Sníh na trávě

Úryvek z knihy Jurije Norštejna

„Kdyby se pod nos pana Podkolatova

umístily rty pana Onučkina…“

Kde začíná fenomén obrazu na projekčním plátně – je záhada. Kde je ten první bod, o němž můžete říci: tady začíná animace? Nevím. Vím jenom, že na začátku je čistý bílý papír – na rozdíl od hraného filmu, kde žádný papír není. Vezmete kameru a na něco ji zaměříte. „Dům i stůl“ již existují. Když použijete herce a nalíčíte ho, změníte ho k nepoznání, stejně pracujete s živou matérií. A co máme k dispozici my? Vů-bec-nic. Takže, co objasňovat? Co je animace – to je kouzelné umění, v němž je nutno všechno vytvořit, od první čáry na bílé ploše až do poslední nuance zvuku při míchačce? Všechno musíte vytvořit. Nikdo nám nic nedá. Z toho na člověka padá děs. Ale zároveň je to i fascinující. Fenomén animace je popsán v Gogolově Ženitbě – v monologu Agáty: „Kdyby se pod nos pana Podkolatova umístily rty pana Onučkina, k tomu by se přidalo trochu nevázanosti pana Žvanikina a zahustilo by se to postavou pana Nenažraného…“ Tohle je fenomén animace. To nesvede žádné jiné umění. To dokážeme pouze my. A, samozřejmě, spisovatelé. Spisovatel vybavuje svého hrdinu různými charakterovými rysy tak, že si z každého něco vezme. O tom psal velmi dobře Heinrich Heine. Rád se procházel po bulváru a pozoroval kolemjdoucí. Považoval to za jakousi zoologickou zahradu. Sledoval korpulentní dámy, přetékající ze svých korzetů, a z jejich otylosti „se u něho projevovaly příznaky mořské nemoci“. Což mu ovšem nebránilo v tom, aby si z tohoto zooparku od každého něco vzal a soustředil do jedné postavy. Gogol v Autorském vyznání k Revizorovi napsal: „…rozhodl jsem se složit na jednu hromadu všechno to hloupé z Ruska, co jsem poznal, všechny ty nespravedlnosti, které se dělají na těch místech a v těch případech, kdy se od člověka více než vše jiné vyžaduje spravedlnost, a tak se vysmát všemu najednou.“ A to může svobodně vyjádřit i animace. „Dát na jednu hromadu.“

Nejméně ze všeho je pro mne animace kinematografem. S tím ji spojuje způsob zaznamenání obrazu na filmovou surovinu a promítání filmového pásu prostřednictvím projektoru – tedy prvky čistě chemické a optické. Ve všem ostatním je to naprosto záhadné umění, které je, podle mě, srovnatelné především s literaturou, a potom s divadlem, i když povaha animace je zdánlivě čistě obrazová. Proč s divadlem? Například proto, že má stejný vzájemný vztah znakovosti a objektivní reality. Víme přece, že v divadle stačí tmavý horizont v hloubce scény, který se pro nás stává živým a obsažným ve chvíli, kdy se ozve nějaký reálný zvuk – zapískání lokomotivy na parníku… V tom tkví síla animace: skrze dané podmínky odhalovaná skutečnost a okamžitá radost z tohoto poznávání. V hraném filmu to není možné, ten má jiné úkoly. Ale v divadle stačí pravdivé gesto na základě znakovosti, a najednou se na nás realita řítí jako žhavá láva. Tam je naše vědomí připraveno k prožitku. Tento moment připravenosti vědomí k prožitku, k vtažení do tohoto prostoru, viditelně ukazuje, v jakém neuvěřitelném, ohromujícím umění pracujeme.



A pochopitelně, „fantazie mě přivádí k slzám“…

Čím je více neočekávanosti, tajemství a fantazie, tím lépe pro animaci. Animace je tajemství poznání a citu přenesené na filmový pás.

Žádná materie nebrání tomu, aby obraz odrážel naše city, pokud ovšem nebereme v úvahu, že samostatný obraz na cestě k ještě nehotovému filmu je vynuceným a nutným výběrem. Obraz je funkcí děje. Emoce, které vycházejí z podstaty přírody, ji změní v metaforu. Tím vytvoří podmínky pro vznik umění – a to je pro animaci naprosto zásadní.

Sníh na trávě, vydávají APZ Production s.r.o., Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a Jakub Hora, Praha 2013, 1. vydání.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková

starší články

f1.13DOK.REVUE
23. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková