Sport

Český žurnál aneb ohlasy fanoušků CSFD.cz nad pětidílným cyklem zabývajícím se důležitými událostmi uplynulého roku

Spřízněni přímou volbou

Režie Vít Klusák, Filip Remunda, ČR 2013

Nevím, jestli mi bylo trapněji při PR strategiích Dana Hůlky nebo při sestřihu knížecí propagandy. Dvě tváře prázdnoty a naprosté impotence. Klusák s Remundou se někdy ptají zbytečně (opakování ruských vlivů), jindy se můžou ptát, jak chtějí, a výsledek se nedostaví. Jediná úleva tak je, že se aspoň v některých chvílích někdo ptá, i když není naděje na odpověď. Od toho tady dokumentaristé jsou. Na rozdíl od prezidenta rozdělovat mají. Za tu urputnou snahu proklouznout za neprůstřelnou fasádu bizarní propagace si tahle část žurnálu uznání zaslouží, byť krom několika hlasů lidu vlastně jen z jiné perspektivy ukazuje to, co známe. Ale právě ta snaha pokládat nepříjemné otázky (oběma kandidátům, byť plackového konstruktu Schwarzenberga se skoro není na co ptát) mě jediná vytrhovala z neustálého pocitu trapnosti.

Život a smrt v Tanvaldu

Režie Vít Klusák, Filip Remunda, ČR 2013

Zdejší „odpady“ krásně ilustrují, že by tu bylo zapotřebí ještě sta takových Klusáků a Remundů, aby se aspoň trochu něco z toho našeho maloměšťáckého marasmu změnilo. Mé výtky ale míří spíše k celkovému pojetí. Kde jsou ty Nošovice nebo Český mír, kdy oba režiséři umně demaskovali naši mediální krajinu a dokázali otřást s jakýmkoliv mediálním obrazem. V Tanvaldu naopak využívají reportáž a záběry České televize jako jeden ze základních kamenů svého vyprávění – neboli je to samotné televizní zpravodajství, které nám předžvýkává fakta. To by bylo tak těžké vytáhnout něco navíc přímo z reportéra Samka? Celé by to dostalo mnohem širší rozměr. Navíc celé to pojetí dokumentu jako detektivky mi přijde jako nešťastné. Všechny televizní štáby přijaly roli soudců a pátraly po vinících střelby, jen aby svým věrným divákům mohli předžvýkat „jak to teda celé bylo“ a aby se mohl spokojený divák uvelebit do svého křesla s pocitem, že pravda zvítězila. Pravda nezvítězila a těžko se jí dobereme, od toho bychom tu měli mít fungující justici. Kdyby se autorská dvojice zaměřila hlavně na samotný rasismus a jeho kořeny, měl by pak dokument mnohem větší přesah. Takhle se debata stáčí jen na to, zda to byla vražda anebo ne. Bojím se tak toho nejhoršího, že autorská dvojice ztrácí pod vedením České televize své ostré hrany a že se z nich stávají investigativní reportéři na nedělní večer, ale i tak je to vlastně TOP českého „televizního“ dokumentu. PS: A je mi šumák, jak moc je to subjektivní, takhle nějak má autorský dokument vypadat. Uvědomte si, že je to jejich svědectví, na což během celého dokumentu záměrně upozorňují. Tak jakápak manipulace?!

Rozezlení

Režie Martin Dušek, ČR 2013

Přijde mi to jako pokus o napodobení stylu Klusáka a Remundy, tzn. vyprovokovat situaci, která způsobí, že se před kamerou stane něco pravdivého. Bohužel v tomhle dokumentu se pravda vyjevuje hlavně o jeho autorovi. Ten místo zachytávání podstatných autentických okamžiků raději inscenuje „dokumentární“ scény (nejen tu u pomníku), které si předem vymyslel, ve vypjatých chvílích mu chybí vhodná slova a celkově to působí, jako by se mu to na place trochu sypalo pod rukama. Chybí tomu jiskra a lehkost. Na druhou stranu musím smeknout, jak krásně se podařilo zachytit rozpačitou situaci, ve které sám Martin Dušek mluví o Janě Bobošíkové a ukáže se, že ona stojí přímo za ním. True story bro. Ovšem tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se ukazuje, že ono „rozezlení“ možná nepanuje ani tak mezi místními, jako spíš mezi nepochopeným štábem a nervózními jednotlivci. Trochu divně působí i to, že nesympatické lidi (člověk z ministerstva nebo odkud nebo autoři Rozeznění), Dušek pojímá tak, jako by stál na jejich straně, jako kdyby zrovna oni byli jeho oblíbenci, což není zrovna dvakrát sympatické. Přesto všechno má ale tenhle film smysl, protože ukazuje, jak tradičně/postmoderně lze chápat pietu a v čem přesně jdou tyto dva přístupy proti sobě.

Pančovaná republika

Režie Lukáš Kokeš, ČR 2013

Formálně opět na výbornou, evropská sociální škola snímání postav v prostředí tomu dodává skličující klaustrofobičnost. Jinak ale hodně nedotažená věc, soubor fragmentů a nezodpovězených otázek, ve kterých se střídá frustrace, konspirace, rozpačitost a hodně podnětné momenty – ty se týkají především obecně kultury chlastání v ČR. Lukáš Kokeš se vydal tolika směry, že výsledný dojem nemůže být jiný než polovičatý. Tohle zásadní téma stát versus jednotlivec / volný trh versus regulace chtělo trochu víc než planě řečnícího Kellera a Bělohradského, kterému uprostřed myšlenky vypadne Skype.

Svobodu pro Smetanu

Režie Vít Klusák, Filip Remunda, ČR 2013

Třetí dokument této dvojce v rámci Českého žurnálu je ze všech nejvýmluvnější a nejpřínosnější. Předně je potřeba říci, že dokument primárně není o osobě Romana Smetany. Je o společnosti a politické situaci, ve které se udál čin, který Roman Smetana učinil. Autorská autentičnost Klusáka a Remundy je zde předvedena v nejčistší formě. Ať už jde o použitou hudbu, která efektně podtrhuje to, co divák vidí, anebo způsob, jak autoři do dokumentu zasahují a snaží se o přímé a věcné otázky. Další rovinou je, že zde má divák, s nevěřícně otevřenými ústy, možnost číst mezi řádky, při „patnáctiminutovce“ Ivana Langera, při zjevně zaskočeném Petru Nečasovi, který je konfrontován samotným Romanem Smetanou, což hodnotím jako stěžejní pasáž dokumentu, anebo když Pavel Blažek vlastně přizná, že o situaci v zemi více vypovídá kauza Romana Smetany, než výsledky voleb. Jaká to nechtěná sebekritika. Dokument bohužel odhaluje i druhou stranu věci, tedy to, že ačkoli je čin veřejně oslavován a podporován, tak nevyvolá hlubší občanskou reakci. Ostatně to je v dokumentu zobrazeno na více místech a nejvýmluvněji asi pánem před služebnou PČR, kdy plamenně prohlašuje, že teď hned jde pomalovat plakát. Nakonec nikam nejde (Dodatek: na besedě s tvůrci zaznělo, že prý šlo o nastrčeného provokatéra, popř. o tajného policistu, což by nebylo vůbec překvapivé). Zajímavě je také zachycena práce novinářů a to, jak se s jasnou hlavou a nadhledem Roman Smetana vyjadřuje do mikrofonů, a je na něm jasně vidět, že to, co dělá, myslí vážně, a že není jen nějaká figurka pro senzaci. To ostatně dokládá i „dojemná“ scéna, kdy se reportérka opakovaně snaží Smetanu přemluvit k živému vstupu na TV Nova. Při tomto se prostě nemůžete nesmát. Kvalitní zpracování dokumentu podtrhuje směsice dialogů a nekomentovaných záběrů, které dotváří tristně komediální náladu celého snímku.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková
1.18Aktualizace Jednoho světaCo připravuje jubilejní 20. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden světJitka Lanšperková
6.17Když radost, tak z letošní Ji.hlavyDokumentární projekt nabídl dokufikci, vizuální esej i skrytou kameruZuzana Drtilová
5.17Mezi dokumentem a fikcí Dokument vs. fikce na 21. MFDF Ji.hlavaJitka Lanšperková
4.17Když se příslib nepromění v realitu, nastává nekončící šichtaPoznámky z poslední projekce Živého kina Praha 2017Veronika Hanáková
3.17Inspirativní čteníTipy na inspirativní čtení o dokumentární a mediální krajině:Andrea Slováková
2.17Jednou nohou v absolutnu: Hon na ParkinsonaJak vznikal letošní český vítěz mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Hon na ParkinsonaJitka Lanšperková

starší články

2.13DOK.REVUE
17. 06. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková