Stará panna je méně cool

Poznámky Tomáše Feřtka a Martina Sedláčka k seriálu Čtyři v tom

Diskutovali jsme s dramaturgem České televize Tomášem Feřtekem a s psychologem Martinem Sedláčkem, který se zároveň jako absolvent DAMU věnuje tématům z oblasti psychologie a umění.

Marek Hovorka: Jak se proměnil obraz rodiny a mateřství ve filmu od dob Manželských etud Heleny Třeštíkové?

Tomáš Feřtek: I u Třeštíkové jsou ty osudy docela kontrastní, ale přece jen v tom byla znát ta utaženost sedmdesátých a osmdesátých let. Tady je ten rozptyl životních stylů mnohem větší. Ale v tomhle směru žádné překvapení. To se dalo čekat.

Martin Sedláček: Proměňuje se rodina jako taková, lidé vstupují do manželství později. Přibývá párů, které žijí „na hromádce“. Často se partneři berou až po prvním dítěti. Další je fenomén singles. Dříve osoba bezdětná, osoba žijící sama, byla označována termínem starý mládenec / stará panna – to je o poznání méně cool než single.

Marek Hovorka: Jak vypovídá tento obraz rodiny a mateřství o současnosti? Jak ji skutečně reflektuje? Vytváří stereotypy?

Tomáš Feřtek: Ty rodinné modely jsou v seriálu čtyři, z toho jedna je samoživitelka. Ale to je koneckonců taky forma rodiny. Jistě znám i překvapivější a extrémnější formy rodinné existence, ale pro televizní účely mi přišel ten výběr dostatečně reprezentativní, aby ty různé podoby života vzbuzovaly zájem a diváckou potřebu se vůči nim vymezovat.

Martin Sedláček: Reflektuje různorodost. Zároveň je jasné, že autorky se při výběru řídily tím, aby bylo na co koukat. A tak vybraly případy, kde jsou lidé v dramatických situacích již před porodem, nebo drama slibují. Do kontrastu je pak stavěn „power couple“, jak se sami aktéři pojmenovali. Nemyslím si, že by dokument vytvářel stereotyp. Příběhy jsou velmi odlišné a zároveň intimní, míra klišé je únosná.

Čtyři v tom

Čtyři v tom připomínají klasické britské docusoapy, zaměřené především na zkoumání chování lidí v určitých situacích, které jsou sice běžné, ale přitom prožitek každého, kdo se do nich dostane, je jedinečný. Hlavními hrdinkami jsou čtyři nastávající matky, které sledujeme během těhotenství, porodu, šestinedělí a týdnů po něm. Linda K. Jablonská, Zuzana Špidlová a Irena Hejdová zvolily pro toto sledování obvyklý model hrdinek, jejichž ekonomická a společenská situace a také postoje se výrazně odlišují. Přitom ale představují určité modelové typy, tudíž je pravděpodobné, že divák/divačka s některou z vybraných čtyř bude sympatizovat, nebo mu připomene vlastní životní situaci. To je jedna z důležitých metod docusoapu - na příbězích zdánlivě velmi odlišných lidí hledat nějaký společný bod, prožitek. Autorkám se v tomto případě podařilo najít správné typy, což ostatně potvrzuje i divácký ohlas - pořad byl nasazen v neděli ve 20.00 na ČT 2, tedy v čase, kdy se musel prosadit proti silné konkurenci, a obstál.


Marek Hovorka: Jaký pro vás byl nejsilnější a nejvýraznější moment?

Tomáš Feřtek: Rozdílnost těch životů. To je nejsilnější dojem. V tom to je zajímavé, zábavné. To ostatně bývá nejaktraktivnější na většině docusoapů a reality show.

Martin Sedláček: Jak žena před porodem otočí na záda berana.

Marek Hovorka: Jak byste pojmenovali rozdíly v možnostech zobrazování dokumentárního filmu a dokumentárního seriálu?

Tomáš Feřtek: Popravdě řečeno, tady jsou ty rozdíly minimální. Důvod nejspíš je, že jakkoli se mi Čtyři v tom líbily, musím konstatovat, že na to, co se považuje za charakteristické znaky docusoapu, autorky do značné míry rezignovaly. Pracují víceméně tak, jak byly zvyklé u svých předchozích filmů. Takže tu není žádné jedno prostředí, kde by se všechny postavy protnuly a my sledovali jejich interakci. Prostě tu paralelně běží čtyři oddělené příběhy nastávajících matek, které spojuje jen ta životní situace. Koneckonců by se z toho dal sestříhat i celovečerák a nijak významně by se nelišil od toho, co se promítá běžně v Jihlavě v rámci sekce Česká radost.

Martin Sedláček: Seriál má větší plochu, divákům se v pravidelných intervalech otevírá okno do cizích životů. Myslím, že to více přispívá k iluzi, že aktéry známe, sousedíme s nimi. Jde o sociálně přijatelné voyerství, se kterým sledovaný souhlasí.




2.13DOK.REVUE
17. 06. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl

související články:

1.13Na hranici mezi realitou a fikcíDocusoapy v nabídce tuzemských televizí