Realistická metoda a tzv. „filmovost“


Gelegenheitsarbeit einer Sklavin (Alexander Kluge, 1973)

Elementární postupy filmu můžeme nalézt v rané fázi kinematografie u Lumièra nebo Melièse. Lumière pozoroval jednoduché události: dělníci jdou z továrny, vlak přijíždí na nádraží. Meliès vypráví vymyšlené příběhy. Snímá připravenou ateliérovou skutečnost: cestu k Měsíci, verneovky atd.

Z obou zárodečných buněk, dokumentárního a fikčního záběru, se vyvinul dokumentární a fikční film. Dnešní film, určený pro televizi i pro kina, mísí dokument s fikcí, čímž dochází k převrácení jejich funkcí: dokument se stává fikční a fikce má dokumentární výraz (zvláště patrné je to třeba v nacistickém filmu, který ovšem nebylo nutné nijak „vynalézat“). Jednotlivé parametry: barva, zvuk, formát jsou zdůrazňovány, film převzal metody literatury, divadla, show, rozhlasu i žurnalistiky. Základní prvky filmu jsou úzce specializované, jejich základní princip však zůstal stejný: snímají se výřezy z reality, momentky, které se pak vzájemně montují do různých souvislostí. (...)

Tzv. filmovost, ať už v dokumentárním nebo hraném filmu, začíná „reálným a konkrétním, opravdovým předpokladem“. Přímým vstupem v řemeslném slova smyslu je záběr dokumentárního filmu, v hraném filmu pak takzvaná typická, dramaturgicky a psychologicky motivovaná scéna nebo její převrácení: překvapení, atypičnost, zvláštnost, která však nalézá své uplatnění ve stejné realistické iluzi. (...) „Přesto se nám uvedené představy při bližším ohledu ukazují jako falešné.“ Vzniká reálný řád, který chaotický celek nemůže zachytit. Ve skutečnosti je takový proces stavbou načerno. Film jako „bohatá totalita“ mnoha určení a vztahů nevzniká přímým vstupem, ale analytickou metodou, která není záležitostí rozumového vědomí, ale základní formou smyslového vnímání. Této metodě se učíme vzpourou smyslů. Radikální fikce a radikálně autentické pozorování: to je hrubý materiál filmu. Montáž, rozpracování do souvislostí, přetransformování diváckého zájmu, to vše jsou jen další uplatnění analyticko-smyslové metody. Pojímá do sebe společenskou zkušenost (a zároveň v ní zhmotnělý potenciál zájmu pobavit, využít komiky, překvapení, napětí diváka – žádná z těchto reakcí ale nezůstává takovou, jakou historicky vznikla). Je to konstrukční práce, taková, jakou je i stavba železnice a mostů, ale nepoužívá formy čtverce nebo přímky.

Uzavřenost systému přitom nehraje větší roli. Představme si to takto – již několik desítek tisíc let funguje film v hlavách lidí – jako proud asociací, denních snů, zkušeností, smyslovostí, vědomí. Technický vynález kinematografu k tomu přidal jen reprodukovatelné obrazy. Proto nejsou technická masmédia tím základním. To platí pro všechna masová média. Nemohou proto být úplná. Základní, tj. všeobjímající masové médium, je živoucí práce, která je nepotlačitelným výrobním vztahem. I když to zatím není potvrzeno výzkumem, má v sobě autonomní realismus, který má potenciál korigovat omyly a deficity každé realistické konstrukce.

Praxe je oproti tomu zklamáním. Právě důsledně uplatňovaný realistický postup ve filmu přináší „stále tenčí abstrakta“. Na plátně je možná vidět konstrukce, ne však realismus. Tady se skrývá jen obtížně řešitelný problém: produktivní sílu kinematografu je možné rozvinout jen společně se schopnostmi vnímání diváka; není to tedy jen otázka filmařské námahy, pokud autoři zůstanou stát uprostřed cesty k „jednotě v mnohosti“. Jestliže se do takové situace dostanou, zůstanou stát v pozadí. Jejich filmy nebudou mít iluzi reality klasického kina, ale nebudou ani opravdu konkrétní. (...)

Radikální, autentické pozorování přináší výsledky, které jsou průměrnému realismu absolutně cizí, „ještě nikdy neviděné“.


Text převzatý z knihy Gelegenheitsarbeit einer Sklavin. Zur realistischen Methode. Redakčně kráceno.





výpis dalších článků rubriky:  Teorie

4.17Pohyb kamery a intenzita prostoru. Doplněk ke studiu pohyblivého obrazuVýznamný profesor filmových studií Ústavu dějin umění na Chicagské univerzitě Tom Gunning, známý především pro svůj pojem „kinematografie atrakcí“, přednesl v roce 2015 na každoroční konferenci SCMS v Montrealu příspěvek na téma pohyb kamery.Tom Gunning
2.17Zpomalující filmy Jamese Benninga a Sharon LockhartovéScott MacDonald ve své eseji představuje tvorbu Jamese Benninga a Sharon Lockhartové, především pak jejich jednozáběrové několik desítek minut trvající snímky.Scott MacDonald
3.15O možnosti kinematografické filozofieEsej amerického profesora filozofie Thomase Wartenberga o hledání možností způsobu, jakým (ne)mohou filmy pěstovat filozofiiThomas E. Wartenberg
2.15Online dokumenty vytvářené formou crowdsourcingu a politika důvěryhodnosti a autority*Esej australského mediálního teoretika Ramaswamiho Harindranatha hledá limity dokumentárních filmů vytvořených přímo lidmi účastnícími se daných událostí a řeší míru objektivity a autenticity těchto typů dokumentů. Ramaswami Harindranath
5.14Refraktivní kinematografie: filmové dotazování filmuTeorie filmů, které pomocí zlomu a odrazu kriticky zkoumají vlastní recepciTimothy Corrigan
4.14Nefikční snímkyTeorie rozumění nefikčnímu filmu skrze konvence a jejich porušováníEdward Branigan
3.14K poetice dokumentu*Příspěvek k vymezení prostoru dokumentárního diskursuMichael Renov
2.14Zotročující touha po smysluManifest radikálně otevřeného dokumentuTrinh T. Minh-ha
1.14Dokumentární inscenování: Paradoxy časovosti a identityStudie Billa Nicholse o přítomnosti fantazie a zakoušení časovosti v dokumentárních filmechBill Nichols
1.14Dramatika mluvící hlavyArcheologie a manifest mluvící hlavy jako uměleckého prostředku vyjádření od Víta JanečkaVít Janeček

starší články

2.9DOK.REVUE
13. 04. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková