Samopal nebo psací stroj?

Úryvek ze stejnojmenného filmu ze soutěžní sekce o nejlepší světový dokumentární film Opus Bonum

Samopal nebo psací stroj? (Machine Gun or Typewriter, Travis Wilkerson, 2015)

Myslel jsem si, že mě nikdo neposlouchá. Nikomu jsem o tom neřekl. Živé duši ne. A vysílat jsem stejně začal, až když jsem odešel z hnutí. Chtěl jsem se pořád cítit trochu politicky.
Když jsem ale zprovoznil pirátský rozhlasový vysílač a spustil vysílání, sám sobě jsem nastražil past.

Žádná vládnoucí třída
za celou lidskou historii
se bez boje nevzdala
své vlády nad společností.
Nedáš tedy přednost psacímu stroji před samopalem? Není psací stroj lepší způsob, jak změnit svět? Idejemi a obrazy a poeziínamísto násilí?
Ve skutečnosti nikdo – možná s výjimkou výrobců zbraní či válečných prospěchářů – nikdo nemá raději samopal než psací stroj.
Ale samopal stále
existuje.
Taková je skutečnost.
Takže když se začne střílet,
máš na
VÝBĚR.
Můžeš být
před ním,
nebo za ním.
Můžeš válečnému stroji sloužit,
nebo
můžeš být jeho terčem.

Jakmile byl pořad u konce, dostal jsem email z neznámé adresy. Obsahuje pouhá dvě slova:
„Samozřejmě samopal.“
Neměl jsem tušení, jak ses mohla dozvědět, kdo jsem, či jak jsi vypátrala můj email, ale samozřejmě jsem odepsal.
„Kdo je to?“
A potom – ještě než jsi stačila odpovědět – jsem napsal: „Setkej se se mnou.“
Žádné jméno. Žádný popis. Vše, co mám, jsou tvá dvě slova. V přeplněném baru tě ale okamžitě uvidím. Přijdu k tobě a hned začneme mluvit, jako bychom byli uprostřed rozhovoru.
Přesvědčím tě, abys se mnou jela do Griffith parku. Právě tam objevili P22, horského lva. Jsem posedlý horskými lvy a dalšími divokými zvířaty žijícími ve městě. Svou první noc spolu strávíme v kleci ve staré zoo. Dělíme se o spacák, který jsem s sebou měl v autě.
Ale nechci, abys odešla. Nechci se ještě rozloučit. Vezmu tě tedy do čtvrti květin. Procházíme řadami podivných květů. Zdá se, že je všechny umíš pojmenovat. Úplně ztratím pojem o čase.
V životě jsem po ničem
tolik netoužil.
Koupím ti květiny.
Chceš jen jediný druh. Černou Dahlii.
Měl jsem pochopit, co to znamená.
Blíží se poledne. Jak popíšu, co jsem s tebou dnes prožil? Ztratil jsem sám sebe.

Nemusím ani říkat, že bylo mým osudem se do tebe zamilovat.


Travis Wilkerson točí dokumenty, filmové eseje i hrané filmy, ke kterým píše scénáře, hraje v nich a tvoří hudbu. Dle vlastních slov jej zásadně ovlivnilo setkání s kubánským filmovým aktivistou Santiagem Álvarezem. Jeho nejznámějšími díly jsou agit-esej An Injury to One (2002), hraný film Who Killed Cock Robin? (2005) nominovaný na Velkou cenu poroty Sundance a poetický portrét Accelerated Under-Development: In The Idiom Of Santiago Alvarez (1999), uvedený na MFDF Ji.hlava v roce 2004. V jeho filmu Samopal nebo psací stroj? (2015) vysílá osamělý muž na vlnách pirátského rádia pořad určený jedinému posluchači. Hledá lásku, která beze stop zmizela. Pocit ztráty se postupně rozšiřuje skrze obrazy města, mizející budovy a společenské struktury. Vztek roste, hrozí výbuch. Ambientní souboj recitace a statických obrazů krystalizuje v radikální meditaci, ve které se intimita rozkládá na společenské prvočinitele. Koláž špatného svědomí jednoho Američana i celé Ameriky zakresluje topografii paměti místa a vztahu. Wilkerson rafinovaně míchá fakta s fikcí a intimní autobiografické detaily s bombastickou nadsázkou v žánru, který sám nazývá „punk-agit-noir“.




5.15DOK.REVUE
02. 12. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková