Sníh na trávě

Úryvek z knihy Jurije Norštejna

„Kdyby se pod nos pana Podkolatova

umístily rty pana Onučkina…“

Kde začíná fenomén obrazu na projekčním plátně – je záhada. Kde je ten první bod, o němž můžete říci: tady začíná animace? Nevím. Vím jenom, že na začátku je čistý bílý papír – na rozdíl od hraného filmu, kde žádný papír není. Vezmete kameru a na něco ji zaměříte. „Dům i stůl“ již existují. Když použijete herce a nalíčíte ho, změníte ho k nepoznání, stejně pracujete s živou matérií. A co máme k dispozici my? Vů-bec-nic. Takže, co objasňovat? Co je animace – to je kouzelné umění, v němž je nutno všechno vytvořit, od první čáry na bílé ploše až do poslední nuance zvuku při míchačce? Všechno musíte vytvořit. Nikdo nám nic nedá. Z toho na člověka padá děs. Ale zároveň je to i fascinující. Fenomén animace je popsán v Gogolově Ženitbě – v monologu Agáty: „Kdyby se pod nos pana Podkolatova umístily rty pana Onučkina, k tomu by se přidalo trochu nevázanosti pana Žvanikina a zahustilo by se to postavou pana Nenažraného…“ Tohle je fenomén animace. To nesvede žádné jiné umění. To dokážeme pouze my. A, samozřejmě, spisovatelé. Spisovatel vybavuje svého hrdinu různými charakterovými rysy tak, že si z každého něco vezme. O tom psal velmi dobře Heinrich Heine. Rád se procházel po bulváru a pozoroval kolemjdoucí. Považoval to za jakousi zoologickou zahradu. Sledoval korpulentní dámy, přetékající ze svých korzetů, a z jejich otylosti „se u něho projevovaly příznaky mořské nemoci“. Což mu ovšem nebránilo v tom, aby si z tohoto zooparku od každého něco vzal a soustředil do jedné postavy. Gogol v Autorském vyznání k Revizorovi napsal: „…rozhodl jsem se složit na jednu hromadu všechno to hloupé z Ruska, co jsem poznal, všechny ty nespravedlnosti, které se dělají na těch místech a v těch případech, kdy se od člověka více než vše jiné vyžaduje spravedlnost, a tak se vysmát všemu najednou.“ A to může svobodně vyjádřit i animace. „Dát na jednu hromadu.“

Nejméně ze všeho je pro mne animace kinematografem. S tím ji spojuje způsob zaznamenání obrazu na filmovou surovinu a promítání filmového pásu prostřednictvím projektoru – tedy prvky čistě chemické a optické. Ve všem ostatním je to naprosto záhadné umění, které je, podle mě, srovnatelné především s literaturou, a potom s divadlem, i když povaha animace je zdánlivě čistě obrazová. Proč s divadlem? Například proto, že má stejný vzájemný vztah znakovosti a objektivní reality. Víme přece, že v divadle stačí tmavý horizont v hloubce scény, který se pro nás stává živým a obsažným ve chvíli, kdy se ozve nějaký reálný zvuk – zapískání lokomotivy na parníku… V tom tkví síla animace: skrze dané podmínky odhalovaná skutečnost a okamžitá radost z tohoto poznávání. V hraném filmu to není možné, ten má jiné úkoly. Ale v divadle stačí pravdivé gesto na základě znakovosti, a najednou se na nás realita řítí jako žhavá láva. Tam je naše vědomí připraveno k prožitku. Tento moment připravenosti vědomí k prožitku, k vtažení do tohoto prostoru, viditelně ukazuje, v jakém neuvěřitelném, ohromujícím umění pracujeme.



A pochopitelně, „fantazie mě přivádí k slzám“…

Čím je více neočekávanosti, tajemství a fantazie, tím lépe pro animaci. Animace je tajemství poznání a citu přenesené na filmový pás.

Žádná materie nebrání tomu, aby obraz odrážel naše city, pokud ovšem nebereme v úvahu, že samostatný obraz na cestě k ještě nehotovému filmu je vynuceným a nutným výběrem. Obraz je funkcí děje. Emoce, které vycházejí z podstaty přírody, ji změní v metaforu. Tím vytvoří podmínky pro vznik umění – a to je pro animaci naprosto zásadní.

Sníh na trávě, vydávají APZ Production s.r.o., Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a Jakub Hora, Praha 2013, 1. vydání.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková
1.17Kniha o ztracené generaci českého filmuVzájemný rozhovor Terezy Czesany Dvořákové a Marie Barešové o jejich nové knize Generace normalizace. Ztracená naděje českého filmu?Marie Barešová, Tereza Cz Dvořáková

starší články

f1.13DOK.REVUE
23. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková