Stát tváří v tvář kinematografii

Nová kniha Ivana Klimeše Kinematografie a stát v českých zemích 1895–1945

Kniha Kinematografie a stát v českých zemích 1895–1945 (Praha: Filozofická fakulta UK 2016, 580 s.) nevznikla jako plánovaná monografie. A přece logicky završuje sérii studií, jež po léta s různou motivací i z různých úhlů ohmatávaly téma vztahu kinematografie a státu, tedy nově zrozeného média a střešní společenské a politické instituce s pravomocí rozhodovat o podmínkách existence tohoto média. Postupně se tak vynořoval příběh až pozoruhodně dramatický a vzrušující. Pohlédneme-li na časový start a cíl, máme na počátku přezíravost, podezíravost i jistou dehonestaci ze strany společenských elit stát reprezentujících a na konci monopolizaci kinematografie československým státem v podobě zestátnění nazývaného znárodněním, kdy stát ustanovil na příštích 48 let sám sebe jediným zákonem povoleným podnikatelem v kinematografickém oboru. To vše za padesát let existence média, které po celém světě procházelo procesem industrializace, formováním svých společenských funkcí, zkoumáním kulturního i uměleckého potenciálu a konečně razantním dobýváním pozic nového, po všech stránkách vlivného zábavního průmyslu. A to vše na středoevropském území, jímž se ve sledovaném období „prohnaly“ čtyři státní útvary vždy s jinými hranicemi.

Takto vydatně zahuštěné téma má přirozeně svou silnou politickou dimenzi, která se hlásila o svá práva zejména v souvislosti s politickým vývojem regionu. Kniha líčí „objevení“ filmového média státem v časech první světové války, kompetenční zápas o kinematografii mezi několika rezorty po vzniku Československé republiky, roli filmu jako nacionální rozbušky po nástupu zvuku v sociálně napjatém čase kruté hospodářské krize i tlak okupační moci za protektorátu, který paradoxně utužil a akceleroval centralizační trendy stopovatelné již za první republiky. Pod touto „bitevní“ vrstvou se odehrává (v dějinách i v naší knize) možná méně atraktivní, o to však důležitější proces formování domácího filmového průmyslu, který i při svých limitovaných možnostech vývozu dosáhl téměř čtyřmi desítkami hraných filmů ročně ve druhé půli třicátých let mezinárodně nadstandardní produktivity.

„Centralizační proces završený zestátněním kinematografie byl velmi zásadním způsobem ovlivněn příkladem hitlerovského Německa.“

Ale všechna tato témata můžeme nakonec shrnout pod jedno stěžejní a tím je historická recepce filmového média. Hovoří-li se o historické recepci, často se nakonec i v akademických textech scvrkne toliko na citace z dobových recenzí. V této knize se však o konkrétních filmech pojednává nanejvýš v širším společenském kontextu, o to více tu zbývá prostoru i energie na otázku společenské recepce média jako takového. Obsáhlá edice archivních dokumentů, která tvoří vydatnou část publikace, přináší spoustu zcela konkrétních příkladů, jak na film v jednotlivých etapách sledovaného půlstoletí reagovaly zejména společenské elity. Tato optika dává zaznít jinému, sice dílčímu, leč mimořádně důležitému příběhu – zápasu o společenské uznání kulturní dimenze filmového média. Tento dnes zcela samozřejmý aspekt ještě ve dvacátých letech minulého století vůbec samozřejmý nebyl, ve formě uznání ze strany státu sílil teprve ve třicátých letech a pole potom zcela opanoval za protektorátu. I tato dílčí pointa leží v základech Benešova znárodňovacího dekretu ze srpna 1945. Některé závěry v naší knize budou znít asi nezvykle, ne-li překvapivě. Třeba ten, že celý centralizační proces završený zestátněním kinematografie byl velmi zásadním způsobem ovlivněn příkladem hitlerovského Německa. Ale tak už to chodí, dějiny se vždycky chovají nezávisle na těch, kteří o nich píší.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles
6.17Ke klauzurní knize FAMU 2017Skrytý půvab studentských invencíJitka Lanšperková, Kateřina Šardická
dok.revueJak vznikl film? Výlet do světa filmové archeologie pro malé i velkéRozhovor s autory knihy Terezou Czesany Dvořákovou a Františkem TýmalemRichard Klíčník
5.17Sběrná knihaPavel Kosatík zpovídá dokumentaristku Helenu TřeštíkovouPavel Kosatík
4.17Neviditeľné dejiny slovenských dokumentaristovRedaktor nakladatelství SFÚ Martin Kaňuch o knize vzpomínek slovenského režiséra, dramaturga, scenáristy a filmového publicisty Rudolfa Urce.Martin Kaňuch
2.17Jak jsem se stala animasofkouFilmová publicistka a kritička Kamila Boháčková vypráví o redakci českého překladu knihy estonského animátora a teoretika animace Ülo Pikkova Animasofie: Teoretické kapitoly o animovaném filmu.Kamila Boháčková

starší články

3.16DOK.REVUE
27. 06. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková