Speciální drobné momenty

Rozhovor s Antoniem Di Baisem, režisérem filmu De Sancto Ambrosio, jenž má světovou premiéru v soutěži Opus Bonum na 22. MFDF Ji.hlava.

Mladý Ital Antonio Di Biase strávil mnoho dní v průběhu několika let na věži kostela sv. Ambrože v Miláně. Ve svém filmu De Sancto Ambrosio přináší pohled na běžné dění v tomto městě z „božského“ nadhledu – ze zvonice, která byla svědkem celé milánské historie a nyní dozírá i na obyčejné životy obyčejných lidí, ve kterých hledá speciální drobné momenty. 

V De Sancto Ambrosio sledujeme obyčejné, bezejmenné lidi, o kterých vlastně nic nevíme. Vidíme pouze malé kousky jejich životů. Co vás na těchto krátkých výjevech ze života cizinců fascinuje?
V chaosu dnešního města se lidé už nedívají kolem sebe: jsou uzavřeni ve svých vlastních myšlenkách a chtějí se co nejrychleji dostat tam, kam potřebují. Hledal jsem především momenty oddechu, kdy lidé v meditativní náladě vyjádří svou opravdovou lidskost. Co mě fascinuje, je, jak se tyto malé momenty, zachycené z různých úhlů, mohou proměnit v něco jiného. Při natáčení jsem hledal také interakce s prostorem, s diagonálami, se stíny a barvami všude okolo. Když se tyto elementy zkombinují do organické harmonie, vytvoří kinematografický obraz, který je rovněž metaforou existence.

Navíc všechny záběry jsou snímané shora, z okolních střech. Proč jste se rozhodl pro tuto práci s kamerou?
Celý film je natočen z jednoho místa: ze zvonice kostela svatého Ambrože, který je jedním ze symbolů Milána. Rovněž latinský název „De Sancto Ambrosio” doslova znamená „ze svatého Ambrože”. Rozhodl jsem se natáčet z tohoto místa, abych ztotožnil kameru s pohledem zvonice. Je to perspektiva něčeho neměnného a věčného: její pohled byl svědkem celého vývoje města, od antických dob přes středověk až po příchod městského chaosu. Rozhodnutí používat záběry pouze z nadhledu je spojeno se středověkým vizuálním chápáním, kdy byly postavy „přitlačeny” na pozadí bez renesančního pocitu perspektivy. Toto je fundamentální klíč ke čtení filmu, jelikož označuje napětí mezi současností a minulostí.

Na filmu je zajímavé, jak pracuje s časem. Film je rámován jako jeden den, ale obsahuje záběry z průběhu celého roku. Vidíme slunce, deště, ale také sníh.
Ano, jediná narativní linka filmu je ta časová, která je přerušovaná změnami ročních období. Cykličnost času vyjadřuje myšlenku něčeho věčného, co začne zase znovu, i když film skončí. Abych tento aspekt podtrhl, bylo pro mě klíčové dát do filmu všechny povětrnostní podmínky. V Miláně nesněží často, musel jsem čekat tři roky, než sníh konečně přišel… Pro mě to bylo klíčové, jinak by film neměl konec. 

Jak probíhal proces natáčení? Kolik materiálu jste natočil a jak dlouho vám trvalo film sestříhat?
Byl to velmi dlouhý proces. Ty speciální malé momenty, o kterých jsem mluvil, jsou velmi vzácné a těžko zachytitelné. Na té kostelní věži jsem strávil i několik dní bez toho, abych získal dobrý záběr. Byla to otázka čekání a soustředěného sledování, ať už bylo vedro, nebo sněžilo. Rovněž střih zabral dost času, skoro celý rok… a také s rekonstrukcí zvuku byla obrovská práce, která zabrala měsíce. Od první myšlenky až po konec postprodukce to trvalo asi čtyři roky. 





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři
5.18Umění musí být reakcí na nedostatek svobodyRozhovor s režisérem nejlepšího debutu na MFDF Ji.hlava Joaquínem MaitemTomáš Poštulka
5.18Pravda je největší lež, kterou si lidé vymysleliRozhovor s rumunským držitelem Stříbrného medvěda z Berlinale Radu JudemTomáš Poštulka
F5.18Skutečnost je vlastně takové velké nicRozhovor s Alešem Sukem o jeho novém filmu Konec světla, který je uveden ve světové premiéře v soutěži Česká radost na 22. MFDF Ji.hlavaMatěj Pořízek

starší články

F4.18DOK.REVUE
28. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková