Sametová FAMU

Vizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.

Z chystaného dokumentu Sametová FAMU. Záběr ze 23. Listopadu 1989 před budovou FAMU v Lažanském paláci. Foto archiv autorů

Film Sametová FAMU je pohledem na téma tak zvané sametové revoluce perspektivou jedné instituce, v tomto případě specifického prostředí umělecké školy, Filmové a televizní fakulty AMU. Jaká je taková perspektiva? Letos si připomínáme třicáté výročí revolučních událostí v Listopadu 1989.  At’ už je to dost, nebo málo na hlubinnou reflexi, pohled „famáků“ z konce osmdesátých let je plný charismatu. A stejně, jako je tento dar nedefinovatelný, jsou jejich vzpomínky na rok 1989 různorodé  neúplné, zapomenuté a zase vybavené, jako by to bylo včera; pradávné, jako by něco takového nebylo přece možné; emotivní i dostatečně odstáté, aby z nich nezbylo víc, než je třeba, a občas i míň. Někdy představují životní zážitky, v některých případech dokonce vrcholné – takové, o kterých můžeme jen snít. Jindy to jsou momenty – a momenty, ty někdy stačí, jak říká Dennis Hopper. A často je to dávno. Tvůrci, kteří si v sobě nesou horečnatou energii nesmírně intenzivního období, jsou zaskočeni, že už vyšli z kategorie věčně mladých studentů, a stávají se pamětníky historických okamžiků. Dávno se těžko popisuje, může se jen zažít a později vybavovat. Rozvzpomínat se a bavit se tím, jací kdysi byli. Jinou dobou a společností, ve které mohlo být těžké dýchat, ale snadnější bylo být. Jen tak být. Vzájemně, proti „nim“, spolu. 

Je to tak akorát. Díváme se a posloucháme zkazky o naději a svobodě. O tom, jak se studenti FAMU různých ročníků a oborů seskupili, aby společně s kolegy z DAMU a z dalších pražských uměleckých škol vytvářeli časopis Kavárna AFFA, unikátní platformu šíření kritických studentských textů pod vedením Martina Mejstříka. O tom, jak jako jedni z prvních veřejně reagovali na násilí Palachova týdne, když v březnu 1989 uspořádali Fórum AMU – setkání, na němž se měl vést dialog s představiteli státní moci, kteří se nakonec neukázali, a studenti FAMU jako Igor Chaun, Petr Jarchovský nebo Jan Hřebejk tak vystoupili sami a přednesli své příspěvky. Studenti argumentovali jinak než komunističtí politikové. Otevřeně, pádně, přímo k věci. Upřímně. 

A tyto charakteristiky v sobě dodnes mají projevy mnohých protagonistů filmu. Třeba Zdeněk Tyc nesmírně přesně a břitce popisuje ambivalentní atmosféru na škole v osmdesátých letech, která byla na jedné straně ovládaná prorežimními pedagogy (hlavně na katedře režie), však na straně druhé zde vládl svobodný duch studentů, jejichž zájmem bylo především vytvořit co nejlepší film. Tyc zmiňuje, jak byl mnohokrát lákán vedením katedry do strany a jak bojoval se sebou samým, když zvažoval, jak si nezničit kariéru režiséra a svůj vybojovaný sen, a přitom zůstat čestným a svobodným člověkem. Nekomunistou. Zaváhal i tehdy, když mu na balkónu Studia FAMU jeho spolužák Ondřej Trojan nabídl k podepsání Několik vět.
 

Z chystaného dokumentu Sametová FAMU. Záběr z dění na FAMU v listopadu 1989 – jedno z tehdejších prohlášení čte Eva Papoušková. Foto archiv autorů
 

Tyc nedovoluje vyhrát patosu, ani dojetíPetici podepsal. Několikrát překonal sám sebe i své lidské a pro studenty uměleckých škol tak pochopitelné obavy. Snad se nám se Sametovou FAMU podaří jít v jeho šlépějích, když budeme vyprávět o Studentském vysílání, iniciativě „famáků“, kteří po manifestaci 17. listopadu 1989 a následném brutálním zásahu na Národní třídě neváhali a v rámci stávkových center v Lažanském paláci a ve Studiu FAMU mapovali mnohdy jako vůbec první revoluční dění. Nejdříve materiály šířili do regionů, aby informovali mimopražské oblasti, a poté dokonce prosadili zavedení vlastního pravidelného pořadu do vysílání Československé televize. Studenti fotografie pod vedením Gabiny Fárové, Petra Lukáše a Pavla Nádvorníka zase katedru hbitě transformovali na Továrnu Radost, produkující v obrovském množství reprodukce fotografií z Národní třídy. 

Obě části FAMU, tak zvaný Lažan i Studio FAMU, se v listopadu 1989 přeměnily na komunitní centra s obrovským významem, spočívajícím nejen v šíření informací, ale také v rozdmýchávání kolektivního vědomí a poznání skutečnosti, jak zmiňuje Pavel Lagner. FAMU byla místem, kde nejen žili a spali ve dne v noci studenti a mnozí pedagogové, ale kde se setkávala společnost, lidé přicházeli, aby sbírali informace, fotografie a video materiály, kde se množila a následně šířila prohlášení a kde široká veřejnost projevovala podporu stávkujícím studentům. 

Martin Řezníček v jednom z nejryzejších momentů natáčení odkazuje na film Jahodová proklamace a připomíná svůj sen, aby se obrazy tohoto snímku, zachycujícího studentské revoluce roku 1969 v USA, jednou v ČSR naplnily. A ony se naplnily v té nejefektivnější možné podobě spolupráce celé školy na společném projektu stávky. I když občas propukala zábava, především to byla neutuchající práce všech, jak říká Eva Papoušková.    

Je toho dost, co se do filmu nevejde. Rozličné tvůrčí kariéry, jejichž dráhy protnul exaltovaný zážitek konce komunistického režimu v ČSSR. Životní cesty tehdejších studentů, které sametová revoluce formovala, mnohé nastartovala a některé zabrzdila, protože vydali v jenom momentu vše, co se dalo, a možná i víc. Někdo po třiceti letech stále začíná. A jiný má za sebou portfolio tak nabité, až přetéká. Umělci a filmaři. Kronikáři, duchovní vůdci, pedagogové, politici, hledači i developeři. A něco mezi nebo nad či pod, mimo. Tím vším jsou a tak daleko nebo blízko se pohybují vůči tomu, kde kdysi, před třiceti lety byli a žili.
 

Z chystaného dokumentu Sametová FAMU. Záběr na konkurz na moderátora pro film – režisér Zdeněk Tyc se objevil v roli rádce. Foto archiv autorů
 

Ve filmu však nehrají roli jen studenti FAMU a dalších kateder AMU z roku 1989. Vystupují v něm i současní studenti, spolupracující na filmu. Někteří studenti a absolventi DAMU a dalších škol dorazili na námi uspořádaný konkurz na moderátora. V přítomnosti Zdeňka Tyce, stejně jako tehdy ve Studentském vysílání, jsme vybrali dva moderátory, Zuzanu Černou a Richarda J. Müllera, kteří se ve filmu ptají tehdejších studentů, konfrontují své pozice a pátrají po ztracených archivech Studentského vysílání. Pak jsou tu studenti UMPRUM, AVU a DAMU – Anna Pospíšilová, Tomáš Voves a Louis Traore – pracující, stejně jako v roce 1989 jejich kolegové, na kulisách do Studentského vysílání. A jsme to i my, absolventi a doktorandi FAMU, kteří Sametovou FAMU režírujeme. 

Co nám tahle práce přinesla?

Přinesla nám poznání toho, čím můžeme být a co nám FAMU (a vůbec celá AMU) jako instituce nabízí. Že to není jen místo, kde se studuje. Je to především možnost, nabídka pozice ve společnosti, která v sobě nese zodpovědnost. Vůči sobě jako člověku, svému svědomí, společnosti, ostatním studentům i umění. Není to jen fakulta produkující filmy. Je to platforma myšlení a kritické reflexe. Sametová FAMU nám nabídla seznámení se s osobnostmi, kteří tuhle možnost nepromarnili. Ať už ji využili jakkoliv, vždy to byla cesta autentická a živoucí, odpovědná a smělá. Taková, jakou je radost vyprávět i po třiceti letech. A tuhle radost prožíváme při tvorbě filmu naplno. Snad ji zažijeme společně i na premiéře filmu 17. listopadu v divadle Disk.

Sametová FAMU

Režie, scénář: Lea Petříková, Jan Rousek
Producent: Česká televize, FAMU
Kamera: Jan Rousek
Zvuk: Vojtěch Zavadil
Dramaturgie ČT: Bára Kopecká
Dramaturg FAMU: Petr Kubica
Střih: Lea Petříková, Jan Rousek


Režiséři filmu Lea Petříková a Jan Rousek jsou v současnosti doktorandy FAMU. Rousek absolvoval Katedru dokumentární tvorby na FAMU, pracuje jako režisér, kameraman a střihač na volné noze a také jako občasný kurátor (Muzeum hl. města Prahy, Akademie věd). V roce 2018 měl premiéru jeho film Lidové milice v produkci České televize, v roce 2019 Rousek připravuje také film Epocha v produkci GPO Platform, podpořený Fondem kinematografie. 

Lea Petříková působí jako vizuální umělkyně a filmařka. Absolvovala Centrum audiovizuálních studií na FAMU a Ateliér supermédií na VŠUP. Pravidelně vystavuje a věnuje se teoretickému výzkumu. V roce 2019 byl Fondem kinematografie podpořen její experimentální film Podle čaroděje (produkce Perfilm), plánovaný k uvedení v roce 2020.

/Edit. 16. 9. 20:46/





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek
3.19Rekviem za konec fosilní éryDokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.Jindřich Andrš
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek

starší články

.DOK.REVUE
16. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCo tě nezabije, to tě posílí?O filmu Bez postihu, který bude k vidění na letošním ročníku MFDF Ji.hlava, diskutují dokumentaristka Kateřina Turečková, terapeutka Petra Mrkosová a instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek.Kamila BoháčkováNový filmTady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr JančárekTémaPodoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky.Andrea SlovákováTémaVirtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině i v podobě instalací.Andrea SlovákováTémaFelix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Felix SobolevSportSlovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš HudákSport10 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila BoháčkováBáseňTAKE TWELVEBáseň Daniela Hradeckého ze sbírky TakesDaniel HradeckýRozhovorInspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila BoháčkováRozhovorKarel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila BoháčkováNová knihaZa zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš SkupaÚvodníkFestival jako laboratořdok.revue 4.19Kamila Boháčková