako falešné.“ Vzniká reálný řád, který chaotický celek nemůže zachytit. Ve skutečnosti je takový proces stavbou načerno. Film jako „bohatá totalita“ mnoha určení a vztahů nevzniká přímým vstupem, ale analytickou metodou, která není záležitostí rozumového vědomí, ale základní formou smyslového vnímání. Této metodě se učíme vzpourou smyslů. Radikální fikce a radikálně autentické pozorování: to je hrubý materiál filmu. Montáž, rozpracování do souvislostí, přetransformování diváckého zájmu, to vše jsou jen další uplatnění analyticko-smyslové metody. Pojímá do sebe společenskou zkušenost (a zároveň v ní zhmotnělý potenciál zájmu pobavit, využít komiky, překvapení, napětí diváka – žádná z těchto reakcí ale nezůstává takovou, jakou historicky vznikla). Je to konstrukční práce, taková, jakou je i stavba železnice a mostů, ale nepoužívá formy čtverce nebo přímky.

Uzavřenost systému přitom nehraje větší roli. Představme si to takto – již několik desítek tisíc let funguje film v hlavách lidí – jako proud asociací, denních snů, zkušeností, smyslovostí, vědomí. Technický vynález kinematografu k tomu přidal jen reprodukovatelné obrazy. Proto nejsou technická masmédia tím základním. To platí pro všechna masová média. Nemohou proto být úplná. Základní, tj. všeobjímající masové médium, je živoucí práce, která je nepotlačitelným výrobním vztahem. I když to zatím není potvrzeno výzkumem, má v sobě autonomní realismus, který má potenciál korigovat omyly a deficity každé realistické konstrukce.

Praxe je oproti tomu zklamáním. Právě důsledně uplatňovaný realistický postup ve filmu přináší „stále tenčí abstrakta“. Na plátně je možná vidět konstrukce, ne však realismus. Tady se skrývá jen obtížně řešitelný problém: produktivní sílu kinematografu je možné rozvinout jen společně se schopnostmi vnímání diváka; není to tedy jen otázka filmařské námahy, pokud autoři zůstanou stát uprostřed cesty k „jednotě v mnohosti“. Jestliže se do takové situace dostanou, zůstanou stát v pozadí. Jejich filmy nebudou mít iluzi reality klasického kina, ale nebudou ani opravdu konkrétní. (...)

Radikální, autentické pozorování přináší výsledky, které jsou průměrnému realismu absolutně cizí, „ještě nikdy neviděné“.


Text převzatý z knihy Gelegenheitsarbeit einer Sklavin. Zur realistischen Methode. Redakčně kráceno.





výpis dalších článků rubriky:  Teorie

4.17Pohyb kamery a intenzita prostoru. Doplněk ke studiu pohyblivého obrazuVýznamný profesor filmových studií Ústavu dějin umění na Chicagské univerzitě Tom Gunning, známý především pro svůj pojem „kinematografie atrakcí“, přednesl v roce 2015 na každoroční konferenci SCMS v Montrealu příspěvek na téma pohyb kamery.Tom Gunning
2.17Zpomalující filmy Jamese Benninga a Sharon LockhartovéScott MacDonald ve své eseji představuje tvorbu Jamese Benninga a Sharon Lockhartové, především pak jejich jednozáběrové několik desítek minut trvající snímky.Scott MacDonald
3.15O možnosti kinematografické filozofieEsej amerického profesora filozofie Thomase Wartenberga o hledání možností způsobu, jakým (ne)mohou filmy pěstovat filozofiiThomas E. Wartenberg
2.15Online dokumenty vytvářené formou crowdsourcingu a politika důvěryhodnosti a autority*Esej australského mediálního teoretika Ramaswamiho Harindranatha hledá limity dokumentárních filmů vytvořených přímo lidmi účastnícími se daných událostí a řeší míru objektivity a autenticity těchto typů dokumentů. Ramaswami Harindranath
5.14Refraktivní kinematografie: filmové dotazování filmuTeorie filmů, které pomocí zlomu a odrazu kriticky zkoumají vlastní recepciTimothy Corrigan
4.14Nefikční snímkyTeorie rozumění nefikčnímu filmu skrze konvence a jejich porušováníEdward Branigan
3.14K poetice dokumentu*Příspěvek k vymezení prostoru dokumentárního diskursuMichael Renov
2.14Zotročující touha po smysluManifest radikálně otevřeného dokumentuTrinh T. Minh-ha
1.14Dokumentární inscenování: Paradoxy časovosti a identityStudie Billa Nicholse o přítomnosti fantazie a zakoušení časovosti v dokumentárních filmechBill Nichols
1.14Dramatika mluvící hlavyArcheologie a manifest mluvící hlavy jako uměleckého prostředku vyjádření od Víta JanečkaVít Janeček

starší články

2.9DOK.REVUE
13. 04. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl