Schorm zblízka

U příležitosti letošního festivalu Finále Plzeň vyšel sborník textů věnovaných Evaldu Schormovi.

Křepelky (Evald Schorm, 1969)

Sborníky vzpomínek, které se občas vydávají například u příležitosti výročí osob, kterým jsou věnovány, často nahrazují potřebu monografie, jejíž čas ještě nedozrál, s tím, že výhodou takového publikačního „žánru“ je určitá bezprostřednost a nezávaznost jednotlivých textů. Nevýhodou pak je jejich nevyrovnanost, apriorní uzávorkování nároku na celkový pohled a jednostranné adorování pojednávaného člověka, tím spíše, jestliže jde o uznanou autoritu, která již není mezi živými. Sborník manželů Lukešových Mlčenlivý host Evald Schorm se tomuto schématu většinou svých textů a především celkovou kompozicí vymyká. Ač přichází po několika Schormovských monografiích (Jan Bernard, Radka Denemarková a řada nepublikovaných diplomových prací, které se z různých úhlů dílu a životu Evalda Schorma věnují), překvapí tím, že z výše jmenovaných nešvarů zde najdeme jen občasný záblesk patetického sentimentu nebo více slov spíše o autorovi vzpomínky než s osobním náhledem na portrétovaného.

Střepy konkrétních vzpomínek a blízkých interpretací, které nasvětlují Schormův charakter, přístup k lidem i režii, ale i osobní Schormovy pohnutky, jsou většinou natolik hutné a zajímavě sestavené, že dává smysl číst tento sborník od začátku do konce. K nejpozoruhodnějším textům patří místy i kritická vzpomínka Jiřího Menzela: na případu tvorby Evalda Schorma vlastně negativně formuluje jakýsi manifest toho typu většinového českého filmu, který ještě stále neztrácí umělecké ambice: uznává a ukazuje Schormovu velikost, ale shledává, že byl příliš vážný a svůj vážný přístup se pokoušel vetknout i do svých filmů, čímž je neúměrně zatížil. Menzel tuto charakteristiku trefně vztahuje ještě i na Pavla Juráčka, když svoji vzpomínku uzavírá: „Navzdory tomu, že byli oba svým nadáním, povahou i svými filmy velmi rozdílní, něco mají společné: oba si svazovali ruce svou úpornou snahou být vážní.“ Zdali je to předností, nebo handicapem si musí čtenář zhodnotit sám. Pozoruhodná je vzpomínka Jaromíra Kallisty (vzešlá z rozhovoru s Janem Lukešem), kde je na případě zblízka viděných konkrétních zlomových událostí kariéry Evalda Schorma popsán úděl těch filmařů po roce 1968, kteří neodešli do exilu, ani se nezapojili do lukrativních možností, jež – za jistých kompromisů – znormalizovaný Barrandov většinou nabízel. Dramaticky osobní jsou vzpomínky hereckých a divadelních přátel Evalda Schorma – Jana Kačera, Jana Schmida, Ladislava Smočka a Jiřího Bartošky – ve druhém oddíle, po němž následuje kontrapunktický třetí oddíl s texty historiků a kritiků. Ti se snaží (s výjimkou snad nejosobnějšího textu Jana Folla, z nějž také vzešel název celé publikace) hledat vsazení jeho osoby a metody (méně už díla) do širšího kontextu, byť vždy osobní formou – v případě Radky Denemarkové téměř deníkovou. Následuje opět několik ryze osobních vhledů, fotografií a fakta.

Knížka je to tenká, má sto stran a čte se rychle. Obraz, který zanechá, je překvapivě plastický.


Mlčenlivý host Evald Schorm, editoři Jan Lukeš a Ivana Lukešová, Dominik centrum s. r. o., Plzeň 2008.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková

starší články

4.8DOK.REVUE
11. 08. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková