Politika produkce

Rozhovor s producentem Tomášem Hrubým, který letos do Ji.hlavy přivezl Gottland

Gottland (Petr Hátle, Lukáš Kokeš, Viera Čakányová, Rozálie Kohoutová, Klára Tasovská, 2014) soutěží v České radosti

Nejprve trochu ze široka, abychom si nastavili mantinely, o jaké politice se budeme bavit. Když jsme v dok.revue přemýšleli, s kým udělat rozhovor k filmu Gottland, chtěli jsme nejprve vás jako producenta. Politika festivalu je však taková, že jsme nakonec oslovili režiséry. Mohl byste nám v tomto kontextu přiblížit politiku produkční společnosti Nutprodukce?
Naší politikou je dělat dobré filmy. To je asi to nejzásadnější, i když samozřejmě také preferujeme určitý typ režisérů. Pohybujeme se rádi mezi lidmi, kteří mají podobný filmový vkus a hlavně podobný pohled na svět.

V zákulisí filmového prostředí se také rozehrávají různé politické půtky. Například odmítnutí vašeho nejúspěšnějšího filmu Hořící keř Českou televizí se i díky vám velmi diskutovalo na veřejnosti, což není tak úplně obvyklé. Co pro vás rozhodnutí zveřejnit detaily tohoto jednání s odstupem času znamená?
To, že Česká televize udělala před několika lety chybu, se přetřásalo už víc než dost. Také už dnes lidé, kteří film odmítli, v ČT nepracují a zcela zásadně se změnil i její vnitřní rozhodovací systém. Dneska už si neumím představit, že by se něco takového mohlo stát.

To samozřejmě ano, ale jde mi spíše o to, že jste tu změnu otevřeným popisem tehdejší situace pomohli iniciovat. Chtěl bych vědět, jak se na tento svůj počin s odstupem času díváte. Jestli byste v podobné situaci dnes jednal stejně. 
Tak ČT se k tomu postavila čelem a nikdo mi nic nevyčetl. Ani si vlastně nemyslím, že bychom ke změnám v systému svým postojem nějak výrazně přispěli. Je to instituce, kterou tvoří lidé, kteří v ní pracují, a ČT je klíčovou institucí na poli produkce filmů, takže jsem rád, že tam teď jsou lidé, kteří jsou otevřenější. Z dnešního pohledu si myslím, že bych se zachoval stejně. Ale samozřejmě cítím, že producenti na větších trzích, kteří mají větší výběr možností, jak film zafinancovat, jsou proti nám ve výhodě.

Kniha Gottland je spíše apolitická, i když u nás vyvolala vášnivou diskusi o zahraničním pohledu na české prostředí a dějiny. Jak jste hledali jednotlivé režiséry pro tento omnibus? Byl Gottland od začátku koncipován jako projekt pěti povídek od pěti režisérů?
Hledali jsme režiséry generačně spřízněné a hledali jsme mezi těmi, se kterými jsme měli možnost pracovat už na FAMU. Všechny režiséry dělí maximálně jeden ročník studia. To byla naše klíčová strategie. Původně bylo povídek sedm, ale z různých důvodů jsme se nakonec rozhodli do výsledného projektu zakomponovat jen těchto pět. Důvody byly různé, u jedné části se například nepodařilo zajistit souhlas zamýšlených protagonistů.

A to rozhodnutí bylo na vás jako producentovi?
Ano, finální rozhodnutí bylo na mně, protože mám za film a jeho další osud největší zodpovědnost, ale samozřejmě jsme to všechno prodiskutovali s režiséry a dalšími lidmi.

Velká noc (Petr Hátle 2013) zvítězila v České radosti loni

Produkovali jste poslední dva vítěze České radosti. Kinoverze vaší televizní série Hořící keř ovládla loňské předávání filmových cen. V českých médiích se často některým filmům vyčítá, že jsou natočeny jen proto, aby dostaly festivalové nebo akademické ceny. Jak moc se vy přizpůsobujete politice filmových festivalů?
Tak samozřejmě sledujeme, co se děje ve světě, rádi chodíme na filmy, které vyhrály ceny na světových festivalech, a to platí ještě ve větším měřítku i pro režiséry, se kterými spolupracujeme. Ale nemyslím si, že by vůbec bylo možné, abychom si sedli a řekli si, tak tenhle film natočíme třeba pro Locarno. Já vlastně ani politiku festivalů moc neznám. Nemám ambici dělat filmy, které vyhrají na tom kterém festivalu, chtěl bych, aby se naše filmy na festivalech hrály, a to je rozdíl. Je nesmysl, abychom se při výběru témat řídili tím, jestli se budou festivalům líbit.

A vaše politika vůči festivalům? Obesíláte festivaly standardně přes přihlášku filmu, nebo se snažíte za své filmy u dramaturgů lobovat?
Vlastně jdeme úplně standardní cestou. Občas některého dramaturga na náš film upozorníme, když je přihlášený, ale o lobbingu se v tomto případě nedá mluvit. Já si myslím, že lobbing na festivalech ani moc nefunguje. Samozřejmě v momentě, kdy jsme pozvaní na dva zahraniční festivaly ve stejném termínu, jako se nám to stalo loni s filmem Velká noc, přemýšlíme o tom, který z festivalů je pro uvedení filmu prestižnější a který mu pomůže více do světa.

A v českém prostředí?
Tady je to vlastně jednoduché, protože pro animovaný film je jeden festival animovaného filmu. Pro dokumenty platí možnost uvést film v Karlových Varech nebo v Jihlavě, jejichž termíny jsou od sebe dostatečně daleko.

Zvali jsme na jednu diskusi k vašemu filmu Jaromíra Blažejovského z Masarykovy univerzity v Brně a on nám mimo jiné napsal: „Kromě toho považuji způsob prezentace tohoto filmu vůči divákům za nepřátelský, nesmírně nafoukaný, až arogantní. Je to pragocentrismus non plus ultra. Ani mne nenapadne jezdit do hlavního města jenom kvůli tomu, že tvůrci odmítli hrát svůj film kdekoli v kinech mimo Prahu. Můžete jim můj názor předat, pokud jste s nimi v kontaktu.“ Tak tedy předáváme. Překvapily vás obecně reakce na alternativní způsob distribuce Gottlandu?
Film se samozřejmě v Brně hraje, ale také mimo kino. A nejen v Brně. Určitě jsme nezamýšleli film ukázat jenom Pražákům. Naší ambicí bylo, aby film nezapadl, aby zaujal, a to se povedlo. Reakce byly samozřejmě bouřlivé, ale to se u aktivit, které posouvají hranice zaběhnutého, dá očekávat.

Je producent českého dokumentu dnes spíš manažer, intelektuál nebo politik?
Od každého vlastně trochu, ale je pravda, že zvládnutí právě těchto tří profesí je pro producenta klíčové. Producent by měl umět přemýšlet filmově, měl by mít přehled o tom, co se ve filmu děje. Měl by být vzdělaný a umět rozpoznat důležitá témata. Zároveň musí umět svůj záměr prosadit a vést ostatní k cíli.

Máte nějakého oblíbeného politika, jehož kariéra je pro vás inspirací?
(smích) Silvio Berlusconi, protože být v sedmdesáti takto potentní je přece skvělé.

.


Tomáš Hrubý

Spolu s Pavlou Kubečkovou je hlavní tváří produkční společnosti Nutprodukce, která do stojatých vod české kinematografie razantně zasáhla svým projektem Hořící keř (2013). Stojí ovšem také za filmy jako Pevnost (2012), Velká noc (2013), Gottland (2014) nebo Pandy (2013), které získaly řadu cen na mnoha klíčových světových filmových festivalech. V současnosti například pracuje na novém filmu autorů Pevnosti Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše s pracovním názvem Nic jako dřív.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

F5.0Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.0Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.0VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.0Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.0Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.0V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.0Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.0Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda
F3.0Dostat Trumpa z Bílého domu je pro záchranu klimatu klíčovéRozhovor s Billem McKibbenemJakub Patočka
F3.0Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus má dnes v 17:30 v Horáckém divadle premiéru a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková

starší články

f3.14DOK.REVUE
26. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl