Stroje, které se záměrně zadrhávají

Pocitově zabarvené poznámky k sekci experimentálních krátkometrážních snímků Fascinace: Továrna

Mechanické principy

Dějiny kinematografie začínají odchodem dělníků z továrny. S nadšením dané době vlastním opouštějí celodenní martýrium a vydávají se do improvizovaných kinematografů zhlédnout výdobytek doby – film. Vidí sami sebe jako zázrak. Přijmou film do svého života a vrátí se zpět ke strojům.

Všechny krátké filmy uvedené v sekci Fascinace: Továrna balancují na pomezí avantgardy a dokumentárního záznamu. Lépe řečeno jsou vizuálními experimenty, které se vždy alespoň malíčkem snaží přidržet stability reálného světa, řádu výrobního procesu, pevných továrenských zdí. Industriální revoluce je zjevení, které přinutilo člověka zvyknout si na nutné „cokoli“. Na amplitudu zrychlení, opakování a odlidštění, jež se vlní v souladu s formálními prostředky, které objevuje raný krátkometrážní experimentální film zakotvený v reálné skutečnosti. Krátkometrážní odpovídá zrychlení, experiment nebojácné novotě a skutečnost reálným potřebám.

Rakouský tvůrce Siegfried Alexander Fruhauf se rozhodl postavit k „lumierovským“ odcházejícím dělníkům čelem a nenápadně jim zatarasit cestu. Důrazně je tak upozorňuje na fakt nemožnosti vymanění se z koloběhu továrního procesu, ze stále narůstající mechanizace a zrychlování. To v jeho krátkém experimentu Východ (Motion Picture, 1998) graduje až do stroboskopických poloh.

Na podobnou mechanizaci a nemožnost úniku z rozjetého výrobního pásu poukazuje (už jen samotným názvem) tříminutový film experimentátora Gustava Deutsche Na běžícím pásu (On the Conveyor Band, 1994). Marcipánu není jednoduše nikdy dost.

Maďarský snímek Úsvit (Hajnal, 1973) pulzuje a žhne stejně jako pracovní energie, o které pojednává. Geometrické tvary vycházejí z reality a pozvolna se proměňují v abstrahované výrobní procesy, až se vše prostřednictvím fotografických záběrů z továren a přiblížením neostré lidské jednotky scelí do nikdy nekončícího kruhu. Továrna jako svět sám pro sebe. Továrna jako zastavení v pohybu.

Odlišný postoj k tématu zaujali Harun Farocki a Vojtech Andreánsky. Přicházejí s rétorikou propagandistických videí. Neuhasitelný oheň (Nicht löschbares Feuer, 1969) zažehává propojení mezi armádou, vědou, průmyslem a Napalmem. Zvolená dikce vysvětluje, dokresluje i teatralizuje strohou skutečnost. Občas ale budoucnost vyznívá nejistě, výpovědi jsou v průběhu filmu pozměňovány, jakoby se Farocki nedokázal rozhodnout, jestli ku prospěchu lidstva více přispěje vysavač nebo kulomet. Vojtech Andreánsky má jasno. Vsadil na národní notu a neodkladnou nutnost proměny agrárního Slovenska na Slovensko průmyslové. A dosáhl tak budovatelského úspěchu.

Několik dalších snímků je (mnohdy až impresionisticky rozechvělou) poetizací a hrou. Stroj a jeho dynamika – Mechanické principy (Mechanical Principles, 1930), stíny továren a jejich adekvátní zasazení v čase a prostoru Vidět New York z jachty (Seeing New York by Yacht, 1903), střípkovitě vystavěný příběh o mechanizaci lidského bytí Píseň strojů (Pieseň Strojov, 1948). Sázejí především na vizuální poutavost a neotřelost.

Sekce Fascinace: Továrna je časovým průřezem filmových i industriálních přístupů ke skutečnosti. Zachycuje dobové kontexty i obecně platné danosti. Nese v sobě ducha progrese i předtuchu následné vyčerpanosti. Jednotlivé filmy jsou navíc součástkami stroje, který se občas záměrně zadrhává, jen aby poukázal na zbytky lidskosti, které musí jeho práci pohánět tím správným směrem. Jsou proměnou, bez které se neobejde ani činnost filmově tvůrčí, ani kamerou snímaná činnost industriální. Ve filmech tak často kromě vizuálně poutavého záznamu strojní dynamiky nalezneme také záběry lidských bytostí, které se pohybují odněkud někam, opakovaně proměňují své výpovědi na kameru či teatrálním přístupem karikují odlidštění, kterého nikdy není možno dosáhnout v úplnosti.

Realita, ve které jsou vybrané experimentální snímky ukotvené, tak nesouvisí pouze s autorsky pojatým záznamem strojové skutečnosti, ale je propojená také s různorodě pojatými lidskými obrazy. Seppo Renvall například mluví již v názvu svého filmu o návratu k lidskosti. Vojtech Andreánsky se od ní naopak odklání a nakládá s tradičně pracujícím člověkem jako s někým zaostalým. Podobně je tomu u Východu S. A. Fruhaufa, kde lidé vytvářejí jen opakovaně a stále rychleji se pohybující masu. Nejvýraznější punktum pak přichází s koncem filmu Úsvit Andráse Szirtese a zmrazeným obrazem snímajícím člověka na kolejích. Posledního lidského jedince obklopeného industriálním světem. Stojí na místě, kudy před 118 lety projel první filmový vlak bratří Lumièrů, a doufá, že pro tentokrát lidé z kina zděšení utíkat nebudou.

Úsvit




f1.14DOK.REVUE
23. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková