Spánek a bdění


I kvůli výuce se cyklicky vracím k jedné z raných otázek po nejzazší (potenciální) funkci filmu, na kterou Jean Epstein ve 20. letech odpověděl: jasnozřivost. Tento druh vidění nesouvisí s optikou, ale s viděním v celku, souběžným viděním zjevného i skrytého, viděním své pozice vůči nahlíženému, viděním spojujícím minulost s budoucností, sen se skutečností, individuální se společenským. Jasnozřivost v sobě nese i schopnost rozlišit jedno od druhého.

Již několik týdnů čtu po malých kusech strhující Bělohradského knihu Společnost nevolnosti. Hned v úvodu rozpracovává Herakleitův zlomek, v němž se praví: “Pro bdící je svět jeden a společný, ale každý ze spících se obrací k vlastnímu.” A Václav Bělohradský dodává: „Ještě nikdy nebyly síly, které nás odvracejí od společného světa, tak mocné. Žijeme ve věku akční nabídky vlastních vědomí a světů. Mnoho převozníků nás dnes umí rychle a snadno přepravit ze špinavého a neposlušného světa společného do čistého a poslušného světa vlastního.“

Jako každá metafora, ani tato nevypovídá vše o společnosti spektáklu, ve které žijeme. Ale je zřejmé, že architekturou světů, o kterých Bělohradský mluví, jsou také média, audiovizuální zejména. A tedy i film. Čím kontrolovanější a čistší, tím přijatelnější a tím více odpovídající společenské objednávce – tedy stále méně občanské, ale stále více zákaznické a klientské. Otázku růstu masové produkce seriálů, reklam a produkce s konjunkturálními a konfekčními rysy v každém žánru nelze smést ze stolu prostou úvahou o kultuře volného času, natož starým schématem potřeby masového vytržení ze světa drásavé fyzické práce (tu jsme už skoro kompletně vyexportovali do třetího světa). Je to dobře zmapovaná objednávka mozků, které touží zapomenout na svoji tělesnost, jež je nevyhnutelně situována do „společného světa“. Mozků tříděných po cílových skupinách, přičemž pro každou z nich se hledá to správné anestetikum. Možná každý z nás chce alespoň občas zapomenout. Posouvá se i hranice toho, jak často a na jak dlouho?

Bělohradského aktualizované metafory mimochodem nabízí i novou možnost zahlédnout jakoby už ztracenou, staronovou čáru mezi ne-uměním a uměním. Bude už vždycky jen tenká a pomocná, ale přesto může být vodítkem k rozlišení mezi spánkem a bděním. Je snad zbytečné dodávat, že dispozice dokumentu neztratit ze zřetele hledisko „společného světa“ je silnější a snad i závaznější než u jiných filmových druhů. Bez ohledu na to, jestli jde o téma krajně osobní, nebo vysloveně společenské.




4.8DOK.REVUE
11. 08. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl