Výroční anketa 2012 / S-Ž

Olga Sommerová - Bernard Šafařík - Jan Šípek - Helena Třeštíková - Kristina Vlachová

Ilustrace: Michaela Kukovičová

1) Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč?  2) Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)

Olga Sommerová

1) Největší přání Olgy Špátové, film o hodnotách současné mladé generace. Film navazoval na dva předchozí filmy Olžina otce Jana Špáty, které vznikly za totalitního režimu. Natáčení filmu z roku 1989 jsem se účastnila včetně finále 17. listopadu na Národní třídě. Základní myšlenkou obou Špátových filmů byla touha tehdejších mladých po svobodě a demokracii provázená privátním snem o lásce. Film Největší přání odkrývá obdobné sny mládí, ale v jiných kulisách. Pohled režisérky ve mně vzbuzuje naději do budoucnosti, kterou často nevnímáme, přehlušeni beznadějnou politickou současností.

2) Dokumentární román Mráz přichází z Hradu Michala Viewegha ve mně svým tématem naopak vzbuzuje hořkost z obrazu demoralizované vládnoucí třídy politiků a mafiánů, kterou jsme my občané nechali dvacet let řádit v naší kultivované zemi. Z drsných autentických i fiktivních událostí, které nám autor předkládá, čiší beznaděj. Tato výpověď o temné vrstvě české společnosti v nás musí vzbuzovat odhodlání, abychom se jako občané postavili této škodné způsobem, na který má každý z nás sílu.

Bernard Šafařík

1) V sobotu 15. 12. ve 22:10 vysílala německá privátní televize VOX ve své pravidelné řadě (Velký) sobotní dokument film Šťastné nákupy. Nakupovat za každou cenu? o předvánočních nákupních orgiích. Vynikající počin. Na různých příkladech, z různých zorných úhlů, poutavou formou, byla předvedena hrůzná závislost malých i velkých obchodů od těžko dopředu vyzpytatelné míry našeho nutkání své blízké i vzdálené obdarovat. Postrádám něco obdobně sebekritického u našich televizních stanic.

2) Hlavou zeď  2011. Úvahy nad civilizací a její budoucností, sborník různých českých osobností, například vědce Ivana M. Havla, s názvem "Cestou k inteligenční singularitě". Velmi podnětná, fascinující lektýra (ed. pozn.: lidový léčebný prostředek). Leč, jak titul napovídá, i náročná. Takže jsem občas “odběhl” ke sbírce filosofických i erotických básní Eugena Brikciuse Spouštění s milou...

Jan Šípek

1) O filmech se dá přemýšlet, kriticky je hodnotit, ale občas přijde film, který člověkem prostě zacloumá a převrátí ho naruby. Letos portrét Drahomíry Vihanové od Míry Janka s názvem Umanutá. Po projekci v Jihlavě chuť zalézt někam do nory, schoulit se do sebe a konečně jenom tak být. A obdiv k přirozenosti toho filmu.

2) Vracím se ke knize Krajina a revoluce. Psal ji tým zajímavých vědců, údajně skutečně společně, po hospodách, každá věta má být výsledkem společného přemýšlení. V době zvýšeného zájmu o téma krajiny se jedná o knihu mnohem hlubší, než běžně dostupný krajinný pop.

Zapomenutý Václav Cílek je Miroslav Nevrlý (pro toto léto Nejkrásnější sbírka coby bedekr po Podyjí). Zneklidňující pamflet Vzpoura přichází od utajeného Neviditelného výboru z Francie. Antikvární Potíže s dějinami Josefa Kroutvora dodávající kus chytrého společenského kontextu českým dějinám posledního století. Jazyk matematiky jako myšlenkové cvičení, jestli jsem ještě schopen operací s čísly. Bolí to, ale jde to.

A deprese z pohledu do knihovny, kde je víc rozečtených a neotevřených než přečtených knih.

Knihy krásné: Petra Váně Samozvání od ilustrátorky Michaely Caskové, Né, počekej, to bys přece cejtila, že seš divná... od Kláry Doležálkové, Victima ilustrátorky Hany Míčkové a Jan Jílek jí lilek od Jakuba Jansy. Všechny vlastním nákladem autorů.

Škvár (dle pojmosloví Josefa Váchala): Michal Viewegh: Biomanželka (přehlíživé a blbé), Josef Sytovský: Bisoni 001 (paranoidní a blbé), Corry Doctorow: Malý bratr (paranoidní a dobré), Irvine Welsh: Porno (překvapivě empatické a skvěle přeložené).

Helena Třeštíková

1) Dva nula Pavla Abraháma a Tomáše Bojara. Překvapil mně svým originálním konceptem a důsledností s jakou ho naplnil. Ukázal nové, ještě nevyzkoušené možnosti dokumentu. Odvážný čin.

2) Život s filmem. Rozhovor Aleny Prokopové s Evou Zaoralovou. Zaujala mně věcnost vyprávění. V jednom životě se odráží kulturní dění v zemi v průběhu skoro šedesáti let. Fascinující.

Mariusz Szczygiel – Libůstka. Krátké eseje o tom, jak život dovede být překvapivý, nevypočitatelný, tragický, směšný i bizarní. Vybroušené miniatury.

Kristina Vlachová

1) Pro mne osobně byl rozhodně nejdůležitější polský hraný dokument režiséra Antoniho Krauze Černý čtvrtek (o Gdaňsku v prosinci 1970). Protože doufám, že se mi nikdy nenabídne možnost natočit hraný dokument o podobné situaci u nás.

2) Charles Laurence: Společenský agent Jiří Mucha (č. překlad 2012). Laurence je Angličan, americký občan žijící v USA a na Salt Cay. Možná i proto měl větší odvahu, než všichni čeští spisovatelé a historici, kteří by teoreticky tak rádi vydali svědectví o poměrech u nás za minulého režimu, ale pro tak odvážný čin mají příliš mnoho „másla na hlavě“.

Úvodník>>A-G>>H-J>>K-L>>M-Q>>R-Ř>>S-Ž




2.12DOK.REVUE
21. 12. 2012


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl