Schorm zblízka

U příležitosti letošního festivalu Finále Plzeň vyšel sborník textů věnovaných Evaldu Schormovi.

Křepelky (Evald Schorm, 1969)

Sborníky vzpomínek, které se občas vydávají například u příležitosti výročí osob, kterým jsou věnovány, často nahrazují potřebu monografie, jejíž čas ještě nedozrál, s tím, že výhodou takového publikačního „žánru“ je určitá bezprostřednost a nezávaznost jednotlivých textů. Nevýhodou pak je jejich nevyrovnanost, apriorní uzávorkování nároku na celkový pohled a jednostranné adorování pojednávaného člověka, tím spíše, jestliže jde o uznanou autoritu, která již není mezi živými. Sborník manželů Lukešových Mlčenlivý host Evald Schorm se tomuto schématu většinou svých textů a především celkovou kompozicí vymyká. Ač přichází po několika Schormovských monografiích (Jan Bernard, Radka Denemarková a řada nepublikovaných diplomových prací, které se z různých úhlů dílu a životu Evalda Schorma věnují), překvapí tím, že z výše jmenovaných nešvarů zde najdeme jen občasný záblesk patetického sentimentu nebo více slov spíše o autorovi vzpomínky než s osobním náhledem na portrétovaného.

Střepy konkrétních vzpomínek a blízkých interpretací, které nasvětlují Schormův charakter, přístup k lidem i režii, ale i osobní Schormovy pohnutky, jsou většinou natolik hutné a zajímavě sestavené, že dává smysl číst tento sborník od začátku do konce. K nejpozoruhodnějším textům patří místy i kritická vzpomínka Jiřího Menzela: na případu tvorby Evalda Schorma vlastně negativně formuluje jakýsi manifest toho typu většinového českého filmu, který ještě stále neztrácí umělecké ambice: uznává a ukazuje Schormovu velikost, ale shledává, že byl příliš vážný a svůj vážný přístup se pokoušel vetknout i do svých filmů, čímž je neúměrně zatížil. Menzel tuto charakteristiku trefně vztahuje ještě i na Pavla Juráčka, když svoji vzpomínku uzavírá: „Navzdory tomu, že byli oba svým nadáním, povahou i svými filmy velmi rozdílní, něco mají společné: oba si svazovali ruce svou úpornou snahou být vážní.“ Zdali je to předností, nebo handicapem si musí čtenář zhodnotit sám. Pozoruhodná je vzpomínka Jaromíra Kallisty (vzešlá z rozhovoru s Janem Lukešem), kde je na případě zblízka viděných konkrétních zlomových událostí kariéry Evalda Schorma popsán úděl těch filmařů po roce 1968, kteří neodešli do exilu, ani se nezapojili do lukrativních možností, jež – za jistých kompromisů – znormalizovaný Barrandov většinou nabízel. Dramaticky osobní jsou vzpomínky hereckých a divadelních přátel Evalda Schorma – Jana Kačera, Jana Schmida, Ladislava Smočka a Jiřího Bartošky – ve druhém oddíle, po němž následuje kontrapunktický třetí oddíl s texty historiků a kritiků. Ti se snaží (s výjimkou snad nejosobnějšího textu Jana Folla, z nějž také vzešel název celé publikace) hledat vsazení jeho osoby a metody (méně už díla) do širšího kontextu, byť vždy osobní formou – v případě Radky Denemarkové téměř deníkovou. Následuje opět několik ryze osobních vhledů, fotografií a fakta.

Knížka je to tenká, má sto stran a čte se rychle. Obraz, který zanechá, je překvapivě plastický.


Mlčenlivý host Evald Schorm, editoři Jan Lukeš a Ivana Lukešová, Dominik centrum s. r. o., Plzeň 2008.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueJak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.0Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles

starší články

4.8DOK.REVUE
11. 08. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl