Slepice, planetka a Vladimír Mišík

Jitka Němcová o svém novém filmu Nechte zpívat Mišíka!

foto: Česká televize

Bylo mi jasné, že jestli bych chtěla po Zuzaně Michnové udělat o někom film, tak by to byl Vladimír Mišík. Je to můj druhý dokument, předtím jsem točila jen hrané filmy. Pro mne bylo vždycky nejdůležitější vyprávět příběh! Stejným způsobem pracuji i s dokumentem. Nechte zpívat Mišíka napíná diváky díky dramatické lince hledání jeho rodiny. V březnu 2016 jsem napsala scénář, který jsem předala producentovi Viktoru Schwarczovi ze Cineartu, scénář jsme podali na Státní fond kinematografie a koprodukční Českou televizi. Na fondu byl trochu problém s „planetkou“ a se „slepicí“… Scénář je mnohovrstevný, na základě českého vědeckého nálezu malé planetky ve vesmíru, mezinárodně uznané a pojmenované po Vladimíru Mišíkovi, jsem si řekla, že si ji prostě v ateliéru postavím. Mišík nebude muset lítat po ulici, ale bude sedět v klidu na své planetce, po pravé ruce bude mít velkou lednici plnou alkoholických nápojů. Na planetce navíc vládne stav beztíže, k čemuž mě inspirovaly létající postavy i zvířata na obrazech Marka Chagalla. A protože nikdo nemůže vědět, jaké to vůbec na takové planetce je, bude tam mít svoji kamarádku, slepici Evičku, jíž bude vyprávět celý svůj život. Slepice, protože Mišík má skvělé elpíčko Kuře v hodinkách – a mezitím kuře vyrostlo…

Ještě před natáčením jsem měla obavy o kytaristu z Blue Effectu Radima Hladíka, kterého jsem nutně do filmu potřebovala. Rozhodla jsem se, že si ho předtočím. Bylo to naposledy, co se Radim Hladík objevil ve filmu.  Na planetce už nebyl, zemřel… Točit jsme začali v září a natáčecích dní bylo dvacet dva. Tak jak to bývá běžné u skrovného, hraného, celovečerního filmu. Dokumentaristé běžně nepoužívají ani návrháře kostýmů, ani maskérku, ani architekta na stavbu dekorací. To ovšem nebyl můj případ. Tím vším se projekt zase víc přiblížil hranému filmu.

Ve scénáři byl ještě motiv, který se týkal Vladimírova amerického otce Johna, který padl v korejské válce. Tak mi to řekl Vladimír, když mi ukazoval fotku svého otce v americké uniformě. Mezi ním a jeho maminkou byla velká, krátká láska. Chtěla jsem Ameriku do filmu nějak dostat, protože jsme po ní před listopadem všichni toužili, dost tvrdohlavě jsem trvala na tom, že bychom mohli najít alespoň hrob jeho otce. A začalo detektivní hledání, na jehož úplném začátku jsme neznali ani přesně jeho jméno – ostatní uvidíte ve filmu. Největším stresem pro mě byl stanovený deadline. Věděla jsem, že musím mít film zcela hotový 8. března 2017, v den Vladimírových sedmdesátin. S komplikovanými triky, kostýmy, s hranými prvky, neskutečným množstvím archivního materiálu – s celým životem Vladimíra Mišíka a jeho hudbou! To by Američani nezvládli!


foto: Česká televize

Začátkem října jsme film dotočili. Pak přišla mnohotýdenní práce ve střižně a celá postprodukce: triky na grafice v České televizi, nahrávání scénické hudby, míchačky. Díky připravenému scénáři jsem nemusela ve střižně rozhodovat, co se do filmu dostane a co ne – měla jsem minimálně odpadu. Ve střižně jsme si i s Vladimírem promítli filmovou „servisku“ a po malém krácení jsme se dostali s filmem na hodinu čtyřicet minut.

Při natáčení jsme zjistili, že rozpočet nestačí na triky a postprodukci – třeba na zaplacení autorských práv za použité písně. Dokonce jsme museli jednu skladbu znovu nahrát, abych mohla zachovat svoji koncepci. Vyhlásili jsme tedy sbírku na internetovém portálu Hithit, potřebovali jsme částku 35 000 korun. Během čtrnácti dní bylo na účtu 55 tisíc! Mohli jsme dál pracovat na finále celého filmu.

Po ročním maratonu s Mišíkem se cítím, jako kdybych pracovala v dolech, ale film už žije svým životem, jako když pustíte dítě do světa a nemůžete do něj nijak zasáhnout. Aktuálně je nasmlouváno 700 kopií po celé republice.

Pro mě už je to ale nějak „cizí“, já už pokukuju, co bych zase natočila.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueRekviem za konec fosilní éryDokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.Jindřich Andrš
dok.revueSametová FAMUVizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek

starší články

6.16DOK.REVUE
10. 03. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková