Rekviem za konec fosilní éry

Dokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.

Tomáš Hisem – bývalý horník a protagonista chystaného filmu Nová šichta. Foto archiv Jindřicha Andrše

„Jaký máte vztah k počítačům?“ „Asi dobrý. Pokud tedy může člověk navázat vztah se strojem.“ Tak odpověděl horník Tomáš, který dvacet let pracoval na uhelném dole Paskov. A ihned mne zaujal. Šlo o úvodní otázku k rekvalifikačnímu kurzu objektově orientovaného programování, do kterého se přihlásil, když se rozhodlo, že jeho důl bude uzavřen. Pro mne tím začaly dva roky natáčení Tomášovy snahy zcela změnit vlastní život. Otázky, zda Tomáš tuto výzvu pokoří a zda se horník může přeučit na programátora, pro mne však nebyly tou hlavní hnací silou, proč jej sledovat. Ostatně naučit se programovat se pro Tomáše ukázalo být tím snad nejmenším problémem. Film natáčím hlavně s vírou, že se stane zádušní mší za umírající éru fosilní.

Kdo jiný než Tomáš, který během dvou let s nadsázkou skočil z éry analogové do éry digitální, má právo tento civilizační posun zhodnotit? Práce na dole je pro mě stále jakýmsi inkubátorem upřímnosti, ryzosti, nezbytnosti spoléhat se na vlastní pudy a instinkty. Důl vypadá jako špína, ale ve skutečnosti je to čistota. A bylo pro mě fascinující sledovat s kamerou Tomáše vstupujícího do světa, který je úplně jiný. Do světa, kde si člověk tvoří svou „image“, spíš než aby ji ztělesňoval. Do světa, ve kterém je důležitější spíš to, jak se něco říká, než co se říká.  Do světa, ve kterém je pro mnohé z nás těžké dohlédnout smysl našeho každodenního konání. Drama Tomášova příběhu pro mě spočívá v nutnosti se na tento svět adaptovat a zároveň neztratit sama sebe.
 


Z natáčení v dole Paskov. Foto archiv Jindřicha Andrše
 

Příkladem komunikační hry, kterou si Tomáš musel osvojit, byl i pracovní pohovor. Na otázku: „Proč se chcete stát programátorem?“ odpověděl: „Dvacet let jsem dělal na šachtě, a když ji zavřeli, musel jsem se rozhodnout, co dál dělat.“ Lektor sebeprosazování mu však poradil: „Abys práci získal, musíš říct, že být programátorem je tvůj sen. Že k tomu směřuješ celý život, baví tě to a že i na dole jsi o přestávkách zkoušel programovat.“ Jak se k tomu postaví Tomáš, který celý život říkal věci tak, jak jsou? Přijme, že jde o pouhé „zdůraznění pozitivních argumentů“? A začne touto řečí opravdu mluvit? 

Dva roky, které jsem s Tomášem díky natáčení zažil, byly pro něj v mnoha ohledech zlomové a obsahovaly mnoho situací, ve kterých být natáčen bylo to poslední, co by si přál. Občas jsem přemýšlel nad tím, proč byl ochoten těch padesát osm natáčecích dní absolvovat. Navíc zadarmo, protože většinu času vznikal film jako studentský a některé dny jsme točili třeba dvanáct hodin v kuse. Snad uvěřil tomu, že i když je film o něm, primárně o něj samotného nejde. Že je součástí příběhu, který jej překračuje, a proto stojí za to určité utrpení podstoupit, aby byl zachycen.
 

Z natáčení Nové šichty – vpravo režisér Jindřich Andrš. Foto archiv Jindřicha Andrše
 

Během natáčení jsem se mnohokrát ocitl na hraně své filmařské etiky a párkrát jsem ji i překročil. Třeba když jsem vpadl s kamerou do hornických šaten, aniž bych to měl domluvené, nebo když jsem trval na natočení některých citlivých scén, které byly pro všechny zúčastněné nepříjemné. Při tom jsem si uvědomil, že nejsem v honbě za skvělým filmem ochoten jít přes mrtvoly a překračovat určité meze slušnosti a intimity. A že pokud mám v této práci pokračovat, musím najít jinou cestu. V určitém bodě natáčení jsem například začal být vůči Tomášovi a ostatním protagonistům zcela upřímný v tom, co chci v konkrétních situacích natočit. Zjistil jsem totiž, že když Tomášovi před natáčením řeknu, že potřebuju zachytit, jak vypadá v určité situaci třeba nejistě a nezkušeně a proč je to pro film důležité, na jeho chování to nebude mít žádný vliv a psychice nás obou to pomůže. Stejně tak jsem časem začal s některými protagonisty pracovat jako s neherci. Určité situace by šlo observačně natočit jen s velkým psychickým vypětím všech zúčastněných. Díky jejich talentu a nenucenosti se však tyto situace daly natočit s odstupem, a dokonce se stejnou autenticitou. Díky tomu si film drží přísně observační formu. Jeden divák mi na testovací projekci řekl, že i když celou dobu nepochyboval o tom, že se dívá na dokument, jeho zážitek se podobal spíše sledování hraného filmu.

Když jsem film začínal natáčet, byl jsem přesvědčený, že firemní prostředí je studené a falešné. Že v něm není prostor pro osobitost v lidských vztazích, v mezilidské komunikaci ani v jejích cílech. Natáčení filmů mě však baví především proto, že je beru jako svůj osobní výzkum, a stejně tak i u tohoto filmu jsem byl neustále překvapován a udivován. Dnes si myslím, že jsou firmy toxické, ale jsou i takové, kde se spolu lidé baví stejně jako na šachtě a jejich práce dává smysl. A tak je pro mě svět zase o něco složitější.
 

Panorama Ostravy. Foto archiv Jindřicha Andrše
 

Nová šichta
Námět, scénář, režie: Jindřich Andrš
Střih: Lukáš Janičík
Zvuk: Šimon Herrmann
Kamera: Tomáš Frkal
Producenti: Miloš Lochman, Augustína Micková
Dramaturg: Jan Gogola ml.
Česká premiéra a kinodistribuce je plánovaná na jaro 2020 y





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
F3.0FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.0Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek
F4.0Sametová FAMUVizuální umělkyně Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, jenž nabízí pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU. Snímek uvádí ji.hlavský festival dnes v 10 hodin v Horáckém divadle.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
F1.0O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Snímek bude promítnut dnes ve 22:30 v DKO I.Barbora Jíchová Tyson
F5.0Dunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David Butula

starší články

3.19DOK.REVUE
24. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKaždý jsme na světě sóloSnímek Sólo francouzského tvůrce žijícího v Česku Artemia Benkiho se stal vítězem České radosti na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila BoháčkováNový filmVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin PávTémaZachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila BoháčkováSportRůzné podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila BoháčkováBáseňVzkříšení pana PuiuKhavn De La CruzRozhovorChceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan BernardÚvodníkZa hranami a hranicemiTématem tohoto čísla dok.revue se shodou okolností staly hranice nejrůznějšího druhu a jejich zkoumání, posouvání či rušení, ať už jde o hranice normality, českosti, dokumentu či toho, do jaké míry jsou lidé ochotni připustit do svého života prvek nebezpečí a neočekávatelnosti.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava